ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.19.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 19/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 8 To 70/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 180/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2001, sp. zn. 6 T 180/2001, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle 247 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 12.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Uvedený trestný čin spáchal obviněný M. K. tím, že dne 1. 4. 1998 kolem 9.00 hodin v B. na ulici C. 76, v sídle firmy A., s. r. o., odcizil telefaxový přístroj značky Panasonic typ UF V 60, který následně zastavil v zastavárně U m. v B. na ulici C. za částku 3.000,- Kč, čímž způsobil majiteli telefaxového přístroje, společnosti C. C., s. r. o. se sídlem P. v. 19, P., škodu ve výši 13.500,- Kč. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2001 podal obviněný odvolání, z jehož podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 8 To 70/2002, rozsudek Městského soudu v Brně podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu v celém rozsahu zrušen a za použití §259 odst. 3 tr. řádu byl obviněný M. K. nově uznán vinným, při stejném skutkovém zjištění, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §24 odst. 1 tr. zák. bylo upuštěno od potrestání obviněného. Tento rozsudek Krajského soudu v Brně byl obviněnému a jeho obhájci doručen dne 1. 7. 2002, příslušnému státnímu zastupitelství dne 27. 6. 2002.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 8 To 70/2002, napadl obviněný M. K. dovoláním podaným dne 30. 8. 2002 prostřednictvím obhájce JUDr. J. J. a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Výrok o vině obviněný považuje za nesprávný, protože podle jeho názoru jednání, kterého se dopustil, nelze podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu krádeže, protože nebyly naplněny jeho formální znaky. Namítá, že tvrzení odvolacího soudu, že s věcí disponoval způsobem, který náleží vlastníkovi, neodpovídá skutečnosti, neboť neměl úmysl trvale disponovat s telefaxovým přístrojem a částku 3.000,- Kč získanou v zastavárně není možno považovat za škodu na cizím majetku, protože se jednalo o částku, která sloužila k započtení dluhu bývalého zaměstnavatele vůči obviněnému. Domnívá se tedy, že subjektivní stránka trestného činu krádeže nemohla být naplněna. Dále vytýká, že soudy obou instancí nesprávně vyhodnotily míru společenské nebezpečnosti jeho jednání, neboť nebyla spolehlivě zjištěna výše jeho majetkového prospěchu a výše jeho pohledávky. Dovolatel dále poukazuje na své rodinné poměry v době činu.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, sp. zn. 8 To 70/2002, zrušil v celém rozsahu a sám podle §265m tr. řádu rozhodl tak, že jej podle §226 písm. b) tr. řádu zprostí obžaloby pro trestný čin krádeže.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne vyhlášení rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení tr. řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný M. K. dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uplatněný dovolací důvod obviněný konkretizoval tak, že byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., ačkoliv jeho jednání nenaplňuje zákonné znaky tohoto trestného činu.
K námitce dovolatele nutno uvést, že pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je rozhodující popis skutku ve výroku o vině napadeného rozhodnutí ve věci samé. V trestní věci obviněného M. K. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek, tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu druhého stupně. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Použitou právní kvalifikaci podle citovaného ustanovení odůvodňují všechny skutkové okolnosti, které jsou do popisu skutku zahrnuty, a vyjadřují naplnění příslušných zákonných znaků uvedeného trestného činu. Soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích náležitě zabývaly subjektivní stránkou jednání obviněného M. K. a v tomto směru nelze než na odůvodnění těchto rozhodnutí odkázat. Jen pro úplnost třeba zdůraznit, že se v nich správně konstatuje, že obviněný se svým jednáním zmocnil telefaxového přístroje, který byl ve vlastnictví firmy C. C., s. r. o., a tento přístroj zastavil v zastavárně za částku 3.000,- Kč, kterou si ponechal. Jednal tedy úmyslně a právem je uváděno, že obviněný neměl žádné oprávnění řešit své mzdové nároky tímto způsobem.
Obstát nemůže ani námitka obviněného, že stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost je nepatrný, a tudíž nedošlo ke spáchání trestného činu krádeže, pro který je stíhán. I touto otázkou se totiž soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud plně ztotožnil, náležitě zabýval. Správně je poukazováno na porušení zájmu na ochraně soukromého vlastnictví, jakož i na hodnotu odcizeného telefaxového přístroje, která téměř trojnásobně přesahuje dolní hranici škody vyžadované pro naplnění zákonných znaků trestného činu krádeže podle §147 odst. 1 písm. a) tr. zák. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty trestní zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Jednání obviněného M. K. v projednávané věci by tedy nebylo trestným činem pouze za splnění podmínky, že by nedosáhlo stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, tedy že by neodpovídalo ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě dovolatele tomu tak není, a proto jsou správné závěry soudů obou stupňů, že obviněný M. K. svým jednáním naplnil i materiální podmínku citovaného trestného činu.
S ohledem na námitky dovolatele Nejvyšší soud poukazuje na to, že všechny okolnosti svědčící ve prospěch obviněného M. K. ovšem Krajský soud v Brně v napadeném rozhodnutí výrazně a náležitě zohlednil tím, že v jeho případě dovodil existenci zákonných podmínek pro upuštění od potrestání podle §24 odst. 1 tr. zák. Tento postup má pro obviněného M. K. zásadní význam i v tom, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen (§24 odst. 2 tr. zák.).
Protože napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. podle §265i odst. 1 písm. e)
tr. řádu odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek