ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.777.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 777/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. července 2003 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 7 To 9/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 11/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 48 T 11/2002, byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 12 roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 7 To 9/03, bylo odvolání obviněného T. P. proti výše uvedenému rozsudku zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. řádu.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. M. S. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proti výroku o vině i proti výroku o trestu. V dovolání namítl, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by poškozenému způsobil zranění popsaná ve výroku rozsudku. Poškozenému dal jen dvě facky, a proto je přesvědčen, že jeho jednání nebylo možno kvalifikovat jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 7 To 9/03, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 48 T 11/2002 ve výroku o vině a trestu ohledně obviněného T. P. a aby ve věci rozhodl sám rozsudkem nebo aby přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože dovolání napadá pravomocné rozhodnutí ve věci samé, rozhodnutí učinil soud ve druhém stupni a zákon dovolání připouští. Dovolání bylo podáno u příslušného soudu prvního stupně a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvodu není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodovaní o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanovením hmotného práva.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného T. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek