ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1112.2002.1
sp. zn. 5 Tdo 1112/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 o dovolání obviněného L. V. a o dovolání obviněného T. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2002, sp. zn. 6 To 487/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 191/2000, takto:
I.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. V. odmítá .
II.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněného T. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 11. 2000, sp. zn. 1 T 191/2000, byli obvinění L. V., T. J. a R. V. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona, obvinění L. V., T. J. i podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona a dále trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona. Za uvedené trestné činy byli obvinění T. J. a L. V. odsouzeni každý podle §247 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání 18 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Obviněný R. V. byl za uvedené trestné činy odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zákona mu byla stanovena zkušební doba v trvání 30 měsíců. Podle
§229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený I. S., bytem R., N. 378/9, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 11. 2000 podali odvolání všichni shora jmenovaní obvinění i státní zástupce. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 487/2001, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek okresního soudu ve věci všech obviněných v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu byli všichni obvinění nově uznáni vinnými ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona, obvinění T. J. a L. V. také podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona. Tento trestný čin spáchali tím, že dne 7. 8. 2000 kolem 03:20 hod. v R., okr. B., na ulici N. 17, po rozbití skleněné výplně výlohy a pošlapání radiátoru s náklady na opravu ve výši 3.220,- Kč, vnikli do prodejny E. Z. I. S., kde mu odcizili videokamery, mobilní telefony, mikrofony, přehrávače, kupony Go, Twist, přístroje na modulaci hlasu, vše v ceně 197.848,- Kč, přesto, že:
obviněný T. J. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 1998, sp. zn. 72 T 94/97, byl za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání 1 roku, který vykonal 24. 3. 2000,
obviněný L. V. rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 2 T 175/98, byl za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání 20 měsíců, který vykonal
12. 3. 2000.
Za uvedené trestné činy byli obvinění T. J. a L. V. odsouzeni každý podle §247 odst. 2 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců a pro výkon trestu byl každý z nich podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný R. V. byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zákona a
§59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený I. S., bytem R., N. 378/9, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 487/2001, napadli obvinění L. V. a T. J. dovoláními podanými prostřednictvím obhájců a to každý z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný L. V. ve svém dovolání uvedl, že se trestného činu nedopustil a poukázal na to, že skutková zjištění soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování a následném hodnocení důkazů. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 487/2001, v celém rozsahu zrušil, a podle §265m odst. 1 tr. řádu nově rozhodl tak, že jej podle §226 písm. c) tr. řádu zprošťuje obžaloby, kterou podalo Okresní státní zastupitelství v Bruntále ze dne 17. 7. 2000, sp. zn. 3 Zt 524/2000.
Obviněný T. J. ve svém dovolání uvedl, že za správný a zákonný považuje první rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 6 To 9/2001, kterým bylo vyhověno jeho odvolání, a kterým byl podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby. Poté, co byl tento rozsudek zrušen Nejvyšším soudem České republiky, byl uznán vinným a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Poukazuje na své výpovědi v přípravném řízení i v řízení před soudem prvního stupně, na rozpory uváděné jím v odvolání a vytýká Krajskému soudu v Ostravě, že tyto jeho námitky při svém druhém rozhodování pominul. Konkrétně pak v dovolání uvádí rozpory týkající se popisu řidiče vozidla, v němž se v inkriminovanou dobu obviněný vezl, poukazuje na to, že v tomto vozidle nebyly nalezeny odcizené věci a odkazuje na důkazy svědčící v jeho prospěch – mikrostopy, mechanostopy a vlasy. Dovolatel také vytýká soudům obou stupňů, že nebyl proveden důkaz výpovědí svědka H. X. Závěrem svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 487/2001, a nově rozhodl tak, že jej zprošťuje obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 17. 7. 2000, sp. zn. 3 Zt 524/2000.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovoláním obviněných L. V. a T. J. uvedla, že oba obvinění namítají nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadají soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zjistil, že dovolání obviněného L. V. je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný L. V. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný L. V. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného L. V. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná a současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný L. V. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. V. podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 487/2001, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Také v případě dovolání obviněného T. J. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v posouzené věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu §265d tr. řádu a v zákonné lhůtě stanovené v §265e tr. řádu. Podle tohoto posledně uvedeného ustanovení trestního řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později (§265e odst. 2 tr. řádu). Ze spisu je patrné, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 487/2001, byl obhájci doručen dne 16. 8. 2002 a obviněnému dne 21. 8. 2002 (srov. č. l. 567). Dovolání obviněného bylo doručeno osobně Okresnímu soudu v Bruntále dne 22. 10. 2002 (srov. č. l. 599).
Pro počítání dvouměsíční lhůty stanovené v §265e odst. 1 tr. řádu platí ustanovení §60 odst. 2 tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím posledního dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Z uvedeného je zřejmé, že posledním dnem lhůty stanovené k podání dovolání obviněného T. J. bylo pondělí dne 21. 10. 2002. Pokud tedy dovolání obviněného T. J. bylo Okresnímu soudu v Bruntále doručeno dne 22. 10. 2002, nutno konstatovat, že bylo podáno opožděně.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného T. J. podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 487/2001, odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, protože bylo podáno opožděně. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek