ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.7.2003.1
sp. zn. 4 Tz 7/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného ml. K. H., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, čj. 1 T 301/2001-24, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, čj. 1 T 301/2001?24, byl v ustanoveních §314e odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001 a §36 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého K. H.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, čj. 1 T 301/2001?24, byl obviněný, tehdy ještě mladistvý K. H., uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že v nezjištěnou dobu v srpnu 2001 v M., ve třech případech vnikl do neuzamčeného rodinného domu majitele J. R., kde k jeho škodě v prvním případě odcizil částku 500,-Kč, ve druhém 550,- Kč a ve třetím případě neodcizil nic, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 11. 2000, čj. 3 T 135/2000-92, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin. Za to mu byl uložen podle §314 odst. 2 tr. ř. a §238 odst. 1, §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Dále byl podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán zaplatit na náhradě škody poškozenému J. R. částku 1.050,- Kč. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 3. 2002.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. H. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Toto tvrzení dokládá tím, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. 11. 2000 (správně 27. 11. 2000), čj. 3 T 135/2000-92, byl obviněný odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že tento trest nebyl ke dni vydání napadeného trestního příkazu ještě vykonán, a tak Okresní soud v Přerově měl k této skutečnosti při vyměřování trestu přihlížet. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 11. 2001, čj. 1 T 301/2001-24, byl v ustanovení §36 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného K. H., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §314e odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Podle §2 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák., trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Přerově při vydání trestního příkazu ze dne 29. 11. 2001, čj. 1 T 301/2001-24, neřídil. Při jeho vydání již existoval rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 11. 2000, čj. 3 T 135/2000-92, což bylo soudu známo, protože na něj přímo odkazuje ve skutkové větě napadeného trestního příkazu. Tímto rozsudkem byl obviněnému ml. K. H. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Pokud by se byl Okresní soud v Přerově nespokojil jen s opisem rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně a vyžádal si celý trestní spis, jak byl ostatně povinen, zjistil by, že výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací, byl v uvedené věci nařízen až dne 4. 9. 2001, takže dne 29. 11. 2001 nemusel být ještě celý vykonán, což se později potvrdilo. Ze sdělení obecního úřadu v M. ze dne 21. 5. 2002, založeného pod č. l. 36 totiž vyplývá, že obviněnému ml. K. H. zbývalo ještě k tomuto dni odpracovat 114 z uložených 200 hodin obecně prospěšných prací. Pokud za této situace Okresní soud v Přerově uložil obviněnému ml. K. H. dalších 400 hodin obecně prospěšných prací, bez zjištění, zda celý předchozí trest obecně prospěšných prací byl již vykonán, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahují i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu přímo porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. Vzhledem k tomu, že takto uložený trest je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v ustanoveních §314e odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001 a §36 tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého K. H.
Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil v celém rozsahu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu (v daném případě trest obecně prospěšných prací).
V souladu s tímto závěrem proto Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Přerově podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o obžalobě Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 2 Zt 1313/2001. Při rozhodování o trestu pak bude nutno vzít zřetel na citovaný rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 11. 2000, čj. 3 T 135/2000-92, přičemž obviněnému K. H. by měl být uložen, bude-li opět shledán vinným, trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. Okresnímu soudu se zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k