ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.298.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 298/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2003 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 3 To 426/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 192/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. 12 T 192/2001, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a byl odsouzen podle §250b odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době uhradil v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán zaplatit poškozené společnosti H. C., a. s., B., K. 39, škodu ve výši 21.592,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu byla výše uvedená poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedený trestný čin spáchal obviněný L. P. tím, že dne 14. 7. 2000 v B., na ul. J. č. 17 v prodejně E. C., s. r. o., po předložení padělaného dokladu o zaměstnání a výši pracovního příjmu uzavřel úvěrovou smlouvu č. 2063020103 se společností H. C., a. s., B., K. 39, na jejímž základě mu byl poskytnut finanční úvěr ve výši 21.592,- Kč na nákup zboží, a to videokamery Sony CCD DVK G7 v prodejní ceně 26.990,- Kč, kterou po zaplacení finanční částky 5.398,- Kč odebral, přičemž se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky, což však neměl v úmyslu činit, neboť byl bez trvalého zdroje příjmů a žádnou z pravidelných měsíčních splátek v požadovaných termínech neuhradil, čímž způsobil společnosti H. C., a. s., škodu ve výši 21.592,- Kč.
Proti všem výrokům rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým usnesením ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 3 To 426/2002, podle §256 tr. řádu zamítl. Toto usnesení Krajského soudu v Brně bylo obviněnému doručeno dne 27. 12. 2002, jeho obhájci JUDr. J. J. dne 19. 12. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 17. 12. 2002.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 3 To 426/2002, napadl dne 12. 2. 2003 obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. J. J., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Namítá, že se nedopustil trestného činu, pro který byl odsouzen, neboť v předmětné prodejně nikdy nebyl, neuzavřel úvěrovou ani kupní smlouvu a inkriminovanou kameru nepřevzal. Poukazuje na výpověď své matky, která jako svědkyně uvedla, že jednala se společností H. C., a. s., která jí sdělila, že v podkladech k projednávanému případu jsou nesrovnalosti. Jmenovaná též uvedla, že rodný list obviněného byl velmi dobře uschován a kromě otce obviněného nikdo neví, kde je uložen. Dovolatel zdůrazňuje, že při jednání v prodejně pachatel předložil občanský průkaz, přičemž z výpovědi svědkyně M. B. bylo zjištěno, že občanský průkaz tohoto čísla byl dne 15. 3. 2000 skartován. Dále dovolatel poukazuje na výpověď prodavače J. P., který jako svědek uvedl, že obviněného nepoznává, a že obviněný není osobou, se kterou uzavřel úvěrovou smlouvu. Podle obviněného soudy dovozují jeho vinu ze skutečnosti, že pachatel trestného činu předložil při uzavírání smlouvy též rodný list a vycházejí z toho, že tento rodný list mohl předložit pouze obviněný, protože jiná osoba jej nemohla získat. Je však opomíjeno, že skutečný pachatel se mohl zmocnit rodného listu například tím, že si nechal vystavit duplikát u matriky prostřednictvím jiné osoby apod. Jednoznačným důkazem o jeho vině není podle něj ani znalecký posudek, podle kterého jsou podpisy na úvěrové smlouvě a na potvrzení o zaměstnání pravými podpisy obviněného, neboť znalec Mgr. P. při hlavním líčení připustil, že podpis je komolený. Z uvedených okolností dovolatel dovozuje, že jeho vina nebyla prokázána a soudy obou stupňů se dopustily pochybení, když jej uznaly vinným ze spáchání trestného činu přesto, že jejich závěr nemá oporu v provedených důkazech.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 3 To 426/2002, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. 12 T 192/2001, a aby přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného L. P. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný L. P. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný L. P. vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a v důsledku toho nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. V trestní věci obviněného L. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uveden ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný L. P. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v §265b odst. l tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. P. podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 3 To 426/2002, podle §265i odst. l písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení §265b tr. řádu, obsahující některý z dovolacích důvodů. V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek