ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.550.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 550/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2003 o dovolání obviněného Ing. J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 338/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 T 20/2001, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 338/02, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 4 T 20/2001.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 8 p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 4 T 20/2001, byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že dne 21. 10. 1996 v P., Ď. 2, v sídle družstva A., v. d. jako jeho předseda dal pokyn k zaúčtování částky ve výši 701.291,30 Kč, převzaté od firmy C. k., s. r. o., na krytí dluhu společnosti C. k., s. r. o., vůči družstvu A., v. d. za vydané vozidlo zn. Renault Master, ačkoliv si byl vědom toho, že složená částka je platbou za vozidlo zn. Renault Laguna objednaného pro poškozeného V. M. a toto vozidlo tomuto poškozenému nevydal, čímž společnosti C. k., s. r. o., se sídlem v P., H. 26, způsobil škodu ve výši 776.291,30 Kč, včetně zálohy uhrazené předem na toto vozidlo ve výši 75.000,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest 200.000,- Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 338/02, podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Obviněný Ing. J. P. podal prostřednictvím obhájce JUDr. K. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 338/02, dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel v obsáhlém dovolání se zabýval jednotlivými procesními stádii, rozborem důkazní situace a shrnutím skutkových zjištění. V části označené jako důvod dovolání dovolatel poukázal na to, že vztahy mezi družstvem A., v. d. a společností C. k., s. r. o., se řídily obchodním zákoníkem, a pokud jde o žalovaný skutek, bylo nutno vycházet ze znění §330 obch. zákoníku. Podle názoru dovolatele soud založil své rozhodnutí na nesprávném hmotně právním posouzení ustanovení §330 odst. 1 obch. zákoníku, které ve svém důsledku vedlo k mylné aplikaci hmotného práva. Dále obviněný namítl, že mezi družstvem A., v. d. a V. M. neexistoval žádný právně relevantní vztah a uvedené družstvo proto nenakládalo s předmětnou finanční částkou jako s věcí svěřenou. Družstvo A., v. d. bylo ve smluvním vztahu se společností C. k., s. r. o. Obviněný poukázal na to, že V. M. si objednal vozidlo u společnosti C. k., s. r. o., uzavřel kupní smlouvu a složil zálohu 50.000,- Kč. Společnost C. k., s. r. o. si jako partner objednala vozidlo u družstva A., v. d. a složila zálohu 75.000,- Kč, což nemohly být peníze V. M. Družstvo A., v. d. objednalo a uzavřelo kupní smlouvu se společností R. Česká republika, která následně vozidlo dodala a družstvo A., v. d. také zaplatilo společnosti R. Česká republika v plné výši kupní cenu. V. M. následně doplatil zbytek kupní ceny společnosti C. k., s. r. o., a to 840.000,- Kč , a část této částky měl uhradit družstvu A., v. d., a to 701.291,30 Kč. V době, kdy si V. M. objednával vozidlo u společnosti C. k., s. r. o., byla mezi družstvem A., v. d. a společností C. k., s. r. o. uzavřena smlouva o partnerství. Když V. M. doplácel kupní cenu, nebyla společnost C. k., s. r. o. smluvním partnerem družstva A., v. d., ani nebyla zmocněna k zastupování V. M., a přesto tato skutečnost nebránila společnosti C. k., s. r. o., aby využila omylu V. M. a převzala od něj doplatek kupní ceny a nakládala s ním jako s věcí vlastní. Dovolatel namítl, že tvrzení soudu o možnosti či dokonce povinnosti družstva A., v. d. vrátit peníze společnosti C. k., s. r. o., kterými již byl splněn závazek dlužníka v souladu s §330 obch. zákoníku, nemá podle dovolatele oporu v zákoně. Obviněný též vznesl námitku neexistence škody a poukázal přitom na rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. Cm 353/97 s tím, že podle jeho názoru je trestní soud takovým rozhodnutím vázán.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu a aby podle §265l tr. řádu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že část dovolání týkající se hodnocení důkazů ve vztahu účelovému určení platby složené dne 21. 10. 1996 do pokladny družstva A., v. d. spadá mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto podle jejího názoru nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit postup zástupce společnosti C. k., s. r. o., jako partnerské společnosti družstva A., v. d. v postavení dlužníka, který tak jednal v souladu s §330 odst. 1 obch. zákoníku. Za dané situace, když pracovník této společnosti zcela jednoznačně v návaznosti na již poskytnutou zálohu určil účel takto složené částky jako doplatek kupní ceny vozidla zn. Renault Laguna, šlo nepochybně o věc svěřenou ve smyslu §248 odst. 1 tr. zák. Jestliže obviněný rozhodl z titulu svého statutárního postavení ředitele o použití svěřené věci v rozporu s tímto účelovým určením, přisvojil si tak cizí svěřenou věc a naplnil tím znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Nelze přitom považovat za relevantní námitku obviněného o absenci bezprostředního právního vztahu mezi družstvem A., v. d. a poškozeným V. M. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že šlo o finanční prostředky V. M. a ten byl také skutečně poškozen jednáním obviněného, když složil celkovou kupní cenu na objednaný vůz, který mu nebyl vydán a ani mu nebyl vrácen jeho cenový ekvivalent. Podle nejvyšší státní zástupkyně nemůže tato námitka ani výsledek obchodněprávního sporu mezi poškozeným V. M. a společností C. k., s. r. o. ovlivnit skutečnosti rozhodné pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného podle §248 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. J. P. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, protože bylo podáno oprávněnou osobou prostřednictvím obhájce u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, bylo podáno v zákonné lhůtě proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, který ve věci rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští jako mimořádný opravný prostředek. Dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání obviněného Ing. J. P. podle §265i odst. 1 tr. řádu, a proto podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Pachatel tohoto trestného činu bude potrestán trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Podle §248 odst. 1 písm. c) tr. zák. odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se rozumí podle §89 odst. 11 tr. zák. škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč.
Obviněný v dovolání především uvedl, že vztahy mezi družstvem A., v. d. a společností C. k., s. r. o. se řídily obchodním zákoníkem a že soud nesprávně posoudil jiné právní normy, především ustanovení §330 a násl. a §409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) v návaznosti na smlouvu o partnerství a v důsledku toho nesprávně právně posoudil skutek jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák.
Podle §330 odst. 1 obch. zák. má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Neurčí-li dlužník, který závazek plní, je splněn závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství.
Podle §409 odst. 1 obch. zák. kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.
Podle §409 odst. 2 obch. zák. ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta, nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle §448.
Mezi družstvem A., v. d. a společností C. k., s. r. o. byla dne 1. 2. 1996 uzavřena partnerská smlouva, která byla ke dni 7. 10. 1996 vypovězena družstvem A., v. d. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není patrno, že by se soud zabýval obsahem této smlouvy, jíž se řídily vztahy mezi oběma subjekty. Tato smlouva obsahuje ustanovení, která lze podřadit pod smlouvu o obchodním zastoupení podle §652 a násl. obch. zák. a dále pod ustanovení o komisionářském prodeji podle §577 a násl. obch. zák. Objednávka vozidla zn. Renault Laguna V. M. se realizovala podle této smlouvy tak, že dne 21. 8. 1996 mu byl vystaven doklad s názvem Objednávka nového vozidla R. Česká republika, a. s., byl uveden model vozidla zn. Renault Laguna, objednávka byla podepsána oprávněnou osobou a opatřena razítkem Renault, A., koncesionář, Ď. 2, P. Jako smluvní partner byl uveden „A., v. d.“ a C. k., s. r. o. Na objednávce je číslo koncesionáře (180695) a z téhož dne, tj. ze dne 21. 8. 1996, je i objednávka nového vozidla u společnosti R. Česká republika, a. s., v níž je uvedeno jiné číslo koncesionáře (185 802) a jako smluvní partner je uveden C. k., s. r. o. S předchozí objednávkou souhlasí model K 56, barva karoserie, verze RT 1TD. Termín dodávky je uveden rok 1996, objednávka je opatřena razítkem Renault, C. k., s. r. o., smluvní partner, H. 26, P.
Společnost C. k., s. r. o., jako tzv. smluvní partner vystupovala jako zmocněnec koncesionáře, tj. družstva A., v. d. Podle Všeobecných podmínek prodeje nových vozidel je smlouva závazná pro obě strany - prodávajícího, uvedeného na první straně objednávky - a zákazníka („kupujícího“) v okamžiku podepsání objednávky oběma stranami. Podle partnerské smlouvy článku IV. bodu 3. 2. 2. společnost C. k., s. r. o. jako subjekt samostatně odborně způsobený v automobilovém oboru není oprávněna jednat jako zmocněnec koncesionáře a objednávky vozidel musí být přijaty vlastním jménem smluvním partnerem na objednávkových formulářích, které se shodují se vzorem stanoveným dovozcem. To je v rozporu s článkem IV. bodem 3. 2. 1. písm. b) uvedené smlouvy, kde se uvádí že objednávky přijímá smluvní partner jménem koncesionáře na objednávkových listech, které mu byly dodány a shodují se vzorem stanoveným dovozcem. Při objednání vozidla musí zákazník smluvního partnera zaplatit zálohu, jejíž výši stanoví koncesionář, tj. A., v. d. Dále je v tomto bodě níže uvedeno, že objednávky přijaté jménem koncesionáře jsou pouze nabídkou k uzavření kupní smlouvy a že budou závazné až po jejich schválení koncesionářem, což je opět v rozporu se zmíněným článkem I Všeobecných podmínek prodeje nových vozidel, podle něhož je smlouva závazná pro obě strany v okamžiku podepsání objednávky. Objednávka vozidla zn. Renault Laguna se realizovala jako prodej zmocněncem koncesionáře, tj. společnosti C. k., s. r. o., a to jménem koncesionáře, tj. družstva A., v. d. na jeho účet a za provizi.
Dovolatel dále namítl, že soudu nevadil rozdíl v částkách, pokud jde o zálohu na vozidlo a dále pokud jde o částku doplatku kupní ceny 840.000,- Kč a částku 701.291,30 Kč. Je nepochybné, že V. M. složil dne 29. 8. 1996 částku 50.000,- Kč jako zálohu na vůz zn. Renault Laguna-combi, téhož dne mu byl vystaven společností C. k., s. r. o. příjmový pokladní doklad číslo P-23 na uvedenou částku. Dne 19. 9. 1996 společnost C. k., s. r. o. vyplatila podle výdajového pokladního dokladu číslo L-20 družstvu A., v. d. částku 75.000,- Kč. Jako účel platby je uvedeno: „záloha na objednané vozy – viz příloha, dále v kolonce podpis příjemce je uvedeno „FP 309“. Z tohoto dokladu je zřejmé, že šlo o více vozů, a nelze zjistit, zda „FP 309“ je faktura příjemce. A., v. d. dne 19. 9. 1996 na stvrzence potvrdil přijetí částky 75.000,- Kč od C. k., s. r. o., jako účel platby je uvedeno: „záloha na nový vůz“, není přitom uvedeno číslo zálohové faktury ani identifikace nového vozu. Dále je razítkem připojen údaj: ,,Placeno, auta, 75.000,- Kč, a číslo 06225050‘‘, které je shodné s číslem stvrzenky. Z těchto dokladů vyplývá, že částka 75.000,- Kč nebyla jen zálohou za vozidlo objednané V. M., ale i na další vůz, příp. vozy, což má význam nejen pro posouzení skutku, ale i pro zjištění výše škody.
Pokud jde o výklad ustanovení §330 odst. 1 obch. zák., ani Nejvyšší soud neshledal námitky dovolatele důvodnými, neboť ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že S. P. složil dne 21. 10. 1996 v pokladně A., v. d. částku 701.291,30 Kč za vozidlo zn. Renault Laguna. Zarážející je, že nebyla před zaplacením této částky vystavena faktura, ale místo toho byla částka převzata a vystavena pouze stvrzenka, na níž je uveden účel platby: „záloha fa č. 8002“. Faktura č. 8002 byla vystavena dne 21. 2. 1996 na částku 844.301,30 Kč odběrateli C. k., s. r. o. za vozidlo zn. Renault Master R8DH. Z ustanovení §330 odst. 1 obch. zák. plyne, že je to dlužník, který má právo určit závazek, na který bude plnit. V tomto případě je ze zjištění soudu zřejmé, že jednak S. P. doplácel kupní cenu za vozidlo zn. Renault Laguna, jednak obviněný svým příkazem, aby všechny platby od společnosti C. k., s. r. o. byly započítány na dluh za vozidlo zn. Renault Master, sám ustanovení §330 odst. 1 obch. zák. nerespektoval, když vyloučil právo dlužníka, aby určil, na který dluh plní. Názor odvolacího soudu je tedy správný, že neobstojí námitky obviněného, které se týkají hodnocení aplikace §330 odst. 1 obch. zák. soudem prvního stupně a dále, že obviněný nemohl řešit dluh společnosti C. k., s. r. o. vůči družstvu A., v. d. na úkor poškozeného V. M.
Podle §120 odst. 5 tr. řádu výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Popis skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně tomuto ustanovení trestního řádu zcela neodpovídá. Skutek totiž není popsán tak, že jde o trestný čin zpronevěry. Z popisu skutku nevyplývá, že šlo o „cizí věc, která byla obviněnému svěřena“, a není z něj a ani z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zcela zřejmé, zda soud považoval za poškozeného V. M. nebo společnost C. k., s. r. o. anebo jak tuto osobu fyzickou, tak osobu právnickou.
Ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je uváděn jako poškozený V. M., ale i společnost C. k., s. r. o., jíž obviněný způsobil škodu ve výši 776.291,30 Kč, včetně uhrazené zálohy ve výši 75.000,- Kč. V rozporu s tímto výrokem je odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 8 a 9, z něhož vyplývá, že soud považoval za poškozeného V. M., jemuž měl obviněný vrátit jím svěřené peníze, pokud by se rozhodl nevydat mu zaplacené vozidlo zn. Renault Laguna. Obviněný však poškozenému, jak soud prvního stupně uvádí, vozidlo přes opakovanou urgenci nevydal, a po čase je prodal jinému zájemci, ani poškozenému svěřené peníze nevrátil, z čehož vyplývá úmysl si věc přisvojit. Dále soud mimo jiné konstatoval, že obviněný se dopustil činu v situaci, kdy svým jednáním způsobil újmu na majetkových právech osoby zcela nezainteresované na vztazích týkajících se dluhu mezi družstvem A., v. d. a společností C. k., s. r. o.
Z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 338/02, plyne, že tento soud jako soud odvolací považoval skutková zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně za správná a plně odpovídající provedeným důkazům. Pokud jde o dokonání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., odvolací soud spatřuje naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu a jeho dokonání v okamžiku, kdy obviněný nedal pokyn k vydání vozidla zn. Renault Laguna, ačkoliv věděl od poškozeného V. M. i svědka S. P., že kupní cena za toto vozidlo byla zaplacena. Dále odvolací soud uvedl, že existoval právní vztah mezi družstvem A., v. d. a společností C. k., s. r. o., a vůči této posledně uvedené společnosti může poškozený V. M. uplatňovat své pohledávky z toho titulu, že vozidlo, které zaplatil, mu nebylo vydáno. (V. M. zemřel podle údaje v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dne 9. 12. 2001.) Přitom podle odvolacího soudu skutkový stav věci nevylučuje odpovědnost za následek, který obviněný svým jednáním vyvolal. Soud prvního stupně posoudil jednání obviněného jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., ač podle odvolacího soudu v úvahu přicházela kvalifikace jednání jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Vzhledem k tomu, že obviněný si byl vědom skutečnosti, že poškozený V. M. vozidlo zn. Renault Laguna prostřednictvím společnosti C. k., s. r. o. řádně zaplatil, a přesto mu vozidlo nevydal, naplnil tak podle názoru odvolacího soudu po subjektivní stránce v úmyslu přímém a po objektivní stránce ve všech znacích skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, neboť si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a vzhledem k hodnotě vozidla způsobil značnou škodu na majetku poškozeného V. M.
Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně považoval za „cizí věc, která byla obviněnému svěřena,“ peníze a za poškozeného společnost C. k., s. r. o. Odvolací soud, který shledal skutková zjištění soudu prvního stupně správnými, považoval za „cizí věc, která byla obviněnému svěřena“ vozidlo zn. Renault Laguna a za poškozeného považoval V. M.
Z výše uvedeného vyplývá, že skutek nebyl popsán v rozhodnutí tak, že jde o trestný čin zpronevěry, nebylo jednoznačně zjištěno, co soudy považovaly za ,,cizí věc, která byla obviněnému svěřena‘‘ a nebylo ani spolehlivě zjištěno, kdo je v této trestní věci poškozeným.
Nejvyšší soud z těchto důvodů podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 338/02 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 4 T 20/2001, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože po zrušení napadeného rozhodnutí je třeba učinit ve věci nové rozhodnutí, Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 8 znovu vyslechne obviněného k okolnostem prodeje vozidla zn. Renault Laguna, dále k tomu, jakým způsobem bylo jednáno se společností C. k., s. r. o. o zaplacení kupní ceny za vozidlo zn. Renault Master, a proč se dále nezajímal o vyřešení sporu s V. M. Dále podrobně a po důrazném poučení s připomenutím trestních následků křivé výpovědi podle §175 odst. 2 tr. zák. vyslechne svědkyni V. R. k tomu, proč vystavila fakturu č. 8106 až poté, co byla zaplacena částka 701.291,30 Kč, a to i s přihlédnutím k výpovědi svědkyně I. G., která se jí dne 20. 10. 1996 dotazovala na číslo faktury, na kterou se měly platit peníze složené V. M. společnosti C. k., s. r. o., dále na konkrétní částku a výši provize a svědkyně V. R. jí neoznámila číslo faktury, a to ani dodatečně, což bylo neobvyklé (č. l. 321) a přitom věděla, že jde o úhradu doplatku kupní ceny za vozidlo zn. Renault Laguna, které si objednal V. M. O placení dluhu za vozidlo zn. Renault Master spolu údajně nemluvily. Svědkyni V. R. je třeba vyslechnout též k tomu, kdy ve skutečnosti vystavila fakturu č. 8106, neboť její výpovědi se ohledně této skutečnosti podstatně liší a nebyla dotázána na příčinu rozporných výpovědí. Tato svědkyně uvedla, že fakturu odeslala již večer předtím, než přinesl svědek S. P. peníze, což by znamenalo, že ji odeslala dne 20. 10. 1996, v téže výpovědi též uvedla, že fakturu vypracovala toho dne večer, tj. 21. 10. 1996 (č. l. 310). Vystavení faktury je datováno dnem 21. 10. 1996. V této souvislosti nelze přehlédnou ani výpověď svědka S. P., podle níž mu svědkyně V. R. dne 21. 10. 1996 nepředala fakturu, protože ji údajně odeslala poštou, ačkoliv mu předtím, než šel do pokladny, řekla, že mu fakturu připraví.
Dále vyslechne jako svědkyni L. S. k tomu, proč na stvrzenku č. 225396 ze dne 21. 10. 1996 uvedla „záloha fa č. 8002“, když nešlo o zálohu, ale o doplatek kupní ceny, a nikoliv o zálohu na fakturu č. 8002. Vzhledem k obsahu výdajového pokladního dokladu č. L-20 ze dne 19. 9. 1996 dále objasní, zda částka 75.000,- Kč byla skutečně zálohou na objednané vozy, nebo jen na vůz poškozeného V. M., který složil zálohu 50.000,- Kč. Za tím účelem opatří doklad nazvaný FP 309, (zřejmě faktura příjemce A., v. d.). Objasnění této skutečnosti je významné pro určení výše škody. Soud prvního stupně též zjistí, jak a kým byla určena výše provize z prodeje vozidla zn. Renault Laguna, neboť dne 7. 10. 1996 byla ze strany družstva A., v. d. vypovězena partnerská smlouva, podle jejíhož článku IV. výše provize smluvního partnera, která mu náležela z titulu jeho činnosti jako komisionáře, byla stanovena ve zvláštních podmínkách a smluvní partner musel dostat provizi od koncesionáře v okamžiku, kdy mu byla zaplacena plná cena vozidla, náhradních dílů a ostatního zboží a byly uhrazeny příslušné náklady, které zákazník zaplatil smluvnímu partnerovi.
Soud prvního stupně na základě takto doplněného dokazování, pokud se neobjeví potřeba provést další důkazy, znovu ve věci rozhodne. V případě posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry, je třeba vycházet z toho, že věc je svěřena pachateli tehdy, jestliže je mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s ní určitým způsobem nakládal. O přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, jde tehdy, jestliže pachatel s takovou věcí naloží způsobem, kterým zmaří účel, pro který mu byla cizí věc svěřena a přitom sobě nebo jinému tak obstará z věci trvalý prospěch. Skutková zjištění soud následně vyjádří ve skutkové větě a v odůvodnění rozhodnutí tak, aby z nich byly zřejmé všechny okolnosti vyžadované ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu.
Při novém projednání a rozhodnutí je Obvodní soud pro Prahu 8 vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí a je povinen provést ty úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§265s odst. 1 tr. řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek