ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1169.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1169/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2003 o dovolání obviněného E. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, byl obviněný E. T. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné sexuologické léčení. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 2 To 52/2003, tak, že odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný E. T. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Obviněný je přesvědčen, že v jeho případě byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení, protože nezletilí poškození byli u hlavního líčení vyslechnuti v jeho nepřítomnosti a jemu tím bylo znemožněno klást svědkům otázky. Obviněný trvá na tom, že soud prvního stupně neadekvátně volil postup podle §209 odst. 1 tr. ř. Svědci měli být podle jeho názoru vyslechnuti v jeho přítomnosti, protože u nich nedošlo k posttraumatickému stresu. Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, zrušil a věc podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť je nepřípustné, protože směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno u Krajského soudu v Ostravě dne 4. 9. 2003, takže dovolání bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v §265e tr. ř. a obviněný dovolání podal prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.).
I přes tyto skutečnosti došel Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného E. T. není přípustné.
V posuzovaném případě obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2002, sp. zn. 37 T 3/2002, který rozhodoval jako soud prvního stupně. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V dovolání obviněného je však výslovně uvedeno, že směřuje proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. výslovně stanoví, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Jen do uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem k podání dovolání (§265e tr. ř.) by obviněný mohl učinit podání, jehož obsahem by bylo napadení rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. rozh. pod č. 25/2003 Sb. rozh. tr.), což obviněný neučinil, protože dovolání podal dne 4. 9. 2003 a dvouměsíční lhůta mu skončila dne 7. 9. 2003.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal