ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.35.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 35/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 o dovolání obviněného M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 13 To 262/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 134/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 3 T 134/2001, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1 a §54 odst. 1, 3 tr. zák. byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15.000,? Kč a pro případ, že by ve stanovené době tento trest nebyl vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně N. škodu ve výši 33.021,- Kč. Uvedený trestný čin obviněný M. H. spáchal tím, že dne 7. 10. 2000 kolem 23.00 hod. v B. v sále restaurace S. po skončení hudební produkce a po incidentu mezi zvukaři a členy skupiny K. K. prudce rukama strčil ze zadu do odcházejícího Ing. L. A., který následkem toho spadl z pódia, a způsobil mu tak podkožní výron na čele vpravo, zlomeninu zadní hrany kloubní plochy pravé lopatky a otok měkkých tkání v oblasti pravého ramenního kloubu s bolestivostí postižené krajiny po dobu tří až pěti týdnů s postupnou slábnoucí tendencí, podstatné omezení pohybových funkcí pravé horní končetiny a pravého ramenního kloubu v důsledku fixace postižené krajiny podle Gilchrista po dobu nejméně devíti týdnů s následným přiložením ortéz na loket a zápěstí a rehabilitací nejméně do 18. 5. 2001, přičemž pro omezení hybnosti pravé paže a prstů pravé ruky trvala pracovní neschopnost nejméně do 9. 4. 2001.
Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 4. 2002 podal obviněný odvolání, z jehož podnětu rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 13 To 262/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu obviněného M. H. uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a podle §45 odst. 1, 2 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák. mu uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. V ostatních výrocích zůstal rozsudek Okresního soudu v Náchodě nezměněn. Tento rozsudek byl obviněnému
i jeho obhájci doručen dne 23. 9. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 25. 9. 2002.
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 13 To 262/2002, napadl dne 16. 10. 2002 obviněný M. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. P. W., a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů. Namítá, že v jeho trestní věci vypovídají svědci, které lze rozdělit do dvou skupin. Jedna skupina svědků potvrzuje jeho obhajobu, že se dostal do konfliktu s poškozeným Ing. L. A. proto, že jmenovaný (zřejmě i se svým bratrem M. A.) bezdůvodně a velmi intenzivně napadl M. K., který byl společně s obviněným členem hudební skupiny K. K. Tito svědci podle odvolatele potvrzují, že poškozený spadl z pódia právě při tomto konfliktu, přičemž není vůbec zřejmé, co bylo konkrétní příčinou jeho pádu. Poukazuje v tomto směru na výpovědi svědků V. G., M. K., P. H., M. H., R. K., K. M. a A. L. Druhou skupinu svědků tvoří podle dovolatele ti, kteří jej z údajného spáchání trestného činu usvědčují. V této souvislosti jmenuje svědky A. K., B. K., J. S., L. A., P. Ch. a V. L. Přestože obě dvě skupiny svědků se diametrálně odlišují v popisu děje, který předcházel pádu poškozeného Ing. L. A. z pódia, dospěly soudy obou stupňů k závěru, že výpovědi, které jej usvědčují ze spáchání skutku jsou dostačující pro vyslovení výroku o vině, zatímco s obsahem výpovědí svědků, kteří jeho vinu nepotvrzovali, se soudy nevypořádaly. Dále dovolatel poukazuje na fotografii založenou v soudním spise na č. l. 139, která podle něj prokazuje skutečnosti zcela odlišné od závěru, které z tohoto důkazu vyvodil soud prvního stupně. Další námitka dovolatele pak směřuje k tomu, že soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích nevypořádaly ani se stanoviskem soudního znalce, podle jehož názoru nebyla poškozenému způsobena těžká újma na zdraví. Poslední námitka dovolatele směřuje proti výroku o trestu, který mu byl uložen rozsudkem odvolacího soudu. Dovolatel má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu obecně prospěšných prací s ohledem na jeho osobní a rodinné poměry. V této souvislosti namítá porušení zákazu reformationis in peius vyplývajícího z ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu, neboť soudem prvního stupně mu byl uložen peněžitý trest ve výši 15.000,- Kč, tedy při dolní hranici zákonné výměry, zatímco trest obecně prospěšných prací mu byl uložen ve výměře 150 hodin, což je téměř polovina zákonem stanovené výměry trestu obecně prospěšných prací. Z toho dovolatel dovozuje, že z podnětu jeho odvolání mu byl Krajským soudem v Hradci Králové jako soudem odvolacím uložen trest přísnější než rozsudkem soudu prvního stupně.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 13 To 262/2002, zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel namítá vadné hodnocení důkazů s tím, že soudy se nevypořádaly se všemi důkazy ve věci provedenými, čímž jsou napadána učiněná skutková zjištění. Citovaný dovolací důvod je však dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, a proto v uvedeném rozsahu považuje dovolání za dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu poukazuje na to, že dovolatel namítá porušení zákazu reformationis in peius odvolacím soudem, avšak odvolací soud nepochybil, pokud místo nesprávně uloženého peněžitého trestu uložil obviněnému trest obecně prospěšných prací, neboť tento druh trestu bylo možno v daném případě uložit a odvolací soud jej uložil v rámci zákonem stanovené výměry podle §45a odst. 1 tr. zák. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu na tento případ zjevně nedopadá, neboť ani případné porušení zákazu reformationis in peius nelze dovoláním napadat, a tudíž i v tomto směru je dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný M. H. dovolání podal z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný M. H. vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a v důsledku toho nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. V trestní věci obviněného M. H. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uveden v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.
Použitou právní kvalifikaci podle citovaného ustanovení odůvodnily všechny skutkové okolnosti, které jsou do popisu skutku zahrnuty a které vyjadřují naplnění příslušných znaků uvedeného trestného činu. Proto nelze přisvědčit ani námitce obviněného spočívající v tom, že způsobený následek nenaplňuje zákonné znaky těžké újmy na zdraví. I v tomto směru se totiž dovolatel domáhá toliko jiného hodnocení důkazů, konkrétně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
Úspěch pak nemohly mít ani námitky dovolatele vůči druhu a výměře uloženého trestu. Takovéto námitky lze totiž v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu uplatnit jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu v souvislosti s ukládáním trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. V projednávané věci byl obviněnému uložen napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové trest obecně prospěšných prací v souladu s ustanovením §45 odst. 1, 2 tr. zák., a taktéž výměra takto uloženého trestu neodporuje ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. Obviněnému M. H. tedy nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný M. H. podal dovolání z důvodů, které nejsou výslovně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. H. podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 13 To 262/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení §265b tr. řádu, obsahující některý z dovolacích důvodů. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek