ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.280.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 280/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2003 o dovolání, které podal obviněný MVDr. R. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 4 To 679/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 1 T 24/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný MVDr. R. H. byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 1 T 24/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 9. 6. 2001 kolem 15.30 hod. jako řidič vlastního osobního automobilu tov. zn. Peugeot 405, při jízdě po silnici č. I/22 od obce S. směrem na obec L., okr. S., v km 106,1 v rozporu s ustanovením §17 odst. 5 písm. a), c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, účinného od 1. 1. 2001, začal přes plnou střední čáru předjíždět před ním pomaleji jedoucí vozidlo v místě terénní vlny zcela omezující vzájemnou dohlednost v době, kdy v opačném směru od obce L. směrem na obec S. jel osobní automobil tov. zn. Škoda 135L Favorit řízený jeho majitelem S. H. na což obviněný reagoval brzděním, v důsledku toho dostal na mokré vozovce smyk, který se mu nepodařilo vyrovnat, tím došlo ke srážce obou vozidel, a to tak, že pravá boční část osobního automobilu tov. zn. Peugeot narazila do přední části osobního automobilu řízeného poškozeným S. H., přičemž došlo ke zranění poškozeného S. H. připoutaného bezpečnostním pásem, který utrpěl zlomeninu devátého žebra vpravo a četné krevní výrony na hrudníku, krajině pánevní a na dolních končetinách, které je z hlediska soudně lékařského hodnoceno jako lehké s obvyklou dobou léčení a pracovní neschopností kolem 3 týdnů, a poškozená A. P., spolujezdkyně z pravého předního sedadla osobního automobilu tov. zn. Škoda 135L Favorit, připoutaná bezpečnostním pásem, utrpěla zhmoždění hrudní stěny s krevními výrony a krevní výrony na břiše a v krajině pravého kyčelního kloubu, přičemž toto zranění je z hlediska soudně lékařského hodnoceno jako lehké s obvyklou dobou léčení a pracovní neschopnosti kolem 3 týdnů, a zároveň došlo k výraznému poškození osobního automobilu tov. zn. Škoda 135L Favorit.
Za to byl obviněný MVDr. R. H. odsouzen podle §223 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 2 roky. Postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených S. H. a A. P. na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích napadli obviněný MVDr. R. H. a jeho otec odvoláními, která Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 4 To 679/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 10. 12. 2002, jeho obhájci a příslušnému státnímu zastupitelství dne 3. 12. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný MVDr. R. H. dne 29. 1. 2003 dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především tvrdí, že předmětnou krizovou situaci vytvořilo vozidlo Škoda 100 červené barvy, které jelo v koloně před ním. Podle obviněného toto vozidlo v okamžiku, kdy ho předjížděl, náhle vyjelo vlevo a donutilo ho brzdit až do smyku. V průběhu trestního řízení, jak dále uvádí obviněný, přitom nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že měl dostatečný rozhled a že by předjetí bezpečně dokončil, kdyby mu v tom nezabránil nepředvídatelný manévr řidiče červeného vozidla Škoda 100. Obviněný má tudíž za to, že protijedoucí vozidlo neohrozil nesprávným předjížděním, ale pouze reagoval na chování řidiče červeného vozidla Škoda 100. Jak dále obviněný tvrdí, popsanou verzi celé události uvedla shodně s ním i poškozená A. P. ve své první výpovědi, přičemž znalecký posudek z oboru dopravy se skutečnou situací před nehodou nezabývá. Obviněný také napadá posouzení významu své evidenční karty řidiče, které bylo podle jeho názoru provedeno v rozporu s vyhláškou č. 31/2001 Sb., a je přesvědčen, že skutkový stav popsaný v evidenční kartě řidiče okresním úřadem je nepoužitelný. Současně obviněný poukazuje na uložený trest zákazu činnosti a má za to, že vzhledem k nutnosti dojíždět za svými pacienty tento trest pro něj znamená ztrátu pacientů a tím i značnou ztrátu podnikatelských výdělků.
Závěrem podaného dovolání obviněný MVDr. R. H. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a zprostil jej v celém rozsahu viny.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného MVDr. R. H. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného MVDr. R. H. podané proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. N., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu ve Strakonicích dne 29. 1. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný MVDr. R. H. v dovolání především uvedl, že k předmětné nehodě došlo na základě jednání řidiče červeného vozidla Škoda 100, který náhle vyjel vlevo, tedy po jiném průběhu skutkového děje, než jaký zjistily soudy dříve činné ve věci, které podle obviněného současně chybně vyhodnotily určité důkazy, zejména výpis z evidenční karty řidiče. Nesprávnost právního posouzení skutku tak obviněný odvozuje od tvrzených odchylných skutkových okolností, které mají vylučovat jeho trestní odpovědnost, případně od vadného hodnocení důkazů.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného MVDr. R. H. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., jehož skutková podstata je ve všech zákonných znacích pokryta odpovídajícími skutkovými okolnostmi obsaženými ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Přiléhavě pak bylo vyjádřeno i to, v čem spočívá porušení důležité povinnosti obviněným jako řidičem motorového vozidla, včetně správného poukazu na ustanovení §17 odst. 5 písm. a), c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud se pak bezezbytku vypořádal i s námitkami obviněného ohledně významu a použitelnosti údajů o jeho dřívějších dopravních přestupcích zjištěných na podkladě výpisu z evidenční karty řidiče, proto lze v tomto směru odkázat na příslušnou část napadeného usnesení (jeho str. 4 na č. l. 153 trestního spisu).
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného MVDr. R. H. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje v podstatě jen proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti způsobu hodnocení důkazů. Z těchto tvrzených skutkových nedostatků pak dovozuje nesprávnost právního posouzení předmětného skutku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Obviněný MVDr. R. H. současně ve svém dovolání uvedl, že uložený trest zákazu činnosti vzhledem k nutnosti dojíždět za pacienty pro něj znamená ztrátu pacientů a tím i značnou ztrátu podnikatelských výdělků. Obviněný však v této souvislosti neuvádí žádné pochybení, kterého se soudy obou stupňů měly dopustit, protože jeho námitkou je jen poukaz na jisté negativní důsledky, které z uložení takového druhu trestu pro něj vyplývají. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o který obviněný své dovolání opírá, lze přitom uplatňovat toliko nesprávnosti v hmotně právním posouzení. V souvislosti s výrokem o trestu může taková nesprávnost spočívat např. v pochybení při ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle §36 tr. zák., společného trestu podle §37a tr. zák. a podobně, k čemuž však v předmětné věci nedošlo. Pouze na okraj Nejvyšší soud doplňuje, že výrok o trestu lze napadnout i prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tzn. v případě, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Existenci žádné z naznačených vad však obviněný MVDr. R. H. netvrdí a objektivně taková vada v rozhodnutí soudů obou stupňů v původním řízení ani nevznikla. Jinak samotná subjektivně pociťovaná nepřiměřenost uloženého trestu, nejde-li o zmíněné případy, dovolacím důvodem není. Navíc negativní důsledky uloženého trestu, na něž v souvislosti s trestem zákazu činnosti obviněný v dovolání poukazuje, jsou jen logickým projevem toho, že určitá újma je vlastní každému trestu a je jeho nezbytným atributem, bez něhož by trest nemohl splnit svůj účel.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly především tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů, případně negativní dopady uloženého trestu na obviněného. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný MVDr. R. H. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y