ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.33.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 33/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 o dovolání obviněného E. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2002, sp. zn. 3 To 442/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 244/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 5 T 244/2001, byl obviněný E. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. a za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným D. B. zaplatit poškozené V. z. p., O. p. O., škodu ve výši 586,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění E. B. a D. B. odvolání. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl k odvolání obviněného E. B. rozsudkem ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 3 To 442/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek v jeho části zrušil v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného E. B. uznal vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že obviněný E. B.
1)dne 26. 6. 2001 v době kolem 16.00 hodin ve S. O., na ulici K. 239/2, v chodbě domu fyzicky napadl M. H. tak, že jej několikráte udeřil čelem do obličeje a tímto jednáním způsobil M. H. zhmoždění hlavy s podlitinou pod pravým okem, krevní podlitiny v obličeji a zhmoždění horního rtu s dobou léčení v délce dvou až tří týdnů, přičemž jen náhodou nedošlo ke způsobení závažnějšího poranění oka, zlomení některé obličejové kosti, případně úrazové změny v dutině lební, zlomení nebo hrubému poškození zubů či zlomení horní čelisti,
2)dne 26. 6. 2001 v době kolem 16.00 hodin ve S. O., na ulici K., kde se v té době nacházelo více osob, se pokusil napadnout L. G., a to nejprve pěstmi, kdy se jej snažil uhodit do obličeje, čemuž se však L. G. vyhnul a poté uchopil krumpáč a tímto dvakrát až čtyřikrát sekl po L. G. s úmyslem jej zasáhnout, když rány směřovaly do oblasti hlavy a hrudníku, přičemž L. G. se těmto ranám vyhnul a tudíž k zraněním, které ohrožovaly jeho život, nedošlo.
Za uvedené trestné činy byl podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1
tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným D. B. uhradit poškozené V. z. p., O. p. O., škodu ve výši 586,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle §256 tr. řádu bylo odvolání obviněného D. B. zamítnuto.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 3 To 442/2002, napadl obviněný E. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. P. S., a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ke skutku popsanému v bodě 1) napadeného rozsudku obviněný poukázal na závěr znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, v hlavním líčení, který výslovně vyloučil, že by toliko údery čelem mohlo dojít k závažnějšímu poranění poškozeného. Protože odvolací soud neměl jiné důkazy o jeho úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Ke skutku popsaném v bodě 2) napadeného rozsudku uvedl, že z výpovědí svědků u hlavního líčení vyplynulo, že vzdálenost mezi obviněným a poškozeným v době útoku činila 5 až 6 metrů, a nemohlo tudíž dojít k bezprostřednímu ohrožení poškozeného krumpáčem. Dovolatel namítl, že za této důkazní situace nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 3 To 442/2002, zrušil v části, v níž se obviněný uznává vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a odsuzuje se k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného E. B. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle
§265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu,
je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy bude zejména popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v předmětné trestní věci byly nesprávným způsobem hodnoceny provedené důkazy a nebylo proto prokázáno naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle
§222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu je totiž podle dovolatele spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného E. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek