ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.460.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 460/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2003 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 14 To 118/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 10 T 56/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. R. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 10 T 56/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusem trestného činu neposkytnutí pomoci podle §8 odst. 1 tr. zák. k §208 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 28. 7. 2001 ve 22.00 hod. v obci B., okr. T., po místní komunikaci ve směru od centra obce na obec H. řídil motorové vozidlo tov. zn. ISUZU CAMPO, přičemž se plně nevěnoval řízení vozidla a v důsledku nepřiměřené rychlosti vjel na chodník vpravo v jeho směru jízdy, kde pravou přední částí vozidla srazil chodkyni K. Š., která utrpěla četná těžká zranění, na následky kterých na místě zemřela, po střetu s chodkyní nezastavil a z místa nehody úmyslně ujel, aniž by se přesvědčil, v jakém stavu se poškozená nachází.
Za to byl obviněný Ing. R. M. odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 7 let. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného Ing. M. Š. na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Táboře napadl obviněný Ing. R. M. odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 14 To 118/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 30. 10. 2002, jeho obhájci dne 24. 10. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 22. 10. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře podal obviněný Ing. R. M. dne 16. 12. 2002 dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Obviněný tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, protože nebyly především pečlivě objasňovány okolnosti svědčící v jeho prospěch. Obviněný je zejména toho názoru, že nebyla ověřena svědecká výpověď jeho otce E. M., a to ve vztahu k časovým údajům a k tvrzenému nárazu předmětného vozidla do sloupu, nebyl změřen betonový kvádr na místě nehody, nebylo přihlédnuto k některým údajům ve výpovědích svědků dopravní nehody a nebyla brána v potaz identifikace zajištěných stop a následná manipulace s nimi. Obviněný se současně domnívá, že protokol o nehodě, případně související odborná vyjádření obsahují určité nesrovnalosti.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný Ing. R. M. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře zrušil.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného Ing. R. M. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že mimořádný opravný prostředek je podán s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak ve skutečnosti jsou namítána toliko nesprávná skutková zjištění. Protože takové námitky nemohou uplatněný dovolací důvod naplnit, státní zástupce se domnívá, že podané dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu a navrhuje je podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného Ing. R. M. podané proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. V. V., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Táboře dne 16. 12. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který je (ve znění účinném od 24. 5. 2002) naplněn tehdy, když v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný Ing. R. M. v dovolání především uvedl, že v předcházejícím řízení nebyly objasňovány okolnosti svědčící v jeho prospěch, které dále popisuje, přičemž současně se domnívá, že určité nesrovnalosti obsahuje protokol o předmětné nehodě, případně související odborná vyjádření. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný shledává v jím tvrzených nesprávných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy, případně v jimi provedeném hodnocení důkazů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je – jak je zřejmé z citace textu zákona – dán, když některý z výroků napadeného rozhodnutí chybí nebo je alespoň neúplný. Obviněný Ing. R. M. však ve svém dovolání neuvádí žádnou konkrétní námitku, kterou by bylo možné o zmíněné ustanovení opřít. Dovolání obsahuje pouze argumenty směřující proti skutkovým zjištěním ve věci dříve činných soudů a proti jimi provedenému hodnocení důkazů, nikoli však námitky spočívající v tvrzení o neúplnosti či dokonce absenci některého výroku. Citovaný názor obviněného přitom zjevně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu naplnit nemůže.
Nejvyšší soud se však dále zaměřil na zjištění, zda argumenty uplatněné obviněným nenaplňují některý dovolací důvod jiný. Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacích důvodů je dovolací soud vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. R. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného proto nenaplňuje ani žádný jiný dovolací důvod.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Ing. R. M. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y