ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.50.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 50/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2003 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 7 To 476/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 118/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 7 T 118/2002, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od 5. 9. 2001, kdy si zřídil na poště B., poštovní přihrádku na jméno firmy D., a. s., F., ú., se sídlem B. Š. 11, uveřejnil v deníku S. inzerát, ve kterém jménem společnosti D., a. s., se sídlem P., M. 1107/51 nebo B., Š. 11, která však neexistovala, nabízel poskytování půjček až 150.000,- Kč, přičemž si nechal od osob, které na tento inzerát reagovaly, zasílat do poštovní přihrádky poplatky za uzavření smlouvy ve výši 200,- až 400,- Kč, kterými podmínil poskytnutí půjčky, i když ve skutečnosti žádné půjčky neposkytoval a ani nechtěl poskytovat a vylákané peníze použil pro svoji potřebu, přičemž tímto jednáním poškodil celkem 912 poškozených (kteří jsou ve výroku citovaného rozsudku jmenovitě uvedeni) o celkovou částku 298.550,- Kč. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 4. 2002, č. j. 3 T 51/2002-72, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu (správně mělo být tr. zák.) byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to razítka firmy D., a. s., a finanční hotovosti ve výši 4.050,- Kč. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2002 podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 7 To 476/2002, podle §256 tr. řádu zamítnuto. Citované usnesení krajského soudu bylo obviněnému doručeno dne 18. 11. 2002, jeho obhájkyni dne 15. 11. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 13. 11. 2002.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 7 To 476/2002, napadl obviněný M. Š. dovoláním podaným dne 16. 12. 2002 prostřednictvím obhájkyně, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. Dovolatel v něm namítá, že v projednávané věci nalézací soud neučinil úplná skutková zjištění, která by měla oporu v provedených důkazech, čímž bylo porušeno ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Mezery v dokazování byly nahrazeny výslechem vyšetřovatelky M. L., která byla slyšena jako svědkyně. Jelikož jmenovaná byla v dané věci činná jako policejní orgán v přípravném řízení, nelze podle dovolatele k její výpovědi jako k důkazu přihlédnout. Některé skutkové závěry pak učinil soud na podkladě listinných důkazů, např. trestního oznámení a úředních záznamů, byť se nejedná o důkazy učiněné v souladu s trestním řádem. Nalézacím soudem tedy nebyl zjištěn skutkový stav věci, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti. S odkazem na to nemohly být podle dovolatele splněny podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu, který jím podané odvolání zamítl jako zcela nedůvodné.
Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 7 To 476/2002, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do dne rozhodování Nejvyššího soudu České republiky nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný M. Š. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a také, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný M. Š. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v §265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného M. Š. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Použitou právní kvalifikaci podle citovaného ustanovení odůvodňují všechny skutkové okolnosti, které jsou do popisu skutku zahrnuty, a které vyjadřují naplnění příslušných zákonných znaků uvedeného trestného činu. Proti použité právní kvalifikaci ostatně dovolatel ani nic nenamítal.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného M. Š. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou úplná. Je tedy zřejmé, že obviněný M. Š. v tomto směru podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud neshledal ani dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění zák. č. 200/2002 Sb., účinného od 24. 5. 2002, na který dovolatel v podaném dovolání odkazuje, tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel žádným způsobem nekonkretizoval, v čem tento dovolací důvod spatřuje. Z obsahu rozsudku soudu prvního stupně ani z usnesení soudu druhého stupně nevyplývá existence takového dovolacího důvodu. V této souvislosti pak nutno zdůraznit, že obsah uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, jak je tomu v projednávané věci v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve vztahu k němuž dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. Š. podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 7 To 476/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval: JUDr. Pavel Dolinek