ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.94.2002.3
sp. zn. 4 Tz 94/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky ve veřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2003 v trestní věci L. B. a spol., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 63/2000, rozhodl podle §275 odst. 3 z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. takto:
Obviněný L. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici P. a obviněný R. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., se b e r o u d o v a z b y.
Odůvodnění:
Z podnětu stížnosti pro porušení zákona zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 8. ledna 2003, sp. zn. 4 Tz 94/2002, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2001, čj. 2 To 30/01-1884, jímž byly podle §235 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. pravomocně uloženy tresty odnětí svobody L. B. (v trvání šesti let do věznice s dozorem) a R. G. i (v trvání osmi let do věznice se zvýšenou ostrahou). Oba jmenovaní v době konání veřejného zasedání u Nejvyššího soudu uvedené tresty vykonávali. Po zrušení rozsudku vrchního soudu se věc vrátila do stavu neukončeného trestního řízení, kdy je nutno znovu rozhodnout o odvoláních podaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2000, čj. 6 T 63/2000-1737.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Jak je patrno z výše uvedeného byly obviněným B. a G. uloženy vysoké tresty odnětí, jejichž opětovné uložení jmenovaným stále hrozí. Podle §67 písm. a) tr. ř. je tím dán důvod pro vzetí do vazby. Z rozsáhlé a závažné trestné činnosti, již se oba podle rozsudku soudu prvního stupně, korigovaného názory uvedenými ve zrušeném rozsudku vrchního soudu, dopustili, plyne důvodná obava, že by obvinění mohli uprchnout nebo se skrývat, aby se tak vyhnuli těmto hrozícím vysokým trestům. Tato obava je u obviněného R. G. umocněna zjištěním, že byl již v minulosti soudně trestán a projednávané trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění. Nejvyšší soud konstatuje, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro které je vůči obviněným vedeno trestní stíhání, byly spáchány a mají všechny znaky trestného činu. Jsou i zřejmé důvody k podezření, že trestné činy spáchali obvinění, přičemž vzhledem k jejich osobám, povaze a závažnosti trestných činů, pro které jsou stíháni, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Poučení: Proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu není stížnost přípustná.
V Brně dne 8. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik