ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.67.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 67/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 o dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 13 To 599/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 196/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 20 T 196/2001, uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže, a to prvým podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a druhým podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině pod body 1. a 2. tohoto rozhodnutí.
Za to byl obviněný M. M. podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Pardubicích napadl obviněný M. M. odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 13 To 599/2001, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 2. 2. 2002, jeho obhájci dne 19. 2. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 6. 2. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný M. M. dne 18. 4. 2002 dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Napadá především výpověď svědka B. K., který měl zjistit krádež 95 kusů ventilů. Obviněný uvádí, že podle jeho názoru neexistuje důkaz o odcizení takového počtu ventilů, přičemž on sám připouští odcizení pouze 35 kusů. Současně obviněný poukazuje na způsobenou škodu a domnívá se, že její výše snižuje společenskou nebezpečnost a neodpovídá jí proto uložený trest.
Závěrem podaného dovolání obviněný M. M. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 13 To 599/2001, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání obviněného M. M. se vyjádřila i nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že obviněným zmíněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu neodpovídá obsahu dovolání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Předmětné dovolání je proto podle názoru státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství podáno z jiného důvodu, než jaké jsou vyjmenovány v ustanovení §265b tr. řádu, a navrhuje proto, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jako odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného M. M. proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. Š., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Pardubicích dne 19. 4. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který podle znění účinného do
23. 5. 2002 umožňoval podání dovolání v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný M. M. v dovolání uvedl, že podle jeho názoru jednak nedošlo k odcizení takového počtu kusů ventilů, jak zjistily ve věci dříve činné soudy, a dále že výše uloženého trestu neodpovídá společenské nebezpečnosti trestného činu. Existenci zmíněného dovolacího důvodu obviněný spatřuje v nesprávných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy, případně v jimi provedeném hodnocení důkazů a současně v neodpovídajícím stanovení trestu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění účinném do 23. 5. 2002) je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod je tedy důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného M. M. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Pokud jde o námitku obviněného spočívající v tvrzení o nesprávném skutkovém zjištění učiněným soudy činnými dříve ve věci, případně v jimi provedeném hodnocení důkazů, lze konstatovat, že z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu).
Dovolací soud je proto vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného M. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Zmíněnou námitku obviněného týkající se počtu odcizených ventilů či hodnocení svědecké výpovědi, tedy nelze opřít o žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
Obviněný M. M. v dovolání dále napadenému rozhodnutí vytýká, že uložený trest neodpovídá společenské nebezpečnosti činu. Ani takovou námitku však nelze považovat za dovolací důvod. Vady uloženého trestu mohou být namítány především prostřednictvím ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy za situace, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Nejde-li o tyto případy, pak způsobilým dovolacím důvodem nemohou být výhrady směřující proti přiměřenosti uloženého trestu ve vztahu ke společenské nebezpečnosti.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (ve znění účinném do 23. 5. 2002), avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů, případně nedostatky týkající se přiměřenosti uloženého trestu ve vztahu ke společenské nebezpečnosti. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný M. M. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y