ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1100.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 1100/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 o dovolání obviněného M. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 109/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 5 T 109/2002, byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 17. 12. 2001 kolem 18.00 hodin v B. na ulici V. 16 v chodbě domu spolu s dosud neustanovenou osobou pod pohrůžkou použití střelné zbraně, kterou současně mířil na poškozeného Z. P., požadoval vydání finanční hotovosti, což poškozený odmítl a na svoji obranu užil legálně drženou střelnou zbraň, kterou vystřelil nejméně tři výstřely směrem na pachatele, přičemž dosud neustanovená osoba mu revolver vytrhla a s obviněným z místa uprchli. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 33 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu 8 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Z. P. v K., A., trvale bytem R. p. R., Ch. 93, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2002 podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, napadl obviněný M. G. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel v něm uvedl, že se trestného činu nedopustil, na místě činu se v inkriminovanou dobu nacházel pouze náhodně a pachatelem byla osoba, jejíž totožnost se nepodařilo zjistit. Protože se nepodařilo tuto osobu ustanovit, byl k trestní odpovědnosti povolán on. Obviněný soudům obou stupňů vytkl, že pro svá rozhodnutí vzaly za základ výpověď poškozeného Ing. Z. P. K plynové pistoli, kterou měl obviněný v době spáchání trestného činu u sebe, obviněný namítl, že tuto nestačil použít na vlastní obranu, natož pak k pohrůžce vůči poškozenému. K identifikaci poškozeným v rámci rekognice, pak dovolatel uvedl, že ztotožňuje-li ho poškozený s osobou pachatele, jedná se o pouhou snahu dosáhnout potrestání kohokoliv, jen aby sám poškozený nebyl stíhán za svou nepřiměřenou obranu, k níž použil legálně drženou střelnou zbraň.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 5 T 109/2002, ve výroku o vině a trestu, jakož i ve výroku o vyhoštění, a dále aby podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že podle §226 písm. c) tr. řádu jej zprostí obžaloby v celém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatel ve svém podání uplatňuje pouze námitky, které již namítal v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně i v průběhu předcházejícího trestního řízení, avšak nevytýká meritorním rozhodnutím žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výhradně o odlišný výklad výsledků dokazování, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a následně potvrzený soudem druhého stupně shledává státní zástupkyně správným, jakož i na něj navazující právní posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný M. G. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný M. G. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu prvního, příp. druhého stupně vyplývajících z provedeného dokazování. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího jinak hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného M. G. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná a současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný M. G. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. G. podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek