ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.17.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 17/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2003 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 1 To 116/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 15/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 2 T 15/2000, byl obviněný Ing. J. C., uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb., a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb. Za tyto trestné činy a současně za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 2 T 125/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne
6. 4. 1998, sp. zn. 5 To 102/98, byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zámečnictví na dobu 4 roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 2 T 125/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 1998, sp. zn.
5 To 102/98, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2001 podal obviněný odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 1 To 116/2001, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za splnění podmínek §259
odst. 3 tr. řádu uznal obviněného vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §148 odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
(body I. 1-3 výroku rozsudku o vině) a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
(body II. 4, 5 a III. výroku rozsudku o vině). Tyto trestné činy obviněný spáchal tím, že:
I. jako statutární zástupce – jednatel společnosti H., s. r. o., se sídlem v H.,
P. 834, okres K., registrované dnem 1. 1. 1995 u Finančního úřadu H., k dani z přidané hodnoty s měsíčním zdaňovacím obdobím, neoprávněně uplatnil na vstupu odpočet v přiznání k dani z přidané hodnoty za období
1) měsíce července 1995 ve výši 83.655,- Kč a 85.855,- Kč na základě fiktivních faktur č. 902009 a 903010, které měly být vystaveny firmou L., s. r. o., se sídlem
v O., za dodávky hutního materiálu, když k žádnému takovému obchodu nedošlo a uvedená firma tyto doklady nevystavila,
2) měsíce listopadu ve výši 88.812,- Kč na základě fiktivní faktury č. 501195, kterou měla vystavit firma Š. T., s. r. o., se sídlem v B., za dodávku hutního materiálu, když uvedená firma tento doklad nevystavila a s firmou H., s. r. o., neobchodovala,
3) měsíce prosince 1995 ve výši 51.943,- Kč na základě fiktivní faktury č. 811295, kterou měla vystavit firma Š. T., s. r. o., za dodávku hutního materiálu, když uvedená firma tento doklad nevystavila a s firmou H., s. r. o., neobchodovala,
II. v tomtéž postavení u stejného finančního úřadu neoprávněně uplatnil na vstupu odpočet v přiznání k dani z přidané hodnoty za období
4) měsíce srpna 1996 ve výši 169.399,- Kč na základě fiktivní faktury č. 650895, kterou měla vystavit firma Š. T., s. r. o., za dodávku hutního materiálu, avšak tato firma tento doklad nikdy nevystavila, neboť s uvedenou firmou neobchodovala,
5) měsíce února 1997 ve výši 59.223,- Kč na základě fiktivní faktury č. 970564, kterou měla vystavit společnost Č.-s. v., s. r. o., se sídlem ve Z. H., za provedené práce a materiál, když tato společnost žádné takové práce neprovedla a v uvedeném období již s firmou H., s. r. o., nespolupracovala a tuto fakturu nikdy nevystavila,
III. jako zmocněnec sdružení M. M. K. T., se sídlem v H., S. 354, okres K., vzniklého na základě zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, registrovaného u A. ČR pod reg. č. 1000 ze dne 20. 7. 1993 a registrovaného u Finančního úřadu v H., za zdaňovací období měsíce listopadu 1996 na výstupu odvedl daň z přidané hodnoty v sazbě 5 % z vystavených a uhrazených faktur za reklamní činnost pro odběratele L. S. ze dne 29. 11. 1996, č. 2/11/96, společnost B. p. L. n. V., s. r. o., ze dne 29. 11. 1996, č. 1/11/96, Ing. L. K. ze dne 30. 11. 1996, č. 02396, všechny se základem daně 174.285,- Kč s daní z přidané hodnoty ve výši 5 %, tj. 8.715,- Kč, přestože pro všechny tyto odběratele vystavil faktury se základem daně ve výši 150.000,- Kč, s daní z přidané hodnoty ve výši 22 %, tj. 33.000,- Kč, kteří je takto zaúčtovali, a zkrátil tak daň z přidané hodnoty o částku 88.884,- Kč, a to ke škodě českého státu zastoupeného Finančním úřadem v H.
Obviněný byl za uvedené trestné činy a zároveň za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 2 T 125/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 1998, sp. zn. 5 To 102/98, odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c)
tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zámečnictví na dobu 4 roků. Současně byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 2 T 125/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 1998, sp. zn. 5 To 102/98, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Dále byl obviněný týmž rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci podle §226 písm. b)
tr. řádu zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 15. 6. 2000, sp. zn. 1 KZv 66/2000, pro skutky, v nichž byl spatřován pokračující trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák., platného do 31. 12. 1997, neboť nebylo prokázáno, že skutky jsou trestnými činy.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 1 To 116/2001, napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněného
Ing. J. C., a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání proti výroku o vině pod body II. 4, 5, III. a celému výroku o trestu napadeného rozsudku. Odvolacímu soudu vytkla, že ve svém rozsudku neodůvodnil, v čem spatřuje naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., ve znění
zák. č. 265/2001 Sb., i to, že se nezabýval naplněním podmínek pro posouzení jednání obviněného jako jednoho pokračujícího deliktu. Dále namítla, že při právní kvalifikaci skutků pod body II. 4, 5 a III. napadeného rozsudku odvolací soud přehlédl, že skutková podstata původně aplikovaného §148 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb., v sobě zahrnovala všechny ty znaky, které jsou od novely trestního zákona provedené zák. č. 253/1997 Sb. popsány ve dvou autonomních skutkových podstatách, a to v §148 odst. 1 tr. zák. a §148 odst. 2
tr. zák. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně v důsledku toho naplňuje jednání obviněného v bodech II. 4, 5 výroku o vině napadeného rozsudku znaky trestného činu podle §148 odst. 2 tr. zák. (… kdo vyláká výhodu …) zatímco v případě jednání uvedeného v napadeném rozsudku pod bodem III. jde skutečně o trestný čin podle
§148 odst. 1 tr. zák. (… kdo ve větším rozsahu zkrátí daň …). V právním posouzení skutku pod body II. 4, 5 výroku o vině však podle nejvyšší státní zástupkyně Vrchní soud v Olomouci zjevně pochybil, neboť uvedené jednání obviněného nenaplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., a proto je výrok o vině v napadeném rozsudku v této části vadný.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 1 To 116/2001, ve výroku o vině v bodech II. 4, 5 a III., jakož i v celém výroku o trestu a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se do dne vyhlášení tohoto rozhodnutí k dovolání nejvyšší státní zástupkyně písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle
§265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy musí navazovat na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažovat hmotně právní posouzení. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je především popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí napadené dovoláním spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je popsán ve výroku rozhodnutí. Skutky pod body II. 4, 5 a III. výroku o vině napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci byly správně kvalifikovány jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., neboť popisu skutků zcela odpovídá uvedená právní kvalifikace.
Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1
tr. zák. spáchá ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou platbu a bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem. Podle
§148 odst. 2 tr. zák. stejně bude potrestán, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1 §148 tr. zák.
Z popisu skutku pod bodem II. 4, 5 ve výroku o vině napadeného rozsudku vyplývá, že obviněný jako statutární zástupce – jednatel společnosti H., s. r. o., se sídlem
v H. u Finančního úřadu v H. „neoprávněně“ uplatnil na vstupu odpočet v přiznání
k dani z přidané hodnoty za období měsíce srpna 1996 ve výši 169.399,- Kč a měsíce února 1997 ve výši 59.223,- Kč. Ve výroku rozsudku o právním posouzení skutku Vrchní soud v Olomouci uvedl, že obviněný ve větším rozsahu zkrátil daň a tím spáchal trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1
tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Je tedy zřejmé, že výrok o vině pod bodem II. 4, 5 nemá vady vytýkané dovoláním. Nejvyšší soud podotýká, že neoprávněný odpočet v přiznání k dani z přidané hodnoty nemusí ještě být sám o sobě nadměrným odpočtem. Pokud jde o námitku dovolání, že jednání obviněného popsané v bodech II. 4, 5 výroku o vině napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci naplňuje znaky trestného činu podle §148 odst. 2 tr. zák., jehož znakem je „vylákání výhody“, nelze než připomenout, že podle konstantní judikatury bylo i před novelou trestního zákona č. 253/1997 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 1998, za zkrácení daně považováno vylákání daňové a jiné výhody. Samostatná skutková podstata §148 odst.
2 tr. zák., která byla do trestního zákona vložena zmíněnou novelou trestního zákona podle důvodové úpravy k novele zdůraznila, že doplnění zákona směřuje k odstranění určitých pochybností o právní kvalifikaci „v případech, kdy pachatel nezkracuje své plnění vůči státu, ale naopak od státu daňovou výhodu v podobě peněžní výplaty uvedením nepravdivých tvrzení vyžaduje“.
Za vylákání daňové výhody podle §148 odst. 2 tr. zák. nelze považovat pouhé neoprávněné snížení skutečně existující daňové povinnosti, které je zkrácením daně podle §148 odst. 1 tr. zák., ale i fingované předstírání skutečnosti, z níž má vyplývat povinnost státu poskytnout neoprávněné plnění tomu, kdo zpravidla ani není plátcem příslušné povinné platby, od níž se výhoda odvíjí. Z popisu příslušného skutku však plyne, že obviněný Ing. J. C. svým jednáním zkrátil daňovou povinnost u daně z přidané hodnoty neoprávněným uplatněním odpočtu z této daně, a to ve větším rozsahu, který svým obsahem odpovídá tzv. větší škodě ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., tedy částce nejméně 50.000,- Kč, ale ze skutkových zjištění vyjádřených v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Olomouci nevyplývá, že by vznikl nadměrný odpočet, a tedy daňová výhoda ve smyslu §148 odst. 2 tr. zák., spočívající ve formě přeplatku plátci daně z přidané hodnoty. Nadměrným odpočtem je podle §2 odst. 2 písm. h) zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, převýšení odpočtu daně nad daní na výstupu za příslušné zdaňovací období. Plátce daně z přidané hodnoty je povinen účtovat daň z přidané hodnoty všem svým zákazníkům (daň na výstupu). Vybranou daň musí plátce odvést do státního rozpočtu, má však právo snížit tento odvod o výši daně zaplacené na vstupu při nákupu od svých dodavatelů. Snížení daňové povinnosti plátce daně z přidané hodnoty o daň zaúčtovanou na vstupu se nazývá odpočet daně. Pokud převýší nárok na odpočet daně zaplacené na vstupu daňovou povinnost na výstupu, vznikne tzv. nadměrný odpočet. Stát je v tomto případě povinen vrátit bez žádosti plátci daně z přidané hodnoty vratitelný přeplatek do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu, a to i v případě prohlášení konkurzu (srov. §19 odst. l a §37a odst. l zák. č. 588/1999 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání též proti výroku o vině pod bodem III., ačkoliv v odůvodnění uvedla, že v tomto bodu bylo jednání obviněného správně posouzeno jako trestný čin podle §148 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o tento výrok platí výše uvedené právní závěry i zde. Dovoláním byl dále napaden i výrok o trestu, aniž by bylo odůvodněno, proč je výrok o trestu vadný. Vzhledem k tomu, že výrok o trestu je odvislý od výroku o vině a výrok o vině v napadené části rozsudku Vrchního soudu v Olomouci nevykazuje namítané vady, je v této části dovolací námitka ohledně uloženého trestu neopodstatněná.
Nejvyšší soud proto dovolání Nejvyšší státní zástupkyně podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 1 To 116/2001, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl, neboť rozhodnutí napadené dovoláním netrpí vytýkanými vadami. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a)
tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek