ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.8.2003.1
sp. zn. 4 Tz 8/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. března 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. Z., proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 7 T 215/97 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 7 T 215/97, byl ve výroku o trestu v části týkající se obviněného T. Z.
p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 a §238 odst. 2 tr. zák. v neprospěch tohoto obviněného.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu ohledně obviněného T. Z., a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 7 T 215/97, byl obviněný T. Z. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněným Z. K. tím, že po předchozí domluvě dne 15. 12. 1994 kolem 13.30 hod. v O., čekali až ponese Z. S., zaměstnanec firmy S., denní tržbu na poštu a když kolem nich prošel, Z. K. mu vytrhl z ruky igelitovou tašku s písemnostmi v hodnotě nejméně 269,10 Kč a finanční částku ve výši 29 000,- Kč, se kterou utíkal pryč; když jej poškozený po chvíli dobíhal, předal tašku i s obsahem T. Z., rozdělili se a poškozenému utekli.
Obviněnému T. Z. byl podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. 3 T 239/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 2 To 114/97, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm c) tr. zák. byl obviněný T. Z. pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o vznesených nárocích poškozených na náhradu škody podle §228 odst. 1 event. podle §229 odst. 1 tr. ř.
Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 7 T 215/97, nabyl ve vztahu k obviněnému T. Z. právní moci dne 17. 3. 1998.
Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. 3 T 239/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 2 To 114/97, vyplývá, že obviněný T. Z. byl těmito uznán vinným spácháním trestných činů vydírání podle §235 odst. 1, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., za což mu byl podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byly vysloveny související výroky podle §§228 odst. 1 a 229 odst. 2 tr. ř.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 7 T 215/97, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného T. Z. stížnost pro porušení zákona, která směřuje výhradně vůči výroku o trestu odnětí svobody. Je toho názoru, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních §§238 odst. 2 a 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného, když jej okresní soud odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody přesahujícímu horní hranici zákonné trestní sazby o dva měsíce.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu týkající se obviněného T. Z. a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 7 T 215/97, je patrné, že tímto byl obviněnému T. Z. ukládán souhrnný trest odnětí svobody za souběh trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), odst. 2, vydírání podle §235 odst. 1, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Při ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. se postupuje podle zásad uvedených v odstavci 1 téhož ustanovení zákona, tedy jako při ukládání trestu úhrnného. To znamená, že odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů v tomto případě k trestu souhrnnému, uloží tento trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Takovým trestným činem byl v souladu se zněním ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., podle nějž lze pachatele tohoto trestného činu postihnout trestem odnětí svobody od šesti měsíců do tří let, když jiný druh trestu není v daném ustanovení uveden. To jinými slovy znamená, že obviněnému T. Z. bylo přípustné uložit souhrnný trest odnětí svobody nanejvýš v trvání tří roků. Pokud Okresní soud v Olomouci napadeným rozsudkem jmenovanému obviněnému uložil trest odnětí v délce tří roků a dvou měsíců, porušil tím zákon v ustanovení §35 odst. 2 a §238 odst. 2 tr. zák. v neprospěch T. Z .
Vzhledem k tomu, že obviněnému byl uložen trest ve výměře nad horní hranicí trestní sazby, není pochyb o tom, že takový trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti spáchaných činů pro společnost a byly tak splněny i podmínky ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. pro podání stížnosti pro porušení zákona výhradně proti výroku o trestu.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů podle §268 odst. 2 tr. ř. předmětné porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného T. Z. a podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že tento soud v novém hlavním líčení rozhodne o uložení souhrnného trestu obviněnému T. Z. v rámci zákonné trestní sazby a při zohlednění všech ustanovení zákona, které je třeba při ukládání trestu brát v úvahu. Jiných vad, a to ani ve výrocích, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny a mohly by mít vliv na správnost výroku o trestu Nejvyšší soud neshledal. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud povinen provést nařízené procesní úkony a je i vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud. Podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec