ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1086.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 1086/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2002 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněné M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 2 To 643/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 230/2001, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 2 To 643/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 2 To 643/2002, byla obviněná M. B. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěna obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Tohoto skutku se měla dopustit tím, že dne 3. 7. 2001 kolem 12:20 hod. v P. na ulici B.
v prodejně P. D. odcizila 2 ks skleněných dóz s kávou zn. N. G. v celkové hodnotě 269,80 Kč ke škodě prodejny P. D. P. a s uvedenými věcmi byla následně zadržena mimo nákupní prostor pracovníky prodejny a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla dne 26. 3. 2001 rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 190/2000 odsouzena k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále k trestu zákazu pobytu v okrese Olomouc na dobu tří let, přičemž uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 3. 2001,
Uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, bylo rozhodnuto z podnětu odvolání obviněné M. B., podaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. 1 T 230/2001, jímž byla uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který spáchala výše popsaným jednáním, a byla odsouzena podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byla zařazena podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Opis zmíněného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, byl obviněné M. B. doručen dne 3. 12. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 7. 10. 2002.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 2 To 643/2002, podala dne 18. 11. 2002 dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněné M. B. Podaný mimořádný opravný prostředek dovolatelka opírá o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka uvádí, že při hodnocení právní problematiky odvolací soud pochybil, když zprošťující výrok odůvodnil novým zjištěním, že obviněná M. B. již v době od 23. 10. 2001 do 28. 11. 2001 vykonala trest veřejně prospěšných prací, uložený jí rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 190/2000, a z tohoto důvodu nelze podle mínění odvolacího soudu toto předešlé odsouzení hodnotit v rámci stíhané krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (z pohledu zpětnosti), neboť na obviněnou je třeba v této věci hledět, jako by odsouzena nebyla, a jiné právní posouzení z pohledu naplnění zákonných znaků stíhané krádeže (zboží v hodnotě 269,80 Kč) nepřipadá v úvahu. Zásadu zakotvenou v §259 odst. 4 tr. řádu (zákaz reformace in peius) ctil krajský soud podle napadeného rozhodnutí v tom, že nemohl spatřovat znak zpětnosti podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. v jiném odsouzení obviněné v posledních třech letech, neboť takovýmto způsobem by došlo ke zhoršení její situace. Dovolatelka však poukazuje na to, že soud druhého stupně přehlédl, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 4 T 190/2000 nebyl obviněné M. B. uložen pouze trest obecně prospěšných prací (ohledně kterého by byla úvaha o naplnění podmínek §45a odst. 5 tr. zák. správná), nýbrž také trest zákazu pobytu v okrese Olomouc na dobu 3 let. Vzhledem k tomu, že citovaný rozsudek Okresního soudu v Olomouci nabyl právní moci dne 26. 3. 2001, bude trest zákazu pobytu vykonán nejdříve dnem 26. 3. 2004 (s výhradou situace předvídané v §57a odst. 4 tr. zák.). Se zřetelem na trvající sankci zákazu pobytu se ani po výkonu trestu obecně prospěšných prací nemůže stran tohoto odsouzení na obviněnou M. B. hledět, jako by nebyla odsouzena. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle dovolatelky v tomto směru v rozporu se zákonem a je výsledkem vadného právního hodnocení povahy předešlého odsouzení obviněné z hlediska §70 odst. 2 tr. zák.
Dále dovolatelka uvádí, že správná není ani úvaha odvolacího soudu v tom směru, že by hodnocení speciální recidivy obviněné M. B. ve smyslu §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. bylo vázáno pouze na předchozí odsouzení uvedené výslovně v obžalobě a posléze i v rozsudku soudu prvního stupně ke konkretizaci znaku speciální recidivy. Existence předešlého odsouzení pro stejnou trestnou činnost v zákonem definované době před opětovným spácháním téhož deliktu je objektivním faktem a netvoří součást popisu skutku. V projednávaném případě totiž z hlediska kvalifikační okolnosti uvedené pod písm. e) §247 odst. 1 tr. zák. připadá v úvahu ještě odsouzení rozsudky Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 2 T 92/99, Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 2 T 1/2000, a Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2000, sp. zn. 4 T 14/2000, vždy pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 (resp. odst. 2) tr. zák., přičemž poslední delikt dne 3. 7. 2001 spáchala ve zkušební době podmíněných trestů odnětí svobody ze všech tří těchto předešlých odsouzení.
Podle dovolatelky tedy konstatování podmínek speciální recidivy ve smyslu §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. vychází z objektivního faktu předešlého odsouzení pro obdobnou trestnou činnost a nemůže být součástí skutku jako konkrétního protiprávního jednání. Proto se na jeho formulaci nemůže vztahovat pravidlo vylučující reformaci in peius, jak se domnívá Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Z tohoto důvodu, i kdyby se skutečně v posledním z předešlých odsouzení hledělo na obviněnou M. B., jako by nebyla odsouzena, zůstává stále několik dalších předcházejících odsouzení, která naplňují podmínku speciální recidivy, a není možné od nich abstrahovat pouze proto, že nebyla citována jako doklad naplnění znaku speciální recidivy. V každém případě však Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl o zproštění obžaloby obviněné M. B. na základě vadného hmotně právního posouzení povahy jejího předešlého odsouzení v rozporu s ustanovením §70 odst. 2 tr. zák., a tím naplnil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 2 To 643/2002, dále podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další výroky na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, kterým byla obviněná M. B. zproštěna obžaloby [§265a odst. 2 písm. b) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně, bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. K podání došlo u Okresního soudu v Přerově dne 18. 11. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Dovolatelka odkazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadený rozsudek o zproštění obžaloby spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud se nejprve zaměřil na posouzení oprávněnosti uplatněného dovolacího důvodu. Vada rozhodnutí, která spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, může být úspěšně namítána prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože v tomto směru Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů k odmítnutí dovolání nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a to v rozsahu a ze zmíněných důvodů uvedených v podaném dovolání, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné. Tento závěr o důvodnosti dovolání nejvyšší státní zástupkyně učinil Nejvyšší soud na podkladě následujících skutečností:
Pro posouzení, zda je namítaný dovolací důvod naplněn, je rozhodující otázkou, zda lze na obviněnou M. B. pohlížet v trestní věci Okresního soudu v Olomouci, vedené pod sp. zn. 4 T 190/2000, jako by nebyla odsouzena, jak to dovodil v napadeném rozsudku Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Při hodnocení této problematiky přisvědčil Nejvyšší soud názoru dovolatelky, že závěr odvolacího soudu není v tomto směru správný. Vychází totiž pouze ze skutečnosti, že obviněná M. B. vykonala dne 28. 11. 2001, tedy ještě před rozhodováním soudu prvního stupně, trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a nutno na ni pohlížet, jako by odsouzena nebyla. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, však přehlédl, že zmiňovaným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 4 T 190/2000, kterým byl podle podané obžaloby i rozsudku soudu prvního stupně naplněn zákonný znak zpětnosti ve smyslu §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl obviněné M. B. uložen podle §57a odst. 1 tr. zák. také trest zákazu pobytu v okrese Olomouc na dobu 3 let. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 3. 2001 a všechny uvedené skutečnosti Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v napadeném rozsudku citoval. Nevyvodil z nich však odpovídající právní závěry. Dovolatelka správně odkazuje na ustanovení §70 odst. 2 tr. zák., podle kterého bylo-li pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit dokud, neuplynula doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení trestní zákon stanoví dobu nejdelší. K zahlazení odsouzení obviněné M. B. ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 190/2000 tedy nemohlo dojít, neboť jmenovaná ani do současnosti nevykonala, a prakticky ani nemohla vykonat, trest zákazu pobytu v okrese Olomouc. Tento trest totiž může obviněná vykonat teprve po uplynutí doby, na kterou jí byl vyměřen, tj. nejdříve dne 26. 3. 2001 (s výhradou okolnosti uváděných v §57a odst. 4 tr. zák., tj. že do výkonu trestu zákazu pobytu se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody).
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, tedy pochybil, když dovodil, že jednáním obviněné M. B. nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., konkrétně znak zpětnosti ve vztahu k výše citovanému potrestání Okresním soudem v Olomouci, neboť z toho, co je uvedeno shora, je zřejmé, že na odsouzení obviněné rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 20001, sp. zn. 4 T 190/2000, nelze v žádném případě pohlížet, s ohledem na ustanovení §70 odst. 2 tr. zák., jako na zahlazené, a tudíž je v projednávané věci dán zákonný znak uvedený v ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., tedy že obviněná M. B. si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, a byla za takový čin v posledních třech letech potrestána.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, trpí vadou spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení zákonných znaků žalovaného trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jak mu oprávněně vytýká dovolání nejvyšší státní zástupkyně na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
K dalším námitkám uvedeným v podaném dovolání Nejvyšší soud uvádí, že správný není ani závěr Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, v tom směru, že s ohledem na ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu by nemohl po zrušení vadného výroku o vině rozhodnout o žalovaném trestném činu krádeže tak, že by znak zpětnosti podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spatřoval v jiném odsouzení obviněné v posledních třech letech, než v tom, které je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně, neboť by tím údajně došlo ke zhoršení situace obviněné, tedy k porušení zákazu reformace in peius. I v této otázce nutno přisvědčit dovolatelce, že ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu nebrání tomu, aby znak zpětnosti ve smyslu citovaného ustanovení trestního zákona byl dovozován v odvolacím řízení, konaném výlučně z podnětu odvolání obviněné, i ve vztahu k jejímu jinému předchozímu odsouzení nebo potrestání, které splňuje zákonem stanovené podmínky. Takovéto odsouzení nebo potrestání je objektivní skutečností, která nemá za následek ani přísnější právní kvalifikaci jednání obviněné, ani se nedotýká rozsahu její trestné činnosti co do výše způsobené škody apod. Tímto postupem by došlo toliko k nahrazení zákonného znaku zpětnosti jiným odsouzením nebo potrestáním obviněné, které v době spáchání činu splňovalo zákonné podmínky a v době spáchání činu reálně existovalo. V odvolacím řízení by tedy nedošlo ke zhoršení postavení obviněné oproti stavu v době rozhodování soudu prvního stupně. Jde však o skutkovou okolnost, která musí být vyjádřena v popisu skutku, takže v tomto směru nelze souhlasit s dovoláním nejvyšší státní zástupkyně, v němž vyjádřila opačný názor.
Proto po zjištění, že dovolání je opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Následně Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, předmětnou trestní věc znovu projedná, což znamená, že opětovně posoudí podané odvolání obviněné M. B. a rozhodne o něm. Přitom je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§265s odst. 3 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vypracoval:
JUDr. Pavel D o l i n e k