ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.857.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 857/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. srpna 2003 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného O. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 9 To 73/2003, jako soudu odvolacího, který rozhodoval v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 152/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 1 T 152/2002, byl obviněný O. B. uznán vinným pod bodem 1. pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., pod bodem 2. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a pod bodem 3. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Za trestné činy pod body 1. a 2. soud podle §37a tr. zák. upustil od uložení společného trestu za pokračování v trestném činu. Za trestné činy pod bodem 3. byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné protitoxikomanické léčení ambulantní formou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené I. P., bytem P., Z. V. 4 na náhradě škody částku ve výši 1.167,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu soud odkázal poškozené firmy A. s. r. o. a R.N. s. r. o. se sídlem P., U T. 2, BM G. s. r. o. se sídlem P., S. 212 a B.D s. r. o. se sídlem P., S. 220 s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 podal obviněný odvolání proti výroku o vině pod bodem 3. výroku rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku o trestu. Městský soudu v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 9 To 73/2003, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2, 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., tím i ve výroku o trestu, způsobu jeho výkonu, ochranném léčení a náhradě škody ohledně všech poškozených. Podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Uvedené trestné činy obviněný spáchal tím, že dne 16. 8. 2002 v blíže nezjištěný čas od 00:00 hod. do 17:00 hod. v P., v době živelné katastrofy, v evakuovaném povodňovém pásmu
- nejprve vnikl do domu na B. n. č. 8, ve druhém patře vypáčil vstupní dveře do bytu, vnikl dovnitř a odcizil zde sadu čajových šálků s motivem Rolls Royce v hodnotě 100,- Kč, 2 čínské čajové hrnečky v hodnotě 80,- Kč, kazetu se 6 ks kávových lžiček v hodnotě 100,- Kč, 2 kazety příborů v celkové hodnotě 850,- Kč, 2 flakony voňavek v hodnotě 100,- Kč, koženkový kufr s klíči v hodnotě 170,- Kč, celkem 100 ks příborů v celkové hodnotě 604,- Kč, fotoaparát Exa s expozimetrem v hodnotě 1.500,? Kč, nůž na dopisy v hodnotě 30,- Kč, 14 párů dámských náušnic v celkové hodnotě 465,-Kč, přívěsek a sponu v celkové hodnotě 10,- Kč, stříbrnou pudřenku v hodnotě 800,- Kč, 8 ks stříbrných lžiček v hodnotě 160,- Kč, kapesní nožík v hodnotě 50,- Kč, 59 ks dámských šperků v hodnotě celkem 6.580,- Kč, stříbrné pouzdro na rtěnku v hodnotě 100,- Kč, divadelní kukátko v hodnotě 500,- Kč, sošku Panny Marie v hodnotě 5,- Kč, pamětní minci v hodnotě 5,- Kč, 5 ks přívěsků v hodnotě celkem 95,- Kč, 2 ks stříbrných hodinek v hodnotě celkem 1.800,- Kč, 5 ks náramkových hodinek v celkové hodnotě 1.150,? Kč, kožené pouzdro na klíče v hodnotě 70,- Kč, 2 ks hedvábných šátků v celkové hodnotě 200,- Kč, čímž poškozené H. L. způsobil škodu v celkové výši 15.524,- Kč,
- dále přes dvůr vnikl do domu U T. č. 2, kde rozbil skleněnou výplň vedoucí do kanceláří, kde odcizil 31 telefonních karet T-mobil, Oskartu a GO kupon v celkové hodnotě 12.181,35 Kč, 30 ks mobilních telefonů zn. Sony, Siemens, Alcatel, Nokia, Philips, Ericsson, Mitsubishi, Benefon, Panasonic a Motorola s příslušenstvím v celkové hodnotě 121.392,20 Kč, 1 ks baterie k mobilnímu telefonu Nokia v hodnotě 420,- Kč, notebook Umax s příslušenstvím v hodnotě 32.000,- Kč, GO-sadu v hodnotě 2.059,- Kč, anténu do vozidla v hodnotě 335,- Kč, Hands-free sadu v hodnotě 380,- Kč, kožené pouzdro na mobil v hodnotě 258,- Kč, Hands-free sadu Motorola Bluetooth v hodnotě 4.200,- Kč, 1 ks Compact computer Flash-GPS v hodnotě 6.227,- Kč, pocket PC IPAQ v hodnotě 17.743,- Kč, kryt k mobilu v hodnotě 20,- Kč, šňůrku k fotoaparátu v hodnotě 10,- Kč a poškozeným společnostem A. s. r. o. a R.N. s. r. o., způsobil škodu v celkové výši 229.225,55 Kč.
- a dále rozbil okno bytu ve zvýšeném přízemí, vnikl dovnitř a s ohledem na předchozí rozsáhlé zatopení bytu zde odcizil dámský náhrdelník a jeden pár náušnic z bílého kovu, čímž poškozené I. P. způsobil škodu ve výši 300,- Kč na odcizených věcech a škodu ve výši 1.167,- Kč rozbitím okna.
Tímto jednáním obviněný způsobil celkovou škodu ve výši 246.216,55 Kč a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 T 203/2001, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2002, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené I. P., bytem P., Z. V. 1508/4 částku 1.167,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 73/2003 podala ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. řádu nejvyšší zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného O. B., z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jejího názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že Městský soud v Praze se ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 9 To 73/2003, neztotožnil s právní kvalifikací jednání obviněného O. B. pod bodem 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu skutečnost, že obviněný páchal trestnou činnost v době povodní, není znakem, který by podmiňoval použití vyšší trestní sazby podle ustanovení §247 odst. 3 písm. b) tr. zák., ale je přitěžující okolností podle ustanovení §34 písm. d) tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně namítla nesprávné právní hodnocení skutečnosti, že trestná činnost byla spáchána v době povodní a že může být posouzena toliko jako okolnost rozhodná pro výměru trestu podle ustanovení §34 písm. d) tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně odkázala na judikaturní výklad pojmu jiného zvlášť závažného následku, který ve spojení se škodou nemajetkové povahy musí ve své materiální podobě odpovídat nebo být srovnatelný s takovou intenzitou společenské nebezpečnosti jednání, jakou lze dovodit při způsobení značné škody na cizím majetku. Podle nejvyšší státní zástupkyně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že obviněný sice způsobil svým jednáním pod bodem 3. výroku o vině na majetku dvou fyzických osob celkovou škodu nedosahující ani hranice škody nikoli malé, že však tyto osoby, v obavě o svůj holý život, donucené k opuštění veškerého svého zázemí, byly prokazatelně vystaveny značné psychické zátěži na hranici její únosnosti. Tento jak materiální tak i imateriální aspekt dopadu živelné pohromy, podle názoru nejvyšší státní zástupkyně, nepochybně navodil jejich tíživou životní situaci, která byla odcizením a zničením jejich věcí, a tedy dalším, jiným než povodní způsobeným úbytkem na jejich majetku, dále ještě zhoršena. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že ze všech uvedených skutečností je podle jejího názoru zřejmé, že za daného stavu byl kvalifikační znak trestného činu krádeže ve smyslu §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. naplněn.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle 265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že odvolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, přičemž zákon připouští dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání má všechny obligatorní náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud zjistil, že nejvyšší státní zástupkyně uplatnila v dovolání námitky, s nimiž se náležitě vypořádal již Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle jeho názoru skutečnost, že obviněný páchal trestnou činnost v době povodní, je pouze přitěžující okolností podle §34 písm. d) tr. zák., a lze takto charakterizovat okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán a také způsob provedení činu. Tuto okolnost zákon nepovažuje za \"jiný zvlášť závažný následek\" jako znak skutkové podstaty trestného činu podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Dále uvedl, že tento následek by musel být bezpečně prokázán a musel by být v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Odvolací soud také poukázal na to, že jiný zvlášť závažný následek nemá sice charakter majetkové škody, ale minimální intenzita nebezpečnosti pro společnost musí být obdobná, jako je intenzita nebezpečnosti minimální značné škody na cizím majetku. Poukázal také na to, že by bylo obtížné odlišit, jaké následky (psychické poruchy) byly způsobeny povodní a jaké právě vloupáním do bytů a jiných prostor poškozených majitelů. Obviněný podle odvolacího soudu odcizil poškozeným věci zbytné, které nelze považovat za důležité životní potřeby a poškození se v důsledku trestné činnosti spáchané obviněným neocitli ve stavu těžké nouze.
K těmto závěrům Nejvyšší soud dodává, že přitěžující okolností je podle §34 písm. d) tr. zák., že pachatel spáchal trestný čin za živelné pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek. K této přitěžující okolnosti soud přihlédne v konkrétním případě při výměře trestu. Jiný zvlášť závažný následek může spočívat v újmách poškozeného, které mohou být hmotné i nehmotné povahy. Dovolatelka zdůraznila především způsobení nemajetkové újmy (morální a duševní) u poškozených H. L. a I. P., přičemž odkázala na výstižné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně v něm poukázal na cynismus obviněného, který páchal trestnou činnost v situaci vyvolané srpnovou povodní, při níž se poškození museli vyrovnávat se ztrátou základních životních jistot a vyvolané trauma působilo nejen na poškozené, ale v konečném důsledku na celý národ. Obviněný přitom podle soudu prvního stupně spoléhal na to, že mu živelná pohroma zajistí, že jeho jednání nebude odhaleno. V těchto okolnostech a psychickém traumatu poškozené I. P. soud spatřuje ty okolnosti, které zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného natolik, že je nutno je kvalifikovat podle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák.
Napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení však netrpí vytýkanými vadami. Městský soud v Praze v souladu se zákonem posoudil jednání obviněného jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a z jakého důvodu se neztotožnil s právní kvalifikací skutku pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně a při změně právní kvalifikace skutku obviněnému uložil trest odnětí svobody podle §247 odst. 2 tr. zák. na horní hranici trestní sazby.
Nejvyšší soud proto dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek