ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1204.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1204/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2003 o dovolání podaném obviněným Č.V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 4 To 21/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 49/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 20 T 49/2001, byl obviněný Č. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., tímtéž trestným činem podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., dále trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dále pak trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se dopustil v období od dubna 1994 do února 2000 jednáním popsaným ve výroku citovaného rozhodnutí. Za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 1999, sp. zn. 4 T 54/1998, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 4 To 754/1999, mu byl podle §250 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v předmětu podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej zboží na dobu tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 1999, sp. zn. 4 T 54/1998, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 4 To 754/1999, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za ostatní trestné činy uvedené pod bodem II. 1 - 5 citovaného rozhodnutí a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 29 T 202/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 4 To 440/2002, mu byl podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v předmětu podnikání provádění staveb včetně jejich změn a odstraňování včetně živností řemeslných, souvisejících s realizací staveb a v předmětu zprostředkování služeb na dobu pěti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 29 T 202/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 4 To 440/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 4 To 21/03, kterým z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 2 tr. ř. z důvodu podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil v obou výrocích o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině shora citovanými trestnými činy byl obviněnému Č. V. podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem podnikání nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a provádění staveb včetně jejich změn a odstraňování včetně živností řemeslných, souvisejících s realizací staveb a zprostředkování služeb na dobu pěti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 29 T 202/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 4 To 440/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Shora citovaná rozhodnutí, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výroku o vině a rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o trestu, napadl obviněný Č. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g), k) \"per analogiam\" a l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů v předmětné věci nepostupovaly podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř., dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku a uložily obviněnému nepřiměřeně přísný trest, když nevzaly v úvahu všechny podstatné okolnosti případu a nevyužily všech možností daných zákonem. Obviněný popřel, že by se dopustil trestné činnosti kladené mu za vinu v bodech II. 1g), II. 2b), 3, 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně a vyslovil nesouhlas se závěrem o naplnění všech znaků skutkových podstat trestných činů podle §171 tr. zák., §118 tr. zák., jakož i §247 tr. zák. Dovolatel dále vytkl odvolacímu soudu znemožnění účasti obviněného ve veřejném zasedání odvolacího soudu v rozporu se zákonem i přes omluvu obviněného doloženou lékařskou zprávou. Ve výroku odvolacího soudu navíc postrádal vyjádření k otázce viny při citaci výroku o vině z rozhodnutí soudu prvního stupně. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí a přikázal věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jejího názoru dovolatelem uvedené důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. nekorespondují s obsahem odůvodnění, neboť argumenty obviněného směřují k odlišnému hodnocení důkazů. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., byly podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství splněny všechny podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, neboť u veřejného zasedání byl přítomen obhájce obviněného, obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu a proto jeho účast ve veřejném zasedání nebyla nutná. Navrhla tedy, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti uvedené v §265d odst. 2 věta první tr. ř. a v §265f odst. 1 tr. ř. a je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), k) \"per analogiam\" a l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Námitka dovolatele o znemožnění jeho účasti na veřejném zasedání odvolacího soudu v rozporu se zákonem i přes omluvu obviněného a doloženou lékařskou zprávu obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány. Vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. Podle §233 odst. 2 tr. ř. stanoví předseda senátu den veřejného zasedání tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.
V posuzovaném případě zažádal obviněný Č. V. dne 17. 4. 2003 o odročení veřejného zasedání odvolacího soudu nařízeného na 24. 4. 2003 z důvodu pracovní neschopnosti. Téhož dne byl předsedkyní senátu vyrozuměn o skutečnosti, že z potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného nevyplývá, zda je vyloučena jeho účast ve veřejném zasedání, a jak dlouho tento stav potrvá, současně byl vyzván, aby uvedené skutečnosti včas doložil zprávou ošetřujícího lékaře. Veřejné zasedání konané dne 24. 4. 2003 bylo následně odročeno na 29. 5. 2003. O konání tohoto veřejného zasedání byl obviněný vyrozuměn dne 19. 5. 2003 a obhájce Mgr. P. O. dne 28. 4. 2003, jak vyplývá ze spisu, č. l. 1443 a č.l. 1453. Dne 2. 5. 2003 bylo odvolacímu soudu doručeno sdělení MUDr. M. P. z oddělení úrazové a plastické chirurgie Nemocnice v Č. B., ze kterého vyplývá, že zdravotní stav obviněného umožňoval jeho účast u veřejného zasedání. Obviněný následně faxovou zprávou dne 28. 5. 2003 oznámil vrchnímu soudu, že se následujícího dne ze zdravotních důvodů veřejného zasedání nezúčastní a požádal o jeho odročení na jiný termín. Z přiloženého lékařského vyjádření vyplývalo, že obviněný při chůzi lehce napadá a užívá francouzské hole. Dne 29. 5. 2003 bylo u Vrchního soudu v Praze konáno veřejné zasedání a to na základě rozhodnutí tohoto soudu v nepřítomnosti obviněného, neboť podle závěru soudu zdravotní stav obviněného nevylučoval jeho účast ve veřejném zasedání a jeho přítomnost nebyla nutná. Veřejného zasedání se účastnil obhájce obviněného.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě byli obviněný i obhájce o konání veřejného zasedání včas vyrozuměni, přičemž zdravotní stav obviněnému umožňoval jeho účast ve veřejném zasedání. Lze připomenout, že obviněnému bylo nutné doručovat vyrozumění o konání veřejného zasedání prostřednictvím orgánu Policie České republiky, neboť si nepřebíral doporučené zásilky soudu. Současně s vyrozuměním o odročeném termínu veřejného zasedání byl předsedkyní odvolacího senátu výslovně poučen o tom, že jeho účast na něm není nutná a předložení potvrzení o pracovní neschopnosti nepostačuje jako řádná omluva neúčasti, ta by přicházela v úvahu pouze v případě jednoznačného vyjádření ošetřujícího lékaře o vyloučení jeho účasti na soudním jednání ze zdravotních důvodů. Toto poučení společně s vyrozuměním o veřejném zasedání dne 29. 5. 2003 bylo obviněnému doručeno orgánem policie dne 19. 5. 2003.
Ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tedy došlo při dodržení všech relevantních požadavků stanovených platnou právní úpravou. Z protokolu č. l. 1457 - 1462 bylo zjištěno, že obhájce obviněného byl po celou dobu konání veřejného zasedání přítomen, mohl tak uplatnit veškerá zákonem vymezená procesní práva ve prospěch obviněného. V průběhu veřejného zasedání navíc nebyly provedeny žádné nové důkazy, k nimž by měl obviněný právo se vyjádřit, a které by mohly ovlivnit rozhodnutí soudu. K návrhu obhájce obviněného došlo pouze k přečtení písemné nabídky převzetí záruky za nápravu obviněného. V posuzované věci tedy Nejvyšší soud neshledal okolnosti, které by mohly vést ke zkrácení ústavně garantovaného práva obviněného vyplývajícího především z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Obviněný, ačkoli byl řádně odvolacím soudem poučen o možnosti konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, event. o nutnosti předložení lékařské zprávy vylučující jeho zdravotní způsobilost se jej zúčastnit, se k veřejnému zasedání nedostavil a svou neúčast uvedeným způsobem neomluvil. Z těchto důvodů nebylo konání veřejného zasedání před odvolacím soudem v nepřítomnosti obviněného (na podkladě vyhlášení příslušného usnesení) zásahem do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti, a proto Nejvyšší soud námitky dovolatele ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání v této části za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Dovolací námitky v předmětné trestní věci podporující výše uvedený dovolací důvod spočívají v tvrzení dovolatele, že soudy obou stupňů v předmětné věci nepostupovaly podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř., a proto dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když obviněný se části trestné činnosti nedopustil. Uplatněné dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. V této části tedy bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případě, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel však ve svém podání nevyslovil vadu chybějícího výroku v některém z napadených rozhodnutí, výroku odvolacího soudu pouze vytkl absenci \"přezkoumatelného vyjádření k otázce viny při citaci výroku o vině z rozhodnutí soudu prvního stupně\". Ačkoli tedy formálně označil zákonné ustanovení důvodu dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jeho vlastní popis tomuto označení neodpovídá, neboť nevytkl vadu, spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku v některém z napadených rozhodnutí, nýbrž pouze jeho údajnou nepřezkoumatelnost, aniž by však i toto své tvrzení blíže vysvětlil. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že ani v napadeném rozsudku odvolacího soudu neshledal absenci některého výroku, kterou by bylo možno vytknout prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Proto i v této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu než z důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Druhou alternativu pak dle platné právní úpravy lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. V dané trestní věci byl shledán jediným dovolatelem relevantně uplatněným dovolacím důvodem v řízení, které předcházelo zamítnutí řádného opravného prostředku, důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Protože, jak vyplývá z předchozích odstavců, nebyly námitky odpovídající tomuto dovolacímu důvodu shledány opodstatněnými, nelze za opodstatněné považovat ani námitky podporující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele vyjádřené v dovolání ohledně porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu a v dalších námitkách bylo dovolání podáno z jiného než zákonem předvídaného důvodu [přicházelo by tedy v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.], bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Obviněný ve svém dovolání učinil podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby tento postupoval podle §265h odst. 3 tr. ř. a předložil spisy dovolacímu soudu spolu s návrhem na odklad výkonu rozhodnutí. Předseda senátu soudu prvního stupně však návrh podle výše uvedeného ustanovení neučinil a ani dovolací soud s ohledem na učiněné rozhodnutí o odmítnutí dovolání neshledal důvod pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. listopadu 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová