ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.378.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 378/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. dubna 2003 o dovolání obviněné M. O., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 61 To 180/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 251/2001, takto:
Z podnětu dovolání obviněné M. O. se podle §265k odst. l tr. řádu zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 61 To 180/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. l tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 29 T 251/2001, byla obviněná M. O. uznána vinnou trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. l a §59 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal za obviněnou její obhájce, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 61 To 180/2002, podle §253 odst. l tr. řádu zamítnuto jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Toto usnesení bylo obviněné doručeno dne 7. 10. 2002, jejímu obhájci JUDr. F. V. dne 9. 10. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 8. 10. 2002.
Proti citovanému unesení Městskému soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. l písm. l) tr. řádu. Obviněná se neztotožňuje ve svém dovolání se závěry a argumentací odvolacího soudu a poukazuje na to, že postupem odvolacího soudu byla zkrácena na svých právech. Pokud by totiž soud druhého stupně vycházel důsledně v textu podaného odvolání, musel by zjistit, že obhájce podával odvolání se souhlasem obviněné. Odvolání bylo podáno jejím obhájcem v její prospěch a v souladu s plnou mocí, kterou mu udělila. Dovolatelka v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 11 Tdo 504/2002, které řešilo stejnou právní problematiku.
Závěrem proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. l tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 61 To 180/2002 a podle §265l odst. l tr. řádu Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně, ve svém vyjádření uvedla, že dovolání obviněné M. O. považuje za důvodné, neboť ustanovení §253 odst. l tr. řádu nelze vykládat extenzivně tak, aby byl z formálních důvodů nadměrně omezován přístup obviněné k odvolací instanci. Má za to, že odvolání podané řádně zvoleným obhájcem obviněné by bylo možno zamítnout podle §253 odst. l tr. řádu jako odvolání podané osobou neoprávněnou jen v případě, že by obhájce podal odvolání proti vůli obviněné, jejíž způsobilost k právním úkonům není omezena. Poukazuje na to, že v projednávané věci sice bylo odvolání podepsáno toliko obhájcem, avšak je v něm uvedeno, že obhájce je podává „ve prospěch obžalované“. Jde sice o určité formální nedostatky, ale pokud odvolací soud odvolání zamítl podle §253 odst. l tr. řádu proto, že bylo podáno osobou neoprávněnou, aniž zjistil stanovisko obviněné, učinil tak ze situace, kdy nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a tím zbavil obviněnou možnosti domáhat se přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí podle §265k odst. l tr. řádu zrušil a podle §265l odst. l tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněné je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu), osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu a u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. řádu). Dovolací důvod, spočívající v tom, že v posuzované věci bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti shora uvedenému rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, je způsobilým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému usnesení předcházející, a dospěl k níže uvedenému závěru.
Z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 61 To 180/2002, vyplývá, že tento soud vycházel při svém rozhodování z názoru, že odvolání, které bylo podáno proti rozsudku obvodního soudu, nepodal obhájce jménem obviněné, nýbrž jménem svým, tudíž podle názoru Městského soudu v Praze jako osoba neoprávněná, a proto odvolání podle §253 odst. l tr. řádu zamítl.
V posuzované trestní věci Nejvyšší soud zjistil, že obhájce zastupoval obviněnou na základě plné moci ze dne 4. 1. 2002 od počátku řízení před soudem. Obviněná i obhájce byli přítomni hlavnímu líčení dne 13. 3. 2002, ve kterém byl vyhlášen předmětný rozsudek. Po poučení o opravných prostředcích obviněná uvedla, že si ponechává lhůtu k podání odvolání. Opis rozsudku byl obviněné doručen dne 20. 3. 2002 a jejímu obhájci dne 21. 3. 2002. Ve lhůtě stanovené zákonem (§248 odst. l tr. řádu) podal obhájce obviněné odvolání, ve kterém přesně označil osobu obviněné, napadený rozsudek, včetně výroků, proti kterým odvolání směřovalo a uvedl též, jaké vady jsou rozsudku vytýkány. V odvolání uvedl, že je podává jako obhájce obviněné v její prospěch. Z uvedeného je zřejmé, že odvolání podal za obviněnou v jejím zastoupení jako úkon obhajoby. Skutečnost, že pod text odvolání obhájce uvedl své jméno a nikoliv jméno obviněné svědčí o určitých formálních nedostatcích obsahu odvolání, jež mohou být relevantní pouze do té míry, že nebylo možno jednoznačně stanovit, zda obhájce podal za obviněnou odvolání v souladu s její vůlí. Jestliže měl Městský soud v Praze v tomto směru pochybnosti, bylo potřebné, aby si k objasnění této otázky opatřil příslušné vyjádření obviněné. Sama skutečnost, že se obviněná po vyhlášení rozhodnutí a po poučení o opravných prostředcích nevyjádřila, ještě neznamená, že opravný prostředek, který za ni podal její obhájce, byl podán proti vůli obviněné, a proto jej nelze bez dalšího zamítnout z důvodu, že byl podán osobou neoprávněnou (srov. č. 62/1972 Sb. rozh. tr.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající mj. v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Shora uvedený dovolací důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy zejména na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci.
Ve shora uvedeném smyslu je dovolání obviněné důvodné, neboť odvolací soud podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání podané za obviněnou jejím obhájcem, jako odvolání podané osobou neoprávněnou, aniž měl pro takový postup podklady, a tím zbavil obviněnou práva domáhat se přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněné podle §265k odst. l tr. řádu zrušil napadané usnesení Městského sodu v Praze ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 61 To 180/2002, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. l tr. řádu pak tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Předmětná věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Praze jako soud odvolací bude muset rozhodnout o odvolání obviněné. V dalším řízení o této věci bude vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. l tr. řádu).
V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek