ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.329.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 329/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. března 2003 o dovolání obviněného B. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 12 To 235/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 12/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 3. 2002, sp. zn.
1 T 12/2002, byl obviněný B. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání čtyř roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu
v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 2 T 120/201, jímž byl uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. účinného do 1. 1. 2002, za které mu byl původně uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. Z. částku 4.000,- Kč na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině i proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 12 To 235/2002, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný v zákonné lhůtě u příslušného soudu prvního stupně prostřednictvím obhájce JUDr. T. D. dovolání, které opřel o dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ke skutku posouzenému jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. dovolatel uvedl, že podle skutkových zjištění vše nasvědčuje tomu, že skutek měl být posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. Dovolatel popřel, že by poškozenému J. Z. jakýmkoliv způsobem vyhrožoval, že by mu měl silně kroutit rukou a že by poškozený v důsledku bolesti bankovky upustil, přičemž mu měl dovolatel bankovky vzít a předat svědku L. M. Podle názoru dovolatele soud prvního stupně nesprávně hodnotil dohodu o dopravě osob poškozeným J. Z. jeho automobilem
z R. n. K. za K. V. a uvedl podrobné okolnosti této dohody, k níž mělo dojít dne 17. 1. 2002 ve večerních hodinách. Dovolatel dále namítl, že měl být proveden důkaz konfrontací mezi ním a poškozeným J. Z. Tento důkaz však soud neprovedl
s odůvodněním, že poškozený J. Z. byl během hlavního líčení ve špatném zdravotním stavu, zhroutil se na chodbě soudu a musel být převezen rychlou zdravotní službou k odbornému vyšetření do nemocnice. Šlo přitom o závažná skutková tvrzení, která měla rozhodující vliv na posouzení skutku a jeho podřazení pod správnou právní kvalifikaci. Soud navíc odmítl svědeckou výpověď L. M., která podle názoru dovolatele podpůrně potvrzovala i jeho obhajobu a prokazovala nepravdivé tvrzení poškozeného. Pokud jde o skutek posouzený jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zák. dovolatel poukázal na to, že se
k němu doznal a uvedl pravdivě skutečnosti, které ho vedly k útěku při předvádení eskortou Policie České republiky. Tento skutek však měl být podle něj kvalifikován podle ustanovení §171 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 12 To 235/2002, i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 1 T 12/2002, a aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného B. S. do dne vyhlášení tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé, bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, lhůta
k podání dovolání byla zachována a dovolání bylo podáno u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obviněného splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány
v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Námitky dovolání pokud jde o skutek kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. směřují proti údajně nesprávným skutkovým zjistěním a námitka týkající se skutku posouzeného jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. b) tr. zák. postrádá jakékoliv odůvodnění, takže nebylo možno se jí zabývat.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem a obsahu dovolání obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného B. S. podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 12 To 235/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden
v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek