ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.761.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 761/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2003 o dovolání obviněného V. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 7 To 11/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 1/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. P. byl rozsudkem Krajského soud v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 6 T 1/2002, uznán vinným trestným činem vraždy podle §211 odst. 1, 2 písm. g) tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, O. p. S., škodu ve výši 66.825,- Kč a I. V. škodu ve výši 18.215,- Kč. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podali odvolání jak obviněný V. P., tak i státní zástupce. O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 7 To 11/03, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného V. P. odsoudil podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §29 odst. 2 tr. zák. platného před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let. Obviněný V. P. byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněného V. P. odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný V. P. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v dovolání namítl nedostatečná skutková zjištění. V této souvislosti navrhl výslech svědků L., jehož křestní jméno v dovolání neuvedl, A. Š. a R. K. Požadoval rovněž vypracování nových znaleckých posudků na věrohodnost korunních svědků a provedení vyšetřovacích pokusů na viditelnost a slyšitelnost na místě činu. Dále vytkl nesprávné a subjektivní hodnocení důkazů vztahující se k řešení otázky, kdo spáchal trestný čin a zda byl spáchán s rasovou motivací. Podle jeho názoru byly důkazy hodnoceny jednostranně v neprospěch obviněného. V závěru dovolání odkazuje v podrobnostech na odůvodnění odvolání a navrhuje, aby Nevyšší soud rozsudky Vrchního soudu v Praze i Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že argumentace dovolatele neodpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, o nějž svůj mimořádný opravný prostředek opírá. Jeho námitky se soustřeďují pouze na způsob hodnocení důkazů a napadá proces vytváření skutkových zjištění. Proto se jeho námitky zcela míjejí s právními vývody soudů a nenaplňují deklarovaný dovolací důvod. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v §265b tr. řádu, a aby toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, bylo podáno včas u příslušného soudu podle §265e odst. 1 tr. řádu a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce.
Jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného V. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Skutkový stav vyjádřený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i v jeho odůvodnění obsahuje rasovou motivaci jednání obviněného V. P. (viz jeho výrok „co tady chcete, vy černý svině“), i jednání schopné způsobit smrt jiné osoby (opakované bodnutí do míst, kde jsou pro život důležité orgány). Úmysl obviněného přivodit jinému smrt dovodil soud prvního stupně z jeho jednání (viz str. 33 odůvodnění rozsudku prvního stupně). Není proto pochyb o tom, že takto zjištěnému a v rozsudku uvedenému skutku odpovídá jeho správné právní posouzení jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. g) tr. zák.
Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný V. P., i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení, podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činní dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Púry
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal