ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.565.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 565/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 o dovolání, které podal obviněný MUDr. J. L., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 12 To 379/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 7/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný MUDr. J. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 6 T 7/2002, uznán vinným trestným činem neposkytnutí pomoci podle §207 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 23. 9. 2000 kolem 11.00 hod. v domě bez čp. v ulici N. S. v N. P., okres J., jako lékař pohotovostní lékařské služby v N. P. neposkytl v potřebném rozsahu lékařskou pomoc O. B., trvale bytem SRN, L. 3, M., u něhož po vyšetření vyjádřil podezření na infarkt myokardu, doporučil mu vyšetření na interním oddělení nemocnice v J. a objednal převoz pacienta do této nemocnice, poté odjel a ponechal O. B. bez lékařské pomoci nejméně po dobu dalších 50 minut, během kterých jmenovaný upadl do bezvědomí a ve 12.20 hod. zemřel.
Za to byl obviněný MUDr. J. L. odsouzen podle §207 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání 2 roky. Současně byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné lékařské činnosti na dobu 3 roky. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené I. B. na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové napadl obviněný MUDr. J. L. odvoláním, z podnětu kterého Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 12 To 379/2002, napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o náhradě škody a sám v naznačeném rozsahu postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu rozhodl; jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 11. 3. 2003, jeho obhájci a příslušnému státnímu zastupitelství dne 10. 3. 2003.
Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný MUDr. J. L. dne 17. 4. 2003 dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný uvádí, že se neztotožňuje se závěry soudů činných dříve ve věci ohledně skutečnosti, že svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle §207 odst. 2 tr. zák. Tvrdí, že diagnózu infarktu myokardu stanovil účelově, aby přinutil O. B. k odjezdu do nemocnice, přičemž tak učinil proto, že rodina O. B. převoz do nemocnice a případnou léčbu odmítala, jelikož by stála mnoho peněz a O. B. nebyl pojištěn. V návaznosti na jeden ze znaleckých posudků vypracovaných ve věci (znalcem prof. MUDr. D., CSc.) má obviněný dále za to, že v dané situaci nešlo diagnostikovat jinak, než že se jedná o stabilní anginu pektoris. K druhému znaleckému posudku obviněný uvádí, že znalkyně Doc. MUDr. Š. se ve své zprávě omezila pouze na to, že se odvolala na závěry svého dřívějšího nadřízeného, přičemž podle obviněného tato zpráva vůbec nenaplňuje podstatné náležitosti znaleckého posudku ve smyslu příslušných právních norem. Navíc obviněný tvrdí, že ve zmíněné zprávě znalkyně poukazuje na existenci oficiálního dokumentu České kardiologické společnosti, který ale není založen ve spise, což podle něj způsobuje nepřezkoumatelnost takového tvrzení. Z uvedených skutečností podle obviněného nelze dojít k závěru, že by v daném případě jako lékař v přesvědčení, že se jedná o infarkt myokardu, úmyslně opustil pacienta, přičemž opět odkazuje na znalecký posudek prof. MUDr. D., CSc., který považuje za jediný řádně vypracovaný.
Obviněný svými námitkami dále napadá i výrok o trestu, konkrétně o zákazu činnosti spočívající v zákazu samostatné lékařské činnosti, protože má za to, že pro takový výrok nebyl dán zákonný podklad, neboť podle jeho názoru nezpůsobil obzvlášť nepříznivý následek, jak uzavřely soudy činné dříve ve věci, a ani nebyly dány podmínky pro vyslovení zákazu samostatné lékařské praxe.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný MUDr. J. L. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje, popřípadě aby věc přikázal odvolacímu soudu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného MUDr. J. L. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu slouží k nápravě právních vad rozhodnutí, obviněný však podává námitky primárně skutkového charakteru, které se nekryjí se zmíněným důvodem dovolání. Obdobný nesoulad státní zástupce vyslovil i stran námitek obviněného týkajících se uloženého trestu, když má za to, že případné nedostatky v druhu a výměře trestu lze uplatňovat toliko v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to za splnění podmínek zde uvedených, což však obviněný nečiní. Státní zástupce závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové jako odvolacího soudu, jímž byl z podnětu odvolání obviněného MUDr. J. L. potvrzen rozsudek prvostupňového soudu, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. M., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Hradci Králové dne 17. 4. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný MUDr. J. L. v dovolání k výroku o vině především uvedl, že se neztotožňuje se závěry obou soudů ohledně skutečnosti, že svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle §207 odst. 2 tr. zák., neboť soudy činné dříve ve věci podle jeho názoru nesprávně hodnotily některé důkazy, zejména jeho stanovení diagnózy a znalecké posudky, přičemž jeden z nich podle tvrzení obviněného ani náležitosti znaleckého posudku nesplňuje. Nesprávnost právního posouzení skutku tak obviněný odvozuje z jiného hodnocení důkazů a z odchylných skutkových zjištění.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného MUDr. J. L. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu neposkytnutí pomoci podle §207 odst. 2 tr. zák., jehož skutková podstata je ve všech zákonných znacích pokryta odpovídajícími skutkovými okolnostmi.
V rozsahu výše uvedených námitek tedy rozhodnutí napadené dovoláním obviněného MUDr. J. L. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje v podstatě jen proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti způsobu hodnocení důkazů. Z těchto tvrzených skutkových nedostatků pak dovozuje nesprávnost právního posouzení předmětného skutku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Obviněný MUDr. J. L. současně ve svém dovolání napadl i výrok o trestu, konkrétně o trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu samostatné lékařské činnosti. Podle jeho názoru pro takový výrok nebyl dán zákonný podklad, neboť má za to, že nezpůsobil obzvlášť nepříznivý následek, jak uzavřely soudy činné dříve ve věci, a ani nebyly dány podmínky pro vyslovení zákazu samostatné lékařské praxe.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o který obviněný své dovolání opírá, lze však uplatňovat toliko nesprávnosti v hmotně právním posouzení. V souvislosti s výrokem o trestu může taková nesprávnost spočívat např. v pochybení při ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle §36 tr. zák., společného trestu podle §37a tr. zák. a podobně, k čemuž však v předmětné věci nedošlo a obviněný ani takové pochybení netvrdí. Způsobení obzvlášť nepříznivého následku, které obviněný v dovolání zmiňuje, přitom ani není zákonnou hmotně právní podmínkou pro vyslovení trestu zákazu činnosti, takže správnost či nesprávnost tvrzení existence takového následku je v řízení o dovolání již z tohoto důvodu nepřezkoumatelná. Námitka přiměřenosti uloženého trestu, tzn. v předmětné věci zejména přiléhavosti konkrétně určené zakázané činnosti, potom z výše uvedených důvodů uplatněný dovolací důvod také není způsobilá naplnit, neboť případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu. (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Lze dodat, že výrok o trestu je možné napadnout i prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tzn. v případě, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanoveno v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Existenci žádné z naznačených vad však obviněný MUDr. J. L. netvrdí a objektivně taková vada v rozhodnutí soudů obou stupňů v původním řízení ani nevznikla, protože trestní zákon dovoluje i uložení trestu zákazu činnosti za trestný čin neposkytnutí pomoci podle §207 odst. 2 tr. zák. a výměra tohoto druhu trestu uloženého obviněnému nevybočila ze zákonných mezí vyplývajících z ustanovení §49 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly především tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů, případně nepřiměřenost uloženého trestu. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný MUDr. J. L. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y