ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.93.2003.1
sp. zn. 4 Tz 93/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. července 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného E. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. března 2002, čj. 52 T 48/2002-43, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. března 2002, čj. 52 T 48/2002-43, byl v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného E. E.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. března 2002, čj. 52 T 48/2002-43, byl obviněný E. E. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 19. 3. 2002 v době kolem 11.30 hod. v P., vnikl nezjištěným způsobem do uzamčeného a zajištěného osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia Combi, tmavě zelené barvy, majitele S. s. h. r. se sídlem na výše uvedené adrese, odkud ke škodě této poškozené organizace odcizil pouzdro na doklady, ve kterém se nacházely doklady OP, OTP od vozidla, zelená karta a průkaz pojištěnce poškozeného Ing. M. R. a dále pánskou polozimní bundu světlé barvy spolu s mobilním telefonem zn. Nokia 3110 a dioptrickými brýlemi poškozeného M. J., jemuž způsobil odcizením předmětných věcí celkovou škodu ve výši nejméně 1.500,- Kč, přestože byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 28. 1. 2000 pod čj. 3 T 8/2000-16, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2000, pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 150 hodin, přičemž na den 26. 4. 2002 je nařízeno VZ o přeměně trestu a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 10. 2000, čj. 7 T 144/2000, pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b, e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5-ti měsíců, který vykonal dne 11. 11. 2000. Za to mu byl uložen podle §45 odst. 1, 2 tr. zák., §45a odst. 1, 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 2. 7. 2002, když nebyl oprávněnými osobami napaden odporem.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného E. E. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací. Dokládá to tím, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 1. 2000, čj. 3 T 8/2000-16, jenž nabyl právní moci dne 3. 10. 2000, byl obviněný E. E. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, přičemž s výkonem tohoto trestu obviněný E. E. doposud ani nezačal. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému E. E. Obvodním soudem pro Prahu 4 ve výměře 400 hodin uložen, přesahuje maximální hranici, kterou lze u tohoto druhu trestu vykonat, a tak došlo k porušení citovaného ustanovení tr. zák. v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. března 2002, čj. 52 T 48/2002-43, byl porušen zákon v ustanovení §36 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovaná ustanovení trestního zákona a trestního řádu nebyla Obvodním soudem pro Prahu 4 při vydání trestního příkazu ze dne ze dne 29. března 2002, čj. 52 T 48/2002-43, dodržena. Při jeho vydání totiž již existoval pravomocný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 1. 2000, čj. 3 T 8/2000-16, kterým byl obviněnému E. E. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, přičemž z následné zprávy Probační a mediační služby ČR středisko P., pracoviště P., doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 22. 10. 2002 (č. l. 7 spisu zn. Nt 1481/2002) vyplývá, že tento trest nebyl obviněným E. E. do uvedené doby vykonán. Tím došlo k překročení nejvyšší přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací o 150 hodin, povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§36 a 45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného E. E. v ustanovení §36 a §45a tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, tj. v činnosti soudce, jenž ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. je povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Zde je na místě poznamenat, že existence tohoto odsouzení vyplývala přímo z podaného návrhu na potrestání, takže při vyžádání příslušného spisu, což bylo ostatně povinností Obvodního soudu pro Prahu 4, pokud uvažoval o uložení stejného druhu trestu, by zjistil, že k datu jeho rozhodování s výkonem trestu 150 hodin obecně prospěšných prací nebylo vůbec ani započato a naopak již byly činěny kroky k přeměně tohoto trestu na trest odnětí svobody, o čemž však k tomuto datu nebylo pravomocně rozhodnuto.
Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil. Současně byla zrušena i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o návrhu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. Zk 175/2002, na potrestání obviněného E. E. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 1. 2000, čj. 3 T 8/2000-16, přičemž obviněnému E. E., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Pro úplnost Nejvyšší soud upozorňuje na další nedostatek napadeného trestního příkazu, který v kontextu vysloveného porušení zákona má již jen okrajový význam, spočívající v tom, že ve výroku o trestu není uvedeno ustanovení §247 odst. 1 tr. zák., podle něhož měl být trest správně uložen (nikoli podle §45 odst. 1 tr. zák.), samozřejmě však s přihlédnutím k ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. (srovnej náležitosti trestního příkazu uvedené v §314f odst. 1 písm. d/ tr. ř. pokud jde o výroky o vině a trestu).
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 1. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k