ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.99.2002.2
sp. zn. 4 Tz 99/2002-I
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Š., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici B., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 8 T 116/2001 a podle ustanovení §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 8 T 116/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. v neprospěch obviněného J. Š.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Semilech se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 8 T 116/2001 byl obviněný J. Š. uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., spáchané tím, že v T., ani jinde svévolně neplatil výživné na své děti, a to
1) od července 2000 do března 2001 včetně, na D. Š., stanovené pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 9 Nc 327/84 ze dne 19. 3. 1985 ve výši 220- Kč měsíčně, splatné k rukám matky D. S. a na výživném tak dluží za uvedené období celkem 1 980 Kč Okresnímu úřadu v N., který v této výši vyplatil matce dítěte příspěvek na výživu, aby jeho životní úroveň neklesla pod hranici životního minima,
2) od června 2000 do března 2001 včetně, na J. Š., stanovené pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. Nc 896/89 ze dne 23. 2. 1989 ve výši 200,- Kč měsíčně, splatné k rukám matky H. M. a na výživném tak za uvedené období dluží celkem 2 000,- Kč, z toho 1 200,- Kč Úřadu městské části P., který v této výši od října 2000 vyplatil matce dítěte příspěvek na výživu, aby jeho životní úroveň neklesla pod hranici životního minima.
Za to mu byl uložen podle §213 odst. 3 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
Právní moci tento trestní příkaz podle vyznačení nabyl dnem 16. 7. 2002.
Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Semilech podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Š. V této vytýká okresnímu soudu porušení zákona v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. I když trestní příkaz ze dne 25. 9. 2001 byl vydán v souladu se zákonem, vzhledem k tomu, že obviněný převzal obžalobu a uvedený trestní příkaz až dne 16. 7. 2002, nastala i právní moc trestního příkazu teprve po 1. 1. 2002. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je tak v rozporu s uvedeným ustanovením trestního řádu a tudíž i v neprospěch obviněného.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. uvedené porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech rozhodnutí, které na něj obsahově navazují, a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
Z obsahu napadeného trestního příkazu, jakož i trestního spisu Okresního soudu v Semilech je patrné, že stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného byla podána důvodně. Obviněný J. Š. byl dne 23. 4. 2001 obžalován z dvojnásobného trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., za který mu bylo možné uložit trest odnětí svobody v sazbě od šesti měsíců do tří let. Samosoudce Okresního soudu v Semilech se rozhodl věc vyřídit vydáním trestního příkazu, k čemuž byly ke dni jeho vydání dne 25. 9. 2001 splněny veškeré zákonné předpoklady. Podle ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tehdy účinného trestního řádu mohl samosoudce trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku. Obviněnému J. Š. se ale zmíněný trestní příkaz nepodařilo doručit, a to ani prostřednictvím orgánů Policie ČR, a proto byl dne 23. 4. 2002 na obviněného vydán podle §69 odst. 1 tr. ř. příkaz k zatčení. Ten byl realizován dne 16. 7. 2002, kdy obviněný J. Š. byl předveden před soudce Okresního soudu v Semilech. Zde byl m. j. vyslechnut k důvodům nemožnosti doručit mu trestní příkaz na jeho oficiálně známé adrese a zároveň mu byly předány opisy obžaloby a vydaného trestního příkazu. Obviněný byl poté poučen o právu podat proti trestnímu příkazu odpor i o důsledcích jeho nepodání, načež prohlásil, že se práva podat odpor vzdává. Neučinil ale žádné prohlášení ve vztahu k osobám, jež jsou oprávněny v jeho prospěch podat odpor (viz §314g odst. 1, §247 odst. 2 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že trestní příkaz byl státnímu zástupci doručen již dne 27. 9. 2001, trestní příkaz tak nabyl právní moci až marným uplynutím osmého dne od jeho doručení obviněnému, a nikoli dne 16. 7. 2002, jak je mylně vyznačeno ve spise. To celé navzdory skutečnosti, že od 1. 1. 2002 vstoupil v účinnost zák. č. 265/2001 Sb., kterým bylo kromě jiných novelizováno i ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a to tak, že trestním příkazem je možné uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Z uvedeného tedy vyplývá, že obviněnému byl dne 16. 7. 2002 doručen trestní příkaz vydaný samosoudcem Okresního soudu v Semilech, kterým mu byl za spáchané trestné činy uložen zákonný druh trestu, a to včetně jeho výměry, ale pokud jde o stanovený způsob výkonu tohoto trestu (zařazení do věznice s ostrahou), byl v této části přisouzený trest v rozporu s již zmíněnou novelou trestního řádu. Ode dne 1. 1. 2002 trestním příkazem nelze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, a i když byl předmětný trestní příkaz vydán ještě před tímto datem, k jeho doručení došlo až za účinnosti novelizovaného znění trestního řádu, což byl okresní soud povinen respektovat, neboť v zásadě je nutné aplikovat účinnou procesní normu. V daném případě konkrétní procesní ustanovení (§314e odst. 2 písm. a/ tr. ř.) v sobě zahrnuje i hmotně právní důsledky ve vztahu k ukládanému trestu odnětí svobody trestním příkazem. Avšak s ohledem na ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. do doby doručení trestního příkazu obviněnému, tento neměl povahu obdobnou vyhlášenému rozsudku a tudíž, jakoby ve vztahu k obviněnému neexistoval.
Z toho lze dovodit, že postup Okresního soudu v Semilech byl chybný, pokud z jeho strany byly činěny i po 1. 1. 2002 úkony k tomu, aby trestní příkaz v té podobě, jak byl vydán, byl obviněnému doručen. Okresní soud neměl v doručování trestního příkazu obviněnému pokračovat, ale místo toho měl ve věci nařídit hlavní líčení, čemuž by obviněnému nedoručený trestní příkaz nemohl bránit, neboť neměl účinky vyhlášeného odsuzujícího rozhodnutí. Celá situace mohla být napravena i tím, že poté co byl obviněný J. Š.na základě příkazu k zatčení předveden před soudce, mělo mu být poskytnuto takové poučení, aby v důsledku jím podaného odporu proti doručenému trestnímu příkazu došlo k jeho zrušení, a poté ve věci mělo být nařízeno hlavní líčení. Okresním soudem v Semilech ale nebylo postupováno ani jedním z výše uvedených způsobů, nýbrž tak, že důsledkem zvoleného postupu nabyl vydaný trestní příkaz právní moci, ačkoliv obsahuje zákonu odporující výrok o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu napadeného trestního příkazu byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jelikož podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nelze v takovýchto případech zrušit pouze výrok o trestu, ale je nezbytné zrušit trestní příkaz celý. Zrušena byla i ostatní rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, jež touto změnou pozbyla podkladu. Poté byla podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázána Okresnímu soudu v Semilech, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že okresní soud ve věci nařídí hlavní líčení a znovu rozhodně o vině obviněného J. Š. a uloží mu přiměřený trest. Podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec