ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.727.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 727/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. července 2003 o dovolání obviněné B. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 9 To 53/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 119/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 6 T 119/2002, byla obviněná B. Š. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., za které byla odsouzena podle §221 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené V. Š., částku 821,- Kč jako náhradu škody, kterou svým trestným činem způsobila. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená V. Š. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. obviněná spáchala tím, že dne 11. 4. 2002 okolo 13.00 hodin v P., O. 701/13 v bytě č. 1 po předchozí slovní rozepři fyzicky napadla poškozenou V. Š. tím způsobem, že ji nejprve narazila na dveřní zárubeň, poté na stěnu bytu a následně ji opakovaně bila pěstmi do oblasti břicha a hlavy, čímž jí způsobila zlomeninu báze druhého článku malíku, pohmoždění měkkých tkání obličeje včetně oděrků a otřes mozku s následnou hospitalizací ve FTN v P. od 11. 4. 2002 do 15. 4. 2002, přičemž zranění poškozené je nutno ze soudně lékařského hlediska považovat za újmu na zdraví. Trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák. spáchala obviněná tím, že v době od 3. 9. 2000 nejméně do 6. 5. 2002 užívala byt č. 1 v O. ulici č. 13/701, P., přestože rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 9. 1999, sp. zn. 32 C 206/99, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2000, sp. zn. 51 Co 149/2000, jí byla uložena povinnost tento byt vyklidit, což však do 6. 5. 2002 neučinila a musela být tohoto dne z bytu exekučně vystěhována. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podala obviněná odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 9 To 53/2003, odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 9 To 53/2003, napadla obviněná B. Š. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. K., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatelka ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. namítla, že nebylo prokázáno, že by bila poškozenou pěstmi do břicha a hlavy, čímž by jí způsobila zranění popsaná ve výroku 1) rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná uvedla, že ze znaleckého posudku i výpovědi znalce u hlavního líčení před soudem prvního stupně dne 29. 11. 2002 vyplývá, že nelze jednoznačně určit, že by ke zlomenině báze druhého článku malíku poškozené došlo v příčinné souvislosti s napadením poškozené obviněnou. Soudu prvního stupně dovolatelka vytkla, že přes její návrh nebyl dopracován znalecký posudek, v důsledku čehož následně došlo k chybnému právnímu posouzení skutku. Ke skutku uvedenému ve výroku 2) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolatelka namítla, že svým jednáním nemohla naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., neboť jako matka dvou nezletilých dětí, které jsou trvale hlášeny v předmětném bytě, přičemž v rozhodné době tam se svým otcem také bydlely, a jejichž zdravotní stav byl navíc v inkriminovanou dobu neuspokojivý, má právo a současně povinnost pečovat o své nemocné děti v souladu se zákonem o rodině a mezinárodními smlouvami.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 9 To 53/2003, a věc vrátil tomuto soudu, aby ji podle §265l odst. 1 tr. řádu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněné B. Š. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu u příslušného soudu prvního stupně a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud z dovolání obviněné zjistil, že obviněná B. Š. dovolání podala z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že námitky obviněné do výroku o vině ke skutku popsanému v bodě 1) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 směřují výhradně do skutkových zjištění, neboť jimi napadá pouze správnost hodnocení provedených důkazů a neúplnost dokazování. Tyto námitky proto nemohly být předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Pokud jde o námitky obviněné proti právní kvalifikaci skutku popsaného v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení mu předcházející netrpí vytýkanými vadami.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné B. Š. podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 9 To 53/2003, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek