ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.695.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 695/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2003 o dovolání, které podal obviněný M. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 9 To 438/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 106/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. R. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 9 To 438/2002, uznán vinným trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 00.30 hod. dne 22. 1. 1999 na blíže neurčeném místě v obvodu P. převzal osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Passat Variant, roku výroby 1995, č. podvozku WVWZZZ3AZSD058697, č. motoru ADZ 013801, SPZ (D) B-KT 4246, majitelky J. M., v časové hodnotě nejméně 400 000,- Kč, které bylo v době od 00.30 hod. do 6.30 hod. dne 22. 1. 1999 v P. – K., ulici K., odcizeno dosud neztotožněným pachatelem, odcizené vozidlo u sebe přechovával až do dne 16. 3. 1999, kdy je s dodatečně namontovaným označením, sejmutým z typově shodného vozidla v hodnotě 21 287,- Kč určeného ve Spolkové republice Německo do šrotu, které za 1100,- DEM včetně originálních dokladů v SRN zakoupil a dne 15. 2. 1999 dovezl do České republiky jako svoje dovezené ojeté osobní vozidlo tov. zn. VW Passat Variant 1,8 GL, roku výroby 1996, č. podvozku WVWZZZ3AZTE191448, č. motoru ADZ 146707, přistavil ke schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, takto zaregistrované původně odcizené vozidlo potom v úmyslu tak získat majetkový prospěch dne 3. 5. 1999 v P. – V., ulici M., jako svoje prostřednictvím autobazaru T. majitele M. T., za částku 305 000,- Kč prodal K. K., jemuž bylo toto vozidlo dne 15. 9. 2000 ve W. jako odcizené vozidlo zabaveno orgány P. p. N.; svým jednáním tak poškozenému K. K. způsobil škodu ve výši nejméně 305 000,- Kč.
Za to byl obviněný podle §254 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl vydán z podnětu odvolání obviněného M. R., které podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 21 T 106/2001, jímž byl obviněný za zmíněné jednání uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a který byl současně rozhodnutím odvolacího soudu zrušen. Opis výše uvedeného rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému a jeho obhájci doručen dne 14. 3. 2003, příslušnému státnímu zastupitelství dne 13. 3. 2003.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 9 To 438/2002, byl v předmětné trestní věci již jeho druhým meritorním rozhodnutím, když v prvém případě Městský soud v Praze z podnětu odvolání obviněného rozsudkem ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 9 To 579/2001, taktéž zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a obviněného uznal vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tento rozsudek však byl z podnětu dovolání obviněného usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 6 Tdo 258/2002, zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2003, sp. zn. 9 To 438/2002, podal obviněný M. R. dne 29. 4. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v něm napadá znalecký posudek vypracovaný ve věci a tvrdí, že soudní znalec předmětné vozidlo nikdy neviděl, přičemž podle obviněného bylo toto vozidlo těžce havarované, o čemž není v posudku zmínka. Obviněný poukazuje i na některé okolnosti týkající se kontroly identifikačních znaků vozidla. V souvislosti s údajnou dřívější těžkou nehodou vozidla obviněný dále uvádí, že poškozený nedoložil, zda bylo vozidlo vůbec opraveno. Obviněný napadá i skutečnost, že v řízení nebyl vyslechnut syn poškozeného, který údajně vyřizoval předmětné záležitosti v zastoupení poškozeného. Za podivné považuje obviněný zjištění, že poškozený měl při zabavení vozidla u sebe velký technický průkaz, kupní smlouvu a originální klíč, přičemž zabavené vozidlo je barvy tmavě modré a vozidlo původně dovezené obviněným je barvy černé.
Závěrem podaného dovolání obviněný M. R. navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a aby věc vrátil k dalšímu řízení nebo aby ve věci rozhodl sám.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného M. R. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž byl obviněný M. R. uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. J., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 29. 4. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný M. R. v dovolání poukázal na jím tvrzené nedostatky ve znaleckém posudku a v postupu při vyšetřování dopravní nehody, při které mělo být poškozeno předmětné vozidlo, na nedostatek spočívající v neprovedení důkazu výslechem svědka a v některých dalších okolnostech, kterými se podle názoru obviněného orgány činné v trestním řízení dostatečně nezabývaly. Existenci zmíněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v nesprávných, resp. v nedostatečných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy a v jimi provedeném hodnocení důkazů.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Z formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je zřejmé, že předpokladem jeho existence je nesprávnost aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení z hlediska zákonnosti a úplnosti, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný M. R. namítal nesprávnost skutkových zjištění, jejich neúplnost nebo vadné hodnocení důkazů, pak nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného M. R. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku odvolacího soudu. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného M. R. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nijak nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání obviněného M. R. vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný M. R. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y