ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.696.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 696/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2003 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2002, sp. zn. 9 To 41/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 59/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 1 T 59/2000 byl obviněný M. B. uznán vinným účastenstvím na trestném činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný M. B. odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 9 To 41/2002 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu obviněného M. B. uznal vinným účastenstvím na trestném činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný M. B. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 9 To 41/2002 napadl obviněný M. B. dovoláním podaným obhájcem JUDr. V. K., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání poukazuje na veškeré dosavadní návrhy a podání a hodnotí výpovědi obviněného M. A. a svědka F. Č., kteří podle jeho názoru nehovoří o žádném z konkrétních útoků uvedených v bodech V. /1–6 výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 9 To 41/2002. Poukazuje na to, že obvinění L. M., M. S. a L. V. popírají, že by se obviněný M. B. trestné činnosti zúčastnil. Podle jeho názoru byla vyslechnuta celá řada svědků, z nichž většina potvrzuje některé dílčí okolnosti, o které obviněný M. B. opírá svoji obhajobu. Popřel, že by předal M. A. peníze, za jejichž pomoci měl vytvořit o L. V. zdání solidnosti. Domnívá se, že trestní stíhání, které bylo proti němu vedeno, vykazuje podstatné vady, které spatřuje v tom, že sdělení obviněné bylo založeno pouze na výpovědi obviněného M. A. a že obžaloba postrádá náležitosti §177 písm. c) tr. řádu, a proto měla být jeho věc vrácena k došetření.
Obviněný je přesvědčen, že nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení vedl k tomu, že Vrchní soud v Praze nesprávně posoudil skutek po stránce právní, když nesprávně aplikoval ustanovení §250 odst. 1, 3 tr. zák. za použití §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., ačkoliv správně měl obviněného M. B. v plném rozsahu zprostit obžaloby. Napadený rozsudek považuje za nesprávný, protože se trestného činu nedopustil a cítí se zcela nevinným. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil ve výroku o vině i ve výroku o trestu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 9 To 41/02, a vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného M. B. uvedla, že jeho dovolání je souhrnem námitek směřujících proti správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů a některých dalších námitek procesního rázu. Žádná z uplatněných námitek se však nekryje s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani s žádným jiným dovolacím důvodem. Poukazuje na to, že dovolatel sice v závěru dovolání deklaruje svůj nesouhlas s aplikací hmotně právního ustanovení §250 odst. 1, 3 tr. zák., fakticky však odmítá skutkový základ napadeného rozhodnutí a opakuje obhajobu uplatňovanou v původním řízení, podle níž se jednání popsaného ve skutkové větě rozsudku nedopustil. Proto Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu a aby o dovolání rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Ve stručnosti stačí odkázat na námitky obviněného M. B., ve kterých hodnotí výpovědi spoluobviněných a svědků, popírá určité skutečnosti, takže není pochyb o tom, že jeho námitky směřují do skutkových zjištění a do způsobu hodnocení důkazů. V trestní věci obviněného M. B. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 9 To 41/2002. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako účastenství na trestném činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. d) tr. zák.
S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. B. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávném skutkovém zjištění, tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu a nemůže být tudíž ani důvodem pro aplikaci §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jako jednoho ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. B. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 9 To 41/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když nebyl shledán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2003
Předseda senátu :
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval :
JUDr. Jiří Šoukal