ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.566.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 566/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 8 To 326/2002, ve věci vedené u Městského soudu v Brně, pod sp. zn. 1T 89/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 1 T 89/2002, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal tak, že společně s R. S. a M. B., který byl stíhaný zvlášť, dne 23. 1. 2002 kolem 21.30 hodin nejprve proti jeho vůli odvezli poškozeného T. D. z benzínové pumpy S. v B. na ulici J. za internát zdravotních sester na ulici N. v B., přičemž ve vozidle na něj M. B. mířil pistolí. Po vystoupení z vozidla ho společně donutili k vydání věcí tím, že M. B. jej ohrožoval střelnou zbraní, obviněný M. P. ho udeřil do břicha. R. S. do něj žduchl a vyzval ho k vyskládání všech věcí, které měl u sebe a položení na kapotu. Zmocnili se peněženky s finanční hotovostí 650,? Kč a osobními doklady, klíčů a mobilního telefonu značky Nokia 3310 v hodnotě 4.000,- Kč, čímž T. D. způsobili škodu v celkové výši 4.850,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný M. P. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl zavázán společně a nerozdílně s obviněným R. S. nahradit škodu poškozenému T. D. ve výši 5.750,- Kč. Podle §226 písm. c) tr. řádu byl obviněný M. P. zproštěn obžaloby pro skutek, který je popsaný ve zprošťujícím výroku rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2002, č. j. 1 T 89/2002-334, ve kterém obžaloba spatřovala další útok pokračujícího trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Proti rozsudku podal obviněný odvolání do výroku o vině, trestu i výroku o náhradě škody. Zprošťující výrok nebyl odvoláním napaden. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 8 To 326/2002, tak, že odvolání obviněného M. P. podle §256 trestního řádu zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzované věci je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného M. P. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, neboť bylo podáno obviněným prostřednictvím jeho obhájce. K podání dovolání došlo u Městského soudu v Brně dne 2. 12. 2002, takže dovolání bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Obviněný opřel své dovolání, směřující do výroku o vině, trestu a náhradě škody, o důvod, uvedený v §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu. Je přesvědčen, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, jako řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Poukázal, stejně tak jako v předchozích stadiích trestního řízení na to, že rozsudek soudu I. stupně se opírá pouze o výpověď poškozeného T. D., přičemž namítal jeho nevěrohodnost. Obviněný je přesvědčen, že v souladu s §263 odst. 6 tr. řádu měly být u odvolacího soudu provedeny některé důkazy a teprve potom měly být všechny provedené důkazy zhodnoceny podle kritérií uvedených v §263 odst. 7 tr. řádu. Domáhal se doplnění dokazování opakovanými výslechy poškozeného, jehož výslech navrhoval před odvolacím soudem, svědka P. V. a provedení konfrontace mezi svědky T. D. a P.V. Odvolací soud podle něho pochybil, jestliže nepostupoval v souladu s §254 odst. 1 až 4 tr. řádu. Proto jeho odvolání bylo projednáno zcela formálně a bez dalšího přezkoumání bylo podle §256 tr. řádu v celém rozsahu zamítnuto. V závěru dovolání upozornil na to, že odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí konstatuje, že výrok o náhradě škody napaden nebyl, ačkoliv v jeho odvolání je jednoznačně uvedeno, že odvolání směřuje i do výroku o náhradě škody.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. 8 To 326/2002, neboť tímto rozhodnutím, jakož i v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 až 4, §256, §263 odst. 6, 7 tr. řádu a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Brně, aby odvolání obžalovaného M. P. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 12 T 89/2002, v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu stanoví jako relevantní vadu, vedoucí ke zmatečnosti rozhodnutí odvolacího soudu, která je napravitelná cestou dovolání, že nebyly splněny procesní podmínky, stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z toho plyne, že pod tento dovolací důvod spadají případy, kdy k zamítnutí odvolání došlo výlučně z procesních důvodů bez toho, že by bylo napadené rozhodnutí soudu prvního stupně meritorně přezkoumáváno. Jde o situaci, kdy je obviněnému zcela odňat reálný přístup k odvolací instanci. V dané věci však byl rozsudek soudu prvního stupně meritorně přezkoumán v souladu s §254 odst. 1 tr. řádu. Trestní řád nestanoví povinnost odvolacího soudu realizovat důkazní a jiné návrhy odvolatele, pokud má za to, že nejsou rozhodující pro řádné objasnění věci. Protože dovolatel neuplatnil druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, spočívající v tom, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod uvedený §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, protože napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný opřel svoje dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Je zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy. V tomto směru stačí poukázat na námitky obviněného, že rozsudek soudu prvního stupně se opírá pouze o výpověď poškozeného T. D., přičemž namítá jeho nevěrohodnost a domáhá se doplnění dokazování opakovanými výslechy poškozeného, jehož výslech navrhoval před odvolacím soudem, svědka P. V. a provedení konfrontace mezi svědky T. D. a P. V. Takové výhrady však jsou jinými námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 trestního řádu. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by je nutné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného důvodů, než je uvedený v §265b tr. řádu.
Obviněný M. P. však současně uplatnil námitku, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, jako řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Za této situace Nejvyšší soud shledal, že část dovolacích námitek lze považovat za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud proto přezkoumal řízení, které předcházelo rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 tr. řádu a došel k následujícímu závěru.
V §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu jsou uvedeny alternativně dva samostatné dovolací důvody. Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu,
a) aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
b) byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
V případě obviněného šlo o rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku. Protože obviněný uplatnil pouze dovolací důvod obsažený v první alternativě (ad a), tak se dovolací soud nezabýval důvodem, který je uvedený v alternativě druhé (ad b), protože vymezení dovolacího důvodu limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod obsažený v první alternativě přichází v úvahu pouze v případě, že řádný opravný prostředek, v tomto případě odvolání, byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, ačkoliv bylo podáno včas nebo sice po lhůtě k podání odvolání, ale jen v důsledku nesprávného poučení). Jde o situaci, kdy soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek zamítl. Smyslem tu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona provedeno být mělo.
Dovolací soud zjistil z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 367) a z usnesení napadeného dovoláním (č. l. 369), že odvolání obviněného v odvolacím řízení nebylo Krajským soudem v Brně zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. řádu, ale rozsudek byl na základě odvolání obviněného věcně přezkoumán v rozsahu uvedeném v §254 odst. 1 tr. řádu. Po přezkoumání soud druhého stupně neshledal odvolání obviněného důvodným a zamítl je podle §256 tr. řádu. Není proto dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l), který by přicházel v úvahu jen tehdy, pokud by krajský soud zamítl odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Námitka obviněného, že v napadeném usnesení bylo rozhodnuto o odvolání obviněného M. P. jen co do výroku o vině a trestu, když odvolací soud konstatoval, že výrok o náhradě škody odvoláním obviněného nebyl napaden, ačkoliv v odvolání obviněného bylo výslovně uvedeno, že směřuje i do výroku o náhradě škody, nemá vliv na závěr, že dovolání je neopodstatněné, protože odvolání bylo zamítnuto podle §256 tr. řádu jako celek, tedy i v částí směřující do výroku o náhradě škody. Výše uvedená námitka směřuje proti odůvodnění rozhodnutí, protože zmínka o tom, že obviněný výrok o náhradě škody nenapadl, je uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle §265a odst. 4 tr. řádu však dovolání směřující proti důvodům rozhodnutí není přípustné, a proto se touto námitkou dovolací soud nemohl zabývat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal