ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.649.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 649/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2003 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 3 To 594/2002, v trestní věci obviněných J. N., J. N., P. V., P. K. a M. S., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 17/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyšší státní zástupkyně
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 3 T 17/2002, byli všichni obvinění uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle §261 tr. zák účinného do 30. 11. 2000. Obviněný J. N. st. byl ještě uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. účinného do 30. 11. 2000.
Obviněný J. N. st. byl podle §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 14.000,- Kč spolu s náhradním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců (§54 odst. 3 tr. zák.) a povolenými měsíčními splátkami ve výši 1.000,- Kč (§53 odst. 3 tr. zák.). Zbývající obvinění byli odsouzeni podle §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. k trestům obecně prospěšných prací ve výměře sto dvaceti hodin u každého z nich.
Proti rozsudku podali odvolání všichni výše uvedení obvinění. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 3 To 594/2002, tak, že z podnětu odvolání obviněných byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušen a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl krajský soud sám tak, že při nezměněných skutkových zjištěních všech pět obviněných uznal vinným pouze trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. účinného do 30. 11. 2000. Obviněného J. N., odsoudil podle §202 odst. 1, §53 odst. 1, 2, 3 tr. zák. k peněžitému trestu 10.000,- Kč, spolu s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho měsíce (§54 odst. 3 tr. zák.) a povolenými měsíčními splátkami ve výši 1.000,- Kč (§53 odst. 3 tr. zák.). Zbývající obvinění byli odsouzeni podle §202 odst. 1 tr. zák., §45 odst. 1, 2 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře osmdesáti hodin.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 3 To 594/2002, podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch všech pěti obviněných. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že Krajský soud v Českých Budějovicích správně konstatuje, že po formální stránce byly jednáním obviněných naplněny znaky skutkových podstat trestných činů podle §261 tr. zák. a §197a tr. zák. Z kusého a rozporného odůvodnění lze dovodit, že odvolací soud postrádal materiální stránku těchto trestných činů, přitom skutková zjištění, tak jak byla ve výroku rozsudku uvedena, jsou podkladem i pro správné hodnocení stupně společenské nebezpečnosti jednání obviněných. Z konkrétních zjištěných okolností je podle jejího názoru zřejmé, že šlo o vážné jednání. Napadená skupina lidí byla obviněnými a svědky charakterizována jako hlučná skupina psů a dětí, se kterou se nikdo nestýkal, tedy jako odlišné a svým způsobem pro okolí obtížné společenství. Kvůli tomu se obvinění rozhodli je potrestat. Tento zážitek agrese byl nepochybně umocňován skandovanými hesly a směřoval k zastrašení napadených, stejně jako výhrůžky, které vůči poškozené L. N. užil obviněný J. N. st. Tyto výhrůžky byly způsobilé vzbudit v poškozené obavu, že je obviněný uskuteční. Je nerozhodné, že útok měl zastrašit celou skupinu osob, nikoliv pouze poškozenou, jak poukazuje odvolací soud, pokud odůvodňuje vypuštění právní kvalifikace podle §197a tr. zák. Právní posouzení podle §261 tr. zák. nevyžaduje, aby projevené sympatie k fašismu měly za cíl propagaci tohoto hnutí. Zjištěné verbální projevy doprovázející útok obviněným na spící děti nelze hodnotit jako součást výtržnického jednání, protože projevené sympatie k fašismu za současného projevu intolerance, nevraživosti a zastrašující agrese vůči poškozeným nepochybně zasahuje širší okruh zájmu chráněných trestním zákonem. V popisu skutku ve výroku o vině napadeného rozsudku jsou uvedeny i další zákonem požadované znaky trestného činu, které jsou nezbytné pro posouzení, že trestný čin byl spáchán veřejně ve smyslu ustanovení §89 odst. 4 tr. zák., citací hesel, o nichž je notoricky známo, že jsou spojována s fašistickým či nacistickým hnutím.
Na základě těchto skutečností je nejvyšší státní zástupkyně přesvědčena, že Krajský soud v Českých Budějovicích pochybil, když jednak dospěl k závěru, že nejde o jednočinný souběh dvou, eventuelně více trestných činů a jednak, že skutek stabilizovaný do podoby uvedené v pravomocném výroku o vině rozsudku druhého stupně, neposoudil podle všech v úvahu přicházejících právních kvalifikací, takže jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení, jak je uvedeno v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 3 To 594/2002, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako odvolacího soudu, kterými byli obvinění uznáni vinnými a byli jim uloženy tresty [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně a bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 26. 3. 2003, takže dovolání bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obvinění ve svém vyjádření navrhli, aby dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo podle §265j tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto, neboť jsou toho názoru, že k jednání mělo dojít již v červenci roku 2000 a vzhledem k tomu, že obvinění nikdy ve svém občanském životě neinklinovali k projevům, které jsou jim v dovolání přisuzovány, tak samotné projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jejich postavení a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není podle jejich názoru po právní stránce zásadního významu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Pokud by se Nejvyšší soud neztotožnil s tímto návrhem, tak navrhují, aby soud dovolání ve smyslu §265j jako nedůvodné zamítl.
Pokud jde o argumentaci a posouzení námitek nejvyšší státní zástupkyně ve vztahu k použitému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud shledal tyto námitky zjevně neopodstatněnými. Popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. K tomuto závěru dospěl odvolací soud na podkladě řádně zjištěného skutkového stavu a po posouzení všech skutečností, rozhodných pro takový závěr. S námitkami, které jsou obsaženy v dovolání, se již odvolací soud vypořádal ve svém rozhodnutí, když došel k závěru, že obvinění neměli v úmyslu propagovat svými výkřiky fašismus a nacismus, ale pouze jimi zvýrazňovali své hlučné výtržnické chování. Stejně tak urážlivé výroky obžalovaného J. N. st. doprovázené pohrůžkou vůči poškozeným, neměly dostačující společenskou nebezpečnost k tomu, aby naplnily znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., ale rovněž je lze považovat za součást výtržnického jednání, jež mělo naprosto jiný cíl a v zásadě směřovalo i vůči jiným osobám, nikoliv přímo proti poškozeným.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jestliže jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud shledal, že o takové dovolání v daném případě jde, rozhodl o jeho odmítnutí podle výše citovaného ustanovení trestního řádu v neveřejném zasedání za splnění podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 18. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal