ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.4.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 4/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 o dovolání obviněného F. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. května 2002, sp. zn. 2 To 37/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 53 T 11/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 53 T 11/2001, byl obviněný F. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. 3 T 229/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle
§228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému L. V., bytem O., Č. 95/2, na náhradě škody částku 1.050.000,- Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 53 T 11/2001, podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 2 To 37/2002, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že obviněný F. V.
1) dne 4. 3. 1999 v O. na t. S., u bývalého obchodního domu J., převzal na základě předchozí vlastní žádosti od poškozeného J. K., jako půjčku pro účely jím údajně zamýšleného, avšak nijak nespecifikovaného obchodu, finanční hotovost ve výši 320.000,- Kč s příslibem, že tyto peníze včetně provize 50.000,- Kč vrátí do 14. 3. 1999, ačkoliv ve skutečnosti tak ve stanovené lhůtě a ani později nehodlal učinit a dlužnou částku také dosud poškozenému J. K., a to ani zčásti, nevrátil,
2) pod předstíranou záminkou potřeby finančních prostředků pro přestavbu bistra
\"U Ž.\" v O. na J. ulici a aniž měl v úmyslu půjčené peníze vůbec vrátit, postupně vylákal na poškozeném L. V. v období od listopadu 1999 do února 2000 celkem 1.050.000,- Kč, když dne 8. 11. 1999 převzal v O. na J. ulici před bistrem \"U Ž.\" jím požadovanou částku 330.000,- Kč s tím, že peníze vrátí do konce roku 1999, dne 10. 11. 1999 na stejném místě převzal jím požadovanou částku 170.000,- Kč s tím, že tyto peníze spolu s první půjčkou vrátí nejpozději do konce února 2000 a dne 15. 2. 2000 převzal v O.- S. na parkovišti před železniční stanicí jím požadovanou částku 550.000,- Kč s tím, že celou půjčku ve výši 1.050.000,- Kč vrátí do konce února 2000, což však neučinil a dosud poškozenému L. V. dlužnou částku, a to ani zčásti, nevrátil.
Za uvedené trestné činy a za dva sbíhající se trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2001, č. j. 3 T 229/2000-147, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 2 To 520/2001, byl podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 3 tří měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2001, č. j. 3 T 229/2000-147, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 2 To 520/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost, aby zaplatil poškozenému L. V., bytem O., Č. 95/2, na náhradě škody částku 1.050.000,- Kč.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 2 To 37/2002, napadl obviněný F. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel v něm odkazuje na své námitky uplatněné v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Ke skutku popsanému v bodě 1) napadeného rozsudku namítl, že existenci dluhu nezaložil, ale do předmětného právního vztahu vstoupil pouze jako právní nástupce a dále zpochybňuje, že byla prokázána subjektivní stránka trestného činu podvodu. Ke skutku uvedenému v bodě 2) téhož rozsudku uvedl, že nebylo prokázáno, že peníze vůbec převzal, přičemž soudy obou stupňů vycházely pouze z nepřímých důkazů. Vytýká jim, že i přes opakované návrhy obhajoby neprovedly výslech svědka A. K. a napadá hodnocení důkazů provedené vrchním soudem.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 2 To 37/2002, zrušil a podle §265l tr. řádu přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného F. V. uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však namítá neúplnost provedeného dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Pro případ jiného rozhodnutí souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy bude zejména popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v předmětné trestní věci byly nesprávným způsobem hodnoceny provedené důkazy a nebylo prokázáno spáchání skutků obviněným. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl a proto v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodl o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek