ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.629.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 629/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 o dovolání obviněného R. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 6 To 709/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 106/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 2 T 106/2002, byl obviněný R. N. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., které spáchal tím, že dne 16. 9. 2002 kolem 22.00 hodin na ulici J. č. 136 ve V. p. P., okr. B., poté, co J. M. sledoval až k jeho bytu, v době kdy J. M. otevřel vstupní dveře svého bytu, tohoto srazil na podlahu kuchyně, kde jej držel za ústa, přičemž mu z kapsy košile vytáhl nejméně částku 400,- Kč, se kterou uprchl, přičemž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 14 T 123/96, mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, který vykonal dne 18. 4. 2000. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. M. v B., okr. U. H., starobnímu důchodci, bytem ve V. p. P., J. 136, na náhradě škody částku 400,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený J. M. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 6 To 709/2002, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 6 To 709/2002, napadl obviněný R. N. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. J. K., a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. Dovolatel namítl, že k tomu, aby mohl být uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., by musel při neoprávněném vniknutí do bytu či domu jiného použít násilí. V jeho případě použité násilí směřovalo pouze k tomu, aby se zmocnil peněz poškozeného, a nikoliv proti jeho domovní svobodě. Právní kvalifikace jeho jednání jako jednočinného souběhu obou výše uvedených trestných činů není podle jeho názoru správná, není-li souběh těchto trestných činů vůbec vyloučen tzv. faktickou konzumpcí. Podle názoru dovolatele by bylo možné jeho skutek kvalifikovat jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody toliko podle §238 odst. 1 tr. zák. Z tohoto důvodu má obviněný za to, že svým jednáním nenaplnil všechny zákonné znaky trestných činů popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Bruntále. Dovolatel dále vytkl soudům obou stupňů, že právní závěr o tom, že byl shledán zvlášť nebezpečným recidivistou ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák., dovodily pouze z okolností, které naplňují formální podmínky citovaného ustanovení trestního zákona. Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu obviněný spatřuje v tom, že již v odvolacím řízení před soudem druhého stupně byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když odvolací soud řádný opravný prostředek obviněného zamítl.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 2 T 106/2002, jakož i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 6 To 709/2002, a věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále, aby ji znovu projednal a rozhodl, popř. aby podle §265m odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud České republiky rozhodl sám ve věci rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného R. N. uvedla, že shodné námitky dovolatel uplatnil již v rámci odvolacího řízení, přičemž Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací je řádně přezkoumal. Podle jejího názoru jsou námitky obviněného neopodstatněné. Obviněný svým jednáním naplnil podmínky §41 odst. 1 tr. zák. jak po stránce formální, tak po stránce materiální, a to zejména vzhledem ke krátkému časovému odstupu od propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody ve vztahu k činu uvedenému v §41 odst. 2 tr. zák., spáchanému za použití shodného „modu operandi“ (způsobu provedení) a namířenému proti majetkovým hodnotám podnapilého člověka. Jednání obviněného naplnilo zákonné znaky trestného činu podle §234 odst. 1 tr. zák. i podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., neboť jeho násilí směřovalo proti odlišným objektům, a to jak proti majetkovým hodnotám poškozeného, tak proti jeho domovní svobodě. Podle nejvyšší státní zástupkyně překážkou takové právní kvalifikace není ani namítaná faktická konzumpce ani konzumpce předpokládaná zákonem a poukázala k tomu na judikáty pod č. 53/1976, 3/1978 Sb. rozh. tr.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uvedla, že podle obsahu námitek svým označením odpovídá znění trestního řádu přede dnem 24. 5. 2002, a proto tento dovolací důvod není věcně naplněn. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl, a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z dovolání obviněného zjistil, že obviněný R. N. dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, zjistil, že rozhodnutí napadené dovoláním a řízení mu předcházející netrpí vytýkanými vadami a neshledal žádná pochybení v právní kvalifikaci jednání obviněného. Obviněný ve svém dovolání stejně tak i v odvolání namítl, že jeho násilné jednání nesměřovalo proti domovní svobodě poškozeného, nýbrž ho užil k tomu, aby se zmocnil peněz poškozeného, přičemž podle jeho názoru přichází v úvahu i faktická konzumpce vylučující jednočinný souběh trestného činu loupeže a porušování domovní svobody. Z toho vyvozuje, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák.
Krajský soud v Ostravě postupoval správně, když se neztotožnil s názorem obhajoby ohledně faktické konzumpce trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., neboť jednání obviněného směřovalo proti odlišným objektům, a to proti majetkovým hodnotám poškozeného a současně proti jeho domovní svobodě. Dokazováním soudů obou stupňů bylo bez pochybností zjištěno, že obviněný vnikl do domu jiného a při tomto činu užil násilí, a na to i proti osobě poškozeného, kterému poté odňal částku nejméně 400,- Kč. Rovněž závěr soudů obou stupňů o tom, že obviněný trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. netrpí vytýkanými vadami. Zvlášť nebezpečná recidiva byla jednáním dovolatele naplněna jak po formální tak po materiální stránce. Podle citovaného ustanovení trestního zákona je zvlášť nebezpečným recidivistou pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Vedle doby, která od posledního odsouzení uplynula, přitom nutno hodnotit i délku doby od skončení výkonu posledního trestu odnětí svobody, neboť v průběhu výkonu tohoto trestu měl pachatel značně omezené možnosti trestnou činnost opakovat (srov. č. 6/1963 Sb. rozh. tr.). Obviněný svým jednáním naplnil zákonné podmínky zvlášť nebezpečné recidivy, zejména způsobem provedení činu a tím, že trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchal s krátkým časovým odstupem od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále 17. 9. 1997, sp. zn. 14 T 123/96, a který vykonal dne 18. 4. 2000.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání týkající se důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je zjevně neopodstatněné, neboť se všemi námitkami stejného druhu se vypořádal v souladu se zákonem již odvolací soud.
Obviněný dále uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který podle novely trestního řádu provedené zák. č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. 5. 2000, je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolání obviněného bylo podáno dne 10. 4. 2003, tedy již za účinnosti zmíněné novely trestního řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu však obviněný odůvodnil tím, že soud druhého stupně pochybil, když jeho odvolání zamítl, ačkoliv již v tomto odvolacím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z toho vyplývá, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu není náležitě odůvodněn a ve věci obviněného není naplněn, neboť v napadeném rozhodnutí žádný výrok nechybí ani toto rozhodnutí neobsahuje neúplný výrok.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. N. podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 6 To 709/2002, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Jindřich Urbánek