ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1330.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1330/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2003 dovolání podané obviněnou D. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 8 To 139/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 76/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 1 T 76/2001, byla obviněná D. J. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustila tím, že „dne 12. února 1997 v areálu nemocnice tehdejšího M. v. ČR v P., N. M., na oddělení chirurgie v průběhu operace JUDr. Ing. J. K. jako sestra instrumentářka nesprávně spočítala sušící materiál a tento chybný počet závazně nahlásila operatérovi jako správný, přičemž operatér na základě tohoto vyjádření uzavřel břišní dutinu, kde došlo ke srůstu opomenuté roušky s tkání a po následné reoperaci z důvodu jejího vyjmutí poškozený mohutně krvácel do dutiny břišní a posléze dne 3. 4. 1997 zemřel.“ Za tento trestný čin jí byl podle §224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
O odvolání obviněné a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 8 To 139/2002, kterým je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněná si prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. podala dovolání a to jednak proti výroku usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto její odvolání, jednak proti všem výrokům rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřela o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že nesprávné hmotně právní posouzení věci spatřovala zejména v nesprávném hodnocení důkazů týkajících se příčin smrti poškozeného, neboť nebylo bezpochyby zjištěno a prokázáno, že smrt nastala v přímé příčinné souvislosti s nedbalostním jednáním obviněné a že tedy ponechání roušky bylo příčinou, bez níž by k smrti pacienta nedošlo. Na pochybení v součtu roušek mohla mít vliv i řada dalších okolností, přičemž ponechání roušky v břišní dutině a následná reoperace nemusely být příčinou smrti pacienta, jak vyplývá také ze závěrů znaleckého zkoumání. Také rozhodnutí o výši trestu považovala obviněná za nespravedlivé. Proto v petitu dovolání navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí případně aby sám rozhodl o zproštění obviněné obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že dovolání primárně napadá skutková zjištění, domáhá se jiného hodnocení důkazů soudy a prosazuje akcentování jiného skutkového stavu věci. Obsahově se proto dovolací námitky nekryjí s deklarovaným dovolacím důvodem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obsah dovolání splňuje zákonné předpoklady uvedené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem a shledal, že dovolání bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 tr. ř. a násl.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolací námitky v předmětné trestní věci spočívají ve zpochybnění hodnocení důkazů týkajících se příčin smrti poškozeného, neboť podle názoru dovolatelky nebylo bezpochyby prokázáno, že smrt pacienta nastala v příčinné souvislosti s jejím jednáním. Ve vztahu k těmto dovolacím námitkám Nejvyšší soud shledal, že zpochybňují skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů (vyplývající z hodnocení důkazů těmito soudy), aniž by však vytýkaly pochybení v právní kvalifikaci skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolací námitky tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, která však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. Také námitka nespravedlivé výše trestu neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že proti výroku o trestu lze dovolání zásadně podat jen na podkladě důvodu uvedeného v §265 odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy proto, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z tohoto důvodu však obviněná své dovolání nepodala.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatcích skutkových zjištění. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová