ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1383.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1383/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2003 o dovolání podaném obviněným J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. 6. 2003, sp. zn. 2 To 401/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 147/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 3 T 147/2002, byl obviněný J. P. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002, kterých se podle výroku citovaného rozsudku dopustil tím, že „dne 26. 6. 2002 kolem 21.30 hodin v podnapilém stavu v přízemí činžovního domu v M. na ul. T. č. 36, okres Š., se snažil dostat do bytu P. P. a poté, co P. P. vyšel na chodbu před byt a upozorňoval obviněného, aby nedělal rachot a šel spát, tak obviněný vyvolal s P. P. fyzický konflikt, při kterém vlivem útoku ze strany obviněného P. ztratil rovnováhu a neobratně prudce došlápl na nerovnost podlahy chodby, v důsledku čehož utrpěl otevřenou zlomeninu pravé holenní kosti v dolní partii bérce, což si vyžádalo hospitalizaci poškozeného na ortopedickém oddělení N. v Š., kde se poškozený podrobil operaci zlomené kosti bérce, následně byl propuštěn do domácího léčení, léčení poškozeného potrvá více měsíců, přičemž při výše uvedeném konfliktu obviněný vyhrožoval poškozenému P. P., jeho manželce D. P. a dalším osobám slovy „já vás vy cikáni povraždím, až se vrátím, tak vás vy cikáni zabiju“, označoval je vulgárními výrazy, v těchto nadávkách a výhrůžkách pokračoval i po příjezdu přivolané hlídky Policie ČR, přičemž tyto výhrůžky v osobách, kterým byly adresovány, vyvolaly důvodnou obavu, že obviněný své výhrůžky splní.“ Za tyto trestné činy mu byl podle §221 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 14. 7. 2003, sp. zn. 2 To 401/2003, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadl obviněný J. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Uvedl, že dovolání „je podáno z důvodu §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. K tomu, považuje Nejvyšší soud za nutné předeslat, že byť obviněný zákonným označením vymezil důvod dovolání §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který předpokládá vadu, spočívající v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán (což neodpovídá obsahu námitek dovolání), vycházel dovolací soud ze slovního vyjádření uplatněného dovolacího důvodu, který odpovídá zákonnému označení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný dovolací důvod uvedl přesnou citací zákonného textu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud proto považoval chybné označení paragrafu a písmene za nepodstatnou vadu dovolání.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na skutečnost, že v první fázi byly objektem jeho útoku dveře bytu poškozeného, přičemž pokud následně fyzicky útočil na osobu poškozeného, stalo se tak až poté, co byl sám poškozeným napaden, tudíž se vlastně jednalo o jeho vlastní obranu útokům poškozeného. Zavinění v podobě úmyslu obviněného směřujícího ke způsobení následku trestného činu ublížení na zdraví nebylo podle jeho názoru nade vší pochybnost prokázáno. V petitu svého dovolání proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že dovolání bylo podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byť byl v dovolání mylně uveden dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle jeho názoru dovolatel své námitky proti právnímu hodnocení skutku staví na odlišném skutkovém základu, než k jakému dospěl nalézací soud, a jeho námitky mají tedy povahu námitek skutkových. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Z obsahu dovolacích námitek, zejména ze slovního vyjádření dovolatelem označeného dovolacího důvodu (srov. „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“) Nejvyšší soud dovodil, že v posuzovaném případě je dovolání podáno z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Východiskem pro existenci a opodstatněnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy především popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním. V tomto případě by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
Jak vyplývá z výše uvedeného, obviněný na podporu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyslovil námitky spočívající v přesvědčení, že k jeho fyzickému útoku vůči osobě poškozeného došlo až po napadení obviněného poškozeným, a že úmysl obviněného nesměřoval ke způsobení následku trestného činu ublížení na zdraví. Podle dosavadní judikatury je závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, závěrem právním, podle názoru právní teorie i praxe se však tento právní závěr musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, přičemž je třeba vycházet ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že námitky dovolatele podporující závěr o absenci jeho úmyslného zavinění zpochybňují právě tato skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, a směřují ke změně skutkového stavu věci oběma soudy stabilizovaného do skutkové věty rozsudku nalézacího soudu (srov. „obviněný vyvolal s P. P. fyzický konflikt“), přičemž teprve na základě těchto námitek skutkového charakteru dovolatel dovozuje pochybení v právním závěru o existenci jeho zavinění. Dovolací námitky tedy směřují do oblasti skutkových zjištění. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění, tudíž ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová