ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.78.2003.1
sp. zn. 4 Tz 78/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. června 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. N., proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 2 T 152/2000 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 2 T 152/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného J. N.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 2 T 152/2000, byl obviněný J. N. odsouzen pro dva trestné činy neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr. zák. a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že
1) dne 6. 10. 1999 v P., poté, co dne 30. 9. 1999 osobně převzal povolávací rozkaz brance k odvodnímu řízení, se nedostavil k tomuto odvodnímu řízení do areálu L., na ulici B. v P., ačkoliv mu v tom nebránila žádná vážná příčina,
2) dne 10. 1. 2000 v obci P., okres K., neoprávněně prodal L. R. motorové vozidlo zn. Škoda 1203, které mu bylo na základě ústní dohody svěřeno jeho majitelem V. M. za účelem provedení opravy, ačkoliv k tomuto úkonu nebyl majitelem vozidla zmocněn, čímž způsobil V. M. škodu ve výši cca 3 000,- Kč,
3) dne 5. 4. 2000 v P., poté, co dne 23. 3. 2000 osobně převzal povolávací rozkaz brance k odvodnímu řízení, se nedostavil k tomuto odvodnímu řízení do budovy ZŠ P. – P., ačkoliv mu v tom nebránila žádná vážná příčina.
Za to byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 7. 2001.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Přerově stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. N. V této vytýká porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., k němuž došlo v neprospěch obviněného.
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 1 T 202/2000 totiž byl J. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 31. 3. 2000 v K. vylákal pod záminkou obstarání zahraničního vozidla z celního skladu v P. od R. S. částku 2 500,- Kč a poté ještě dalších 2 000,-Kč a od P. L. částku 7 500,- Kč, tedy celkem 12 000,- Kč jako zálohu určenou na nákup vozidel, ač žádná vozidla neměl v P. zajištěna, vozidla nezajistil a peníze nevrátil a použil je pro svou potřebu. Za toto jednání mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 29. 6. 2001.
Jak vyplývá ze zpráv obsažených v trestním spise Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 152/2000, ke dni 3. 7. 2001 obviněný nenastoupil k výkonu trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 1 T 202/2000 a tudíž tento trest ani zčásti nevykonal.
Vzhledem k tomu, že s výkonem trestu obecně prospěšných prací, uloženým v rozsahu 300 hodin, nebylo ještě započato, Okresní soud v Přerově uložením trestu dalších 300 hodin obecně prospěšných prací překročil možnou výměru 400 hodin, stanovenou ustanovením §45a odst. 1 tr. zák. ve spojení s ustanovením §36 tr. zák.
Dále je zřejmé, že trestné činy neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. byly obviněným spáchány ve dnech 6. 10. 1999,10. 1. 2000 a 5. 4. 2000, tedy ještě přede dnem 24. 5. 2001, kdy byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. 1 T 202/2000. Je zde tedy vztah souhrnnosti mezi skutky, stíhanými rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 2 T 152/2000 a mezi skutkem, stíhaným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 1 T 202/2000. Okresní soud v Přerově měl tedy svým rozsudkem za trestné činy neplnění odvodní povinnosti podle §267 odst. 1 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. uložit obviněnému souhrnný trest obecně prospěšných prací za současného zrušení výroku o trestu, uloženém rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži, což se nestalo.
Proto ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. výše uvedená porušení zákona vyslovil, napadený rozsudek Okresního soudu v Přerově podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Nejprve je však třeba zdůraznit, že k výše citovanému porušení zákona došlo v podstatě z objektivních důvodů a nikoli v důsledku nedostatečného postupu Okresního soudu v Přerově. Tento soud totiž stěží mohl dne 3. 7. 2001 zjistit, že obviněný J. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2001 sp. zn. 1 T 202/2000 odsouzen za jinou trestnou činnost, když uvedený rozsudek nabyl právní moci až dne 29. 6. 2001 a v době rozhodnutí Okresního soudu v Přerově ve věci sp. zn. 2 T 152/2000 jej obviněný J. N. ještě neměl zapsán v rejstříku trestů a sám se o tomto svém odsouzení soudu nezmínil.
Proto také Nejvyšší soud nevyslovil porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., jak to navrhovala podaná stížnost pro porušení zákona, neboť níže konstatovaná pochybení nelze klást dost dobře na vrub vlastního postupu Okresního soudu v Přerově při prováděném dokazování a zjišťování skutkového stavu věci.
Přesto je neoddiskutovatelnou skutečností, že trestné činnosti, pro níž byl obviněný u Okresního soudu v Přerově stíhán, a kterou spáchal ve dnech 6. 10. 1999, 10. 1. 2000 a 5. 4. 2000, jakož i trestné činnosti spáchané dne 31. 3. 2000, za níž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 1 T 202/2000, se J. N. dopustil ještě před tím, než byl za její část odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově vydaném dne 31. 7. 2000 pod sp. zn. 2 T 152/2000 a doručeném obviněnému dne 7. 12. 2000. To znamená, že v daném případě se jednalo o vícečinný souběh trestných činů a u obviněného J. N. tak byly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. a nikoli pro uložení dvou trestů samostatných. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že onu pomyslnou hranici, která v tomto případě rozděluje trestné činy obviněného spáchané ve vícečinném souběhu od těch, na něž by bylo třeba pohlížet jako na recidivu, je právě den, kdy byl obviněnému doručen výše citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Přerově (7. 12. 2000) a nikoli až den, kdy byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 1 T 202/2000 (24. 5. 2001). Na tom nic nemění okolnost, že uvedený trestní příkaz byl v důsledku odporu podaného obviněným zrušen a věc byla posléze projednána v hlavním líčení a byla rozhodnuta rozsudkem.
Dále došlo i k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku uložení dvou samostatných trestů obecně prospěšných prací, pokaždé ve výměře 300 hodin, aniž z prvního z nich bylo cokoli vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu (400 hodin), jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozsudkem nebo trestním příkazem dosud nebyl zčásti nebo zcela vykonán.
Nejvyšší soud proto na základě výše konstatovaných poznatků podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 2 T 152/2000, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného, podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu v Přerově, aby ji v potřebném rozsahu a v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že v novém hlavním líčení bude obviněnému J. N. uložen trest při plném respektování ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Okresní soud přitom musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a je povinen se řídit též ustanovením §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec