ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.281.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 281/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2003 o dovolání obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 To 619/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 221/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 5 T 221/2001, byl obviněný J. J. uznán vinným v bodě I. výroku o vině jednak trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. V bodě III. výroku o vině byl uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Uvedené trestné činy spáchal obviněný J. J. tak, že
1) ačkoli byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 1991, sp. zn. 10 T 93/90, pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., pro trestný čin omezování osobní svobody podle §231 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, z jehož výkonu byl dne 17. 3. 1999 podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání sedmi let,
opětovně v přesně nezjištěné době kolem 20. 5. 2001 v 11:00 hodin v O.-M., na ulici B. č. 365/6, neoprávněně vnikl do bytu poškozeného J. P. poté, co jmenovaného prudce odstrčil od vstupních dveří do bytu a zatlačil jej dovnitř, následně v úmyslu odcizit z bytu věci, poškozeného nutil, aby jej provedl po bytě, přičemž v ruce držel nůž, kterým poškozeného ohrožoval a rovněž ho udeřil pěstí do obličeje, a z bytu odcizil vzduchovku zn. Slávia 618,
2) společně se spoluobviněnými L. Z. a V. F.
dne 15. 6. 2001 v době od 10:00 hodin do 13:30 hodin v O.-M., na ulici B. č. 365/6, vnikli obvinění J. J. a L. Z. po vykopnutí vstupních dveří do bytu poškozeného J. P., kde odcizili barevný televizor zn. Mascom, včetně dálkového ovládání, fritovací hrnec a hifi věž zn. Levis, vše v celkové hodnotě nejméně 7.240,- Kč, ke škodě poškozeného J. P., přičemž poškozením vstupních dveří bytu způsobili Městu O. – Ú. městského obvodu O.-M. škodu ve výši nejméně 1.100,- Kč a následně barevný televizor spolu s dálkovým ovládáním a hifi věž prodali za částku 2.000,- Kč obviněnému V. F., jemuž sdělili, že tyto věci byly odcizeny z bytu poškozeného.
Proti výroku o vině pod bodem I. a proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný J. J. odvolání, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací svým usnesením ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 To 619/2002, podle §256 tr. řádu zamítl. Toto usnesení Krajského soudu v Ostravě bylo obviněnému doručeno dne 9. 10. 2002, jeho obhájkyni JUDr. J. M. a příslušnému státnímu zastupitelství dne 8. 10. 2002.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 To 619/2002, napadl dne 31. 10. 2002 obviněný J. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. M., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav, který se podle něj promítl i do nesprávné právní kvalifikace jeho jednání. Dovolání zaměřuje proti výroku o vině pod bodem I. výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 5 T 221/2001, a namítá, že se tohoto skutku nedopustil. Poukazuje na nesprávné hodnocení výpovědi poškozeného J. P. soudy obou stupňů. Má za to, že v průběhu řízení nebylo vůbec prokázáno, že by do bytu poškozeného vnikl s úmyslem zmocnit se nějaké věci za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. Podle jeho tvrzení sám poškozený opakovaně uváděl, že pokud vůči němu používal nějaké výhrůžky, bylo to v souvislosti s tím, že poškozený ze svého sklepa vyhnal bezdomovce. Podle dovolatele nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho výhrůžkami a nadávkami a následným odnesením vzduchovky nicotné hodnoty. Domnívá se, že jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 T 619/2002, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 5 T 221/2001, ve výroku o vině v bodě I. a ve výroku o trestu a přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. J. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný J. J. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný J. J. vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávná skutková zjištění a v důsledku toho i nesprávnou právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem I. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 5 T 221/2001. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. V trestní věci obviněného J. J. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uveden v bodě I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jednak jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák., jednak jako trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný J. J. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v §265b odst. l tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. J. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 3 To 619/2002, podle §265i odst. l písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení §265b tr. řádu, obsahující některý z dovolacích důvodů. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek