ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.331.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 331/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2003 o dovolání obviněného F. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 5 To 336/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 T 498/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 3 T 498/2000, byl obviněný F. N. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že dne 19. 11. 1999 na silnici I. třídy č. 50 v km 55,2 ve S. m., okres U. H., asi kolem 19.55 hod. jako řidič osobního automobilu Škoda Felicia za jízdy na přímém a přehledném úseku vozovky v levém jízdním pruhu v pravé polovině vozovky ve směru své jízdy za snížené viditelnosti nesledoval řádně situaci v silničním provozu a rychlost jízdy nepřizpůsobil této situaci, vlastnostem vozidla a svým schopnostem a jel rychlostí v uzavřené obci nedovolenou, nedodržel dostatečný odstup od před ním jedoucího nezjištěného vozidla zn. Škoda, a poté co toto vozidlo reagovalo zastavením na přecházející chodkyni, ve snaze zabránit zezadu nárazu do tohoto vozidla, vybočil vpravo do vnějšího jízdního pruhu ve směru své jízdy, kde narazil do přecházející chodkyně Z. P., která přecházela vozovku zleva ve směru jeho jízdy, a která při střetu utrpěla otevřenou zlomeninu pravé dolní končetiny, tříštivou zlomeninu dolní střední části pravé kosti lýtkové a další zranění spojená s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu 52 dní. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. (správně podle §58 odst. 1 tr. zák.) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem v P., Okresní pojišťovně U. H., F. 139, náhradu škody ve výši 17.243,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým usnesením ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 5 To 336/2002, podle §256 tr. řádu zamítl. Toto usnesení Krajského soudu v Brně bylo obviněnému doručeno dne 16. 1. 2003, jeho obhájci JUDr. V. B. a příslušnému státnímu zastupitelství dne 8. 1. 2003.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 5 To 336/2002, napadl dne 22. 1. 2003 obviněný dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. B., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav, a to v souvislosti s jejich závěry ohledně nepřizpůsobení rychlosti jízdy vozidla v době nehody a nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem jedoucím před ním. Další jeho výhrady spočívají v tom, že se soudy dostatečně nezabývaly příčinnou souvislostí mezi údajným porušením vyhlášky č. 99/1989 Sb., a způsobeným následkem. Dále namítá, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť soudy se nezabývaly právním posouzením jeho jednání z hlediska splnění podmínek §88 odst. 1 tr. zák. Soud prvního stupně podle jeho názoru pochybil, protože za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby považoval porušení základních povinností řidiče, aniž by zkoumal, zda tato skutečnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. Zdůrazňuje, že je stíhán za nedbalostní jednání, způsobený následek je menší než předpokládá např. ustanovení §224 odst. 1 tr. zák., posouzení míry jeho zavinění spočívá v dohadech o přiměřené rychlosti vozidla a způsobu jízdy. Poukazuje zejména na skutečnost, že krizovou situaci v silničním provozu vyvolala sama poškozená způsobem přecházení vozovky, která nereagovala zastavením ani na vozidlo jedoucí před ním, které muselo proto intenzivně brzdit ve snaze zabránit střetu.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265h odst. 1 tr. řádu (správně měl být uveden §265k odst. 1 tr. řádu) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 5 To 336/2002, dále aby zrušil též rozsudek soudu prvního stupně a sám jej zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265o odst. 1 tr. řádu rozhodl o odkladu uloženého trestu, neboť zejména uložení trestu zákazu činnosti mu brání v provozování živnosti – taxislužby, čímž dočasně ztratil jediný zdroj příjmů.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázala na to, že argumentace obviněného, týkající se posouzení způsobu jízdy a jeho vlivu na vznik dopravní nehody, při níž došlo k újmě na zdraví poškozené Z. P. ve skutečnosti nemíří proti právnímu hodnocení skutku, ale proti skutkovým zjištěním soudů, která jsou uvedena ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. V tomto směru tedy dovolání neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu. Poněkud jiná situace je podle nejvyšší státní zástupkyně ohledně námitek ve vztahu k aplikaci §88 odst. 1 tr. zák. z hlediska použité právní kvalifikace, které svou povahou odpovídají zákonnému důvodu dovolání. Dovolateli však nelze přisvědčit v tom, že se soudy nezabývaly právním posouzením věci z hlediska citovaného zákonného ustanovení. Učinily tak, byť ve stručné podobě, a s jejich závěry je možno se ztotožnit, neboť podle názoru nejvyšší státní zástupkyně obviněný řídil vozidlo takovým způsobem a takovou rychlostí, jaké neodpovídaly času a místu, jakož i povaze provozu, světelným podmínkám a dalším okolnostem, které limitují rychlost jízdy i další počínání řidiče motorového vozidla. Porušení pravidel silničního provozu, zjištěné soudem prvního stupně, ve svém souhrnu znamená takový konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného, že bylo v souladu s ustanovením §88 odst. 1 tr. zák. správně posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného F. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V trestní věci obviněného F. N. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uveden ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Z těchto důvodů proto Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v nichž obviněný vznášel výhrady proti zjištění, jak k dopravní nehodě došlo, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, které se staly podkladem tohoto zjištění.
Deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy odpovídají pouze námitky dovolatele vztahující se k aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. ze strany soudů obou stupňů. Ani v tomto směru však dovolání obviněného F. N. není podle názoru Nejvyššího soudu důvodné. Krajský soud v Brně v napadeném usnesení odkázal na rozsudek soudu prvního stupně, který se podle něj vypořádal s materiálními podmínkami pro použití vyšší trestní sazby ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k §224 odst. 1, 2 tr. zák. Soud prvního stupně spatřoval vinu obviněného v porušení §16 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb., tedy v tom, že obviněný nepřizpůsobil rychlost vozidla dopravní situaci na místě nehody, dále v porušení §16 odst. 3 vyhlášky č. 99/1989 Sb., tedy v tom, že obviněný jel rychlostí vyšší než je v obci povoleno a konečně že porušil §17 odst. 1 citované vyhlášky tedy, že nezachoval za vozidlem jedoucím před ním takovou vzdálenost, aby mohl včas snížit rychlost, popřípadě zastavit vozidlo, jestliže řidič tohoto vozidla sníží rychlost nebo zastaví. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný svým jednáním současně porušil několik ustanovení vyhlášky č. 99/1989 Sb., přičemž porušení těchto ustanovení je zpravidla spojeno se zvýšeným nebezpečím pro život a zdraví účastníků silničního provozu, a tudíž uvedené okolnosti podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost. Lze proto dovodit splnění podmínek §88 odst. 1 tr. zák., tedy, že okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v projednávaném případě podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost a proto k nim bylo důvodně přihlédnuto. V neposlední řadě nutno totiž zdůraznit, že obviněný kromě toho, že porušil více pravidel silničního provozu, má v evidenční kartě řidiče v době od 28. 5. 1994 do 21. 7. 2000 pět záznamů o porušení pravidel silničního provozu, což rovněž svědčí o jeho nedisciplinovanosti v této oblasti. Z výše uvedeného vyplývá, že jsou správné závěry soudů obou stupňů, že obviněný F. N. svým jednáním naplnil materiální podmínky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Protože napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného F. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Zjevná neopodstatněnost podaného dovolání pak vedla i k závěru, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu, tj. k přerušení výkonu trestu zákazu činnosti u obviněného F. N., jak se toho v dovolání domáhal. Obviněný v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s dalším výkonem tohoto trestu. Ostatně ani předseda senátu soudu prvního stupně neučinil v tomto směru návrh na přerušení výkonu trestu podle §265h odst. 3 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek