ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.86.2003.1
sp. zn. 4 Tz 86/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. července 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. G., proti rozsudku Okresního soudu Přerov ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 5 T 9/2002 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 5 T 9/2002, byl porušen zákon v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. G.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 3. 2002 sp. zn. 5 T 9/2002 byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že:
Dne 10. 11. 2001 kolem 12.00 hodin v P., v bistru U V., bez jakékoliv příčiny napadl poškozeného V. F. a to tím způsobem, že ho udeřil pěstí do obličeje, až poškozený upadl na zem, kde jej ještě nejméně jedenkrát znovu udeřil pěstí, čímž mu způsobil zranění očního víčka, které si nevyžádalo léčbu v pracovní neschopnosti.
Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení tj. 7. 3. 2002.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Přerově stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. G. V této vytýká porušení zákona v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., k němuž došlo v neprospěch obviněného.
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 10. 2001 sp. zn. 5 T 2/2001 byl J. G. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a ublížení na zdraví dle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Těchto trestných činů se dopustil tím, že dne 9. 8. 2000 v době okolo 14.00 hodin v P. u prodejního stánku s občerstvením vedle hotelového domu S., bezdůvodně společně s M. R. napadl J. N., kterého M. R. nejprve udeřil pěstí pod pravé oko a poté J. G. opakovaně pěstí do obličeje, v důsledku čehož jmenovaný utrpěl dvojitou otevřenou zlomeninu dolní čelisti s posunem úlomků a pohmoždění obličeje s délkou léčení do 18. 10. 2000.
Za to mu byl uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin za současného zrušení výroku o trestu, jenž byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 31. 8. 2000 sp. zn. 5 T 213/2000, kterým byl odsouzen pro trestné činy ublížení na zdraví dle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v trvání 80 hodin.
Tento rozsudek nabyl právní moci podle vyznačení ve spise dne 17. 3. 2002 (podle obsahu spisu tomu bylo dne 26. 3. 2002). Přesto je evidentní, že ke dni vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 3. 2002 ve věci sp. zn. 5 T 9/2002 obviněný nemohl s výkonem dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací začít, neboť rozsudek ve věci sp. zn. 5 T 2/2001 v té době ještě nenabyl právní moci.
Z tohoto pohledu pak nelze souhlasit s rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 3. 2002 sp. zn. 5 T 9/2002, kterým samosoudkyně uložila obviněnému J. G. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, aniž by ověřila, že obviněný J. G. byl již dne 25. 10. 2001 pod sp. zn. 5 T 2/2001 odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tímto způsobem došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., kdy byly odsouzenému uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 700 hodin, čímž byla maximální výměra tohoto druhu trestu překročena o 300 hodin. Takto uložený trest je pak s odkazem na ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. výše uvedené porušení zákona vyslovil, napadený rozsudek Okresního soudu v Přerově podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnosti pro porušení zákona byla podána důvodně.
Nejprve je třeba uvést, že k výše citovanému porušení zákona došlo v důsledku nedostatečně provedeného dokazování a tím i nesprávně zjištěnému skutkovému stavu věci (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř. ), pokud jde o podmínky rozhodné pro ukládání druhu a výměry trestu obviněnému. Samosoudkyně se spokojila s tím, že obviněný J. G. v rámci svého výslechu v hlavním líčení prohlásil, že další trestní stíhání proti němu není vedeno, ačkoli na obžalobě podané k Okresnímu soudu v Přerově dne 17. 1. 2002 jsou vylustrovány a poznamenány předchozí trestní věci obviněného vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 T 213/2000 a 5 T 2/2001. Právě u druhé z nich je učiněna poznámka tužkou, že ve věci již byl vydán rozsudek, který dosud nenabyl právní moci. Jeví se potom zcela nepochopitelným, proč samosoudkyně neprovedla důkaz alespoň opisem dosud nepravomocného rozsudku ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 5 T 2/2001, z něhož by bylo zjistitelné, k jakému trestu byl obviněný odsouzen, což muselo být bráno v úvahu při ukládání trestu ve věci sp. zn. 5 T 9/2002. Na tom nemohla nic změnit okolnost, že rozsudek ve věci sp. zn. 5 T 2/2001 dosud nenabyl právní moci, neboť k jeho vydání došlo dříve a okresní soud již k jeho změně sám přikročit nemohl, a aby tak mohl učinit soud odvolací, muselo by být v zákonné lhůtě některou ze stran podáno odvolání, což je právní skutečnost, kterou nelze automaticky presumovat.
Bylo tedy jednoznačnou povinností soudu při projednávání věci sp. zn. 5 T 9/2002 v souvislosti s ukládáním trestu brát na vědomí též dosud nepravomocný rozsudek ve věci sp. zn. 5 T 2/2001, neboť podle §36 věty první tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. je pak výměra trestu obecně prospěšných prací stanovena v rozsahu od 50 do 400 hodin.
V přezkoumávaném případě tak došlo k porušení obou výše citovaných zákonných ustanovení, neboť v důsledku postupně uložených dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 400 a 300 hodin, aniž z prvního z nich obviněný něco vykonal, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu (400 hodin), jíž bylo nutné respektovat.
Nejvyšší soud proto na základě výše uvedených zjištění podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 5 T 9/2002, byl porušen zákon v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněného J. G. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu v Přerově, aby ji v potřebném rozsahu v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že v novém hlavním líčení bude obviněnému J. G. uložen trest při plném respektování ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., přičemž okresní soud musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného a je povinen se řídit též ustanovením §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec