ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.744.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 744/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. července 2003 o dovolání obviněného R. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 3 To 25/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 10/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 48 T 10/2002, byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 13 roků a 6 měsíců nepodmíněně. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému M. F.-M. na náhradě škody částku 6.140,- Kč. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 3 To 25/2003, bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněného R. Š. podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 48 T 10/2002.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci i rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 48 T 10/2002, podal obviněný R. Š. prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. K. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel uvedl, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ale jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., neboť podle názoru obviněného nebyl jednoznačně prokázán jeho úmysl usmrtit poškozenou B. H. Obviněný považuje za nesprávný závěr soudu o tom, že jednal v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. Podle názoru dovolatele všechny provedené důkazy, když nenamítá nic proti skutkovým zjištěním, měly vést k jinému závěru o vině a uloženém trestu.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu přezkoumal napadená rozhodnutí, aby tato rozhodnutí zrušil ve výroku o vině, trestu a náhradě škody, a aby kvalifikoval skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a za tento trestný čin aby mu uložil přiměřený trest odnětí svobody. Současně požádal o odklad trestu podle §265h odst. 3 tr. řádu a pro případ, že by nebylo postupováno podle tohoto ustanovení trestního řádu, aby o odkladu nebo přerušení trestu rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že je třeba souhlasit se závěrem soudu druhého stupně, který dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že útok obviněného měl zcela jednoznačně gradující charakter, přecházel od facek přes údery pěstí, kopnutí až po závěrečné brutální dupnutí na hlavu poškozené. Jednalo se tedy o střídání mechanismů napadání poškozené, přičemž útok obviněného trval nejméně 10 minut, jak dosvědčil svědek A. Jestliže útoky obviněného směřovaly na ta místa těla poškozené, kde jsou uloženy životně důležité orgány, k jejichž poškození v důsledku útoku obviněného také došlo, přičemž obviněnému byly dobře známy skutkové okolnosti, nelze jednání obviněného posoudit jinak, než že obviněný jednal v přímém úmyslu podle ustanovení §4 písm. a) tr. zák. Podle nejvyšší státní zástupkyně byla správně použita kvalifikovaná skutková podstata trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. s přihlédnutím ke zvláště surovému způsobu provedení činu.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu u příslušného soudu prvního stupně a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil námitky, týkající se subjektivní stránky trestného činu, s nimiž se náležitě vypořádal ve svém rozhodnutí odvolací soud, který uvedl, že soud prvního stupně správně zjištěný skutkový děj správně kvalifikoval jako trestný čin vraždy §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., přičemž obviněný jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák. Dále odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně se zabýval náležitě posouzením činu podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vraždy podle §219 odst. 2 písm. b) tr. zák. vzhledem k ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. a odkázal přitom na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, aniž bylo třeba, aby dovolací soud prováděl úkony k objasnění věci nebo dokonce doplňoval dokazování ve veřejném zasedání podle §265r odst. 7 tr. řádu. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Pokud jde o návrh na odklad nebo přerušení trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud zjistil, že předseda senátu soudu prvního stupně nepodal podle §265h odst. 3 tr. řádu příslušný návrh, který je podmínkou pro to, aby o něm Nejvyšší soud mohl rozhodnout. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro přerušení trestu odnětí svobody u obviněného podle §265o odst. 1 tr. řádu, a proto o něm nevydal negativní rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek