ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.664.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 664/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2003 o dovoláních, která podali obvinění Ing. P. M. a J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 10 To 101/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 57/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Ing. P. M. a J. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. P. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 3 T 57/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu 25.000,- Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Týmž rozsudkem byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §250 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2, 3 tr. zák. k peněžitému trestu 6.000, ? Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 10 To 101/2002, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil, a podle §259 odst. 3 tr. řádu uznal obviněného Ing. P. M. vinným trestným činem zpronevěry §248 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného J. M. uznal vinným pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §248 odst. 1 tr. zák. Obviněný Ing. P. M. byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu 25.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Obviněný J. M. byl odsouzen podle §248 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2, 3 tr. zák. k peněžitému trestu 6.000,- Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil mu soud podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 10 To 101/2002, napadli obvinění Ing. P. M. a J. M. prostřednictvím svých obhájců dovoláními, které oba opřeli o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný Ing. P. M. v dovolání poukázal na to, že vojenskému útvaru nevznikla škoda, protože on zajistil počítač, jehož hodnota je aktivem Ministerstva obrany České republiky. Proto odvolací soud pochybil, když ho uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Stejnou námitku vznesl i ve vztahu ke skutku, kterým měl zpronevěřit částku 12.160,- Kč z fingovaných cestovních příkazů. V této souvislosti odkázal na svoji obhajobu před soudem prvního i druhého stupně. Dokazování, na základě něhož byl uznán vinným, považuje za neúplné, protože nebyli vyslechnuti svědci I. B. a M. S. Obviněný Ing. P. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 3 T 57/2001, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 10 To 101/2002, a aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby znovu věc projednal a rozhodl.
Obviněný J. M. v dovolání namítl, že odvolací soud ho neupozornil na to, že jeho jednání bude kvalifikováno odlišně než soudem prvního stupně. V důsledku toho mu nebyl poskytnut dostatečný čas a možnost přípravy obhajoby. Ve svém dovolání velice podrobně rozebral svoji obhajobu v rozsahu, ve kterém ji uplatnil před soudem prvního i druhého stupně. Poukázal na to, že v době podepisování zmíněných příkazů rozhodně nemohl vědět, že si obviněný Ing. P. M. vyplacené peníze ponechá, a nemohl žádným způsobem své podpisy zrušit nebo odvolat. Trval na tom, že na velitelské poradě dne 9. 5. 1999 bylo dohodnuto pouze to, že místo peněz za stravné bude strava vydána zdarma na složenky, čímž se část peněz ušetří a koupí se za ně ceny. Obviněný J. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky sám ve věci rozhodl podle §265m odst. 1 tr. řádu a napadený rozsudek zrušil a zprostil ho obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, neboť předmětný skutek není trestným činem.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obou obviněných nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, bylo podáno včas a u příslušného soudu podle §265e odst. 1 tr. řádu a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst.1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných Ing. P. M. a J. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle nichž obvinění spáchali skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu druhého stupně. V tomto směru stačí poukázat na námitky v dovoláních, z nichž je zřejmé, že jde o námitky skutkové, týkající se hodnocení důkazů a rozsahu dokazování.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v obou dovoláních spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných Ing. P. M. a J. M. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních obviněných v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal