ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.877.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 877/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. srpna 2003 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 13 To 49/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 T 269/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 11 T 269/2002, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému J. K. výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán nahradit způsobenou škodu poškozené H. K. ve výši 11.866,- Kč, poškozené M. D. ve výši 9.600,- Kč, poškozenému K. D. ve výši 2.640,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně, Okresní pobočce Ch. ve výši 9.378,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškození M. D. a K. D. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi podal obviněný J. K. odvolání proti všem jeho výrokům, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 13 To 49/2003, tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného J. K. zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 13 To 49/2003, napadl obviněný J. K. dovoláním, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože se soud nezabýval věrohodností všech tří poškozených a okolnostmi vyvolání konfliktu, stejně tak nesprávně hodnotil výpověď svědka V. K., která podle něho svědčí v jeho prospěch. Soudu prvního stupně vytýká, že svůj výrok o vině opřel výlučně o výpovědi všech tří poškozených. Ve svém dovolání obviněný rozebírá skutkovou situaci vztahující se k manipulaci se dveřmi a je přesvědčen, že konflikt začal jinak, než jak uvádí soud prvního stupně. V řízení před soudem podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by poškozenou H. K. napadl. Domnívá se, že jednal v mezích nutné obrany podle §13 tr. zák., protože poškozené nenapadl, naopak oni napadli jeho a veškeré jednání před domem bylo vždy až reakcí a obranou na útok ze strany poškozených. Trvá na tom, že celý incident neproběhl na místě veřejnosti přístupném, protože k němu došlo uvnitř domu.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti má za to, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 11 T 269/2002, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ? pobočka v Pardubicích ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 13 To 49/2003, podle ustanovení §265k odst. 1 tr. řádu ve všech výrocích zrušil a sám v souladu s ustanovením §265m odst. 1 tr. řádu jej v celém rozsahu zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zůstal v poloze formálního tvrzení a nebyl věcně naplněn, protože dovolatel napadl skutkový stav věci cestou zpochybnění výsledků provedeného dokazování a způsobu jejich hodnocení. Poukazuje na to, že ve skutkových zjištění soud prvního stupně ponechal jen tu část skutku, která se stala na volné ploše před domem, tedy na místě veřejnosti přístupném. Své vyjádření nejvyšší státní zástupkyně uzavírá konstatováním, že popis skutkové věty odpovídá použité právní větě a obsahuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněného J. K. odmítl a aby rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst.1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V případě obviněného J. K. stačí ve stručnosti odkázat na námitky obsažené v jeho dovolání, v nichž hodnotí výpovědi poškozených a svědků a popírá určité skutečnosti, takže není pochyb o tom, že jeho námitky směřují proti skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, se kterým se ztotožnil i odvolací soud, a který je uveden ve výroku rozsudku a popsaný i v jeho odůvodnění vyplývá, že obviněný napadl jiného tím, že svoji bývalou manželku shodil ze schodů, poškozeného K. D. chytil za oděv, vytáhl před dům a smýkl s ním o zem a odhodil ho na cestu a houpačku a poškozenou M. D. hodil na bránu. To se stalo na místě veřejnosti přístupném, jak to vyplývá z výroku rozsudku. Není proto pochyb o tom, že takto zjištěnému a v rozsudku uvedenému skutkovému stavu odpovídá správné právní posouzení skutku jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť k napadení poškozených došlo, jak rovněž vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na místě veřejnosti přístupném, což prostranství před domem v každém případě je.
Vedle výše uvedených námitek, které se jednoznačně týkají skutkových zjištění, uplatnil obviněný námitku, která je formálně námitkou pokrytou dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když namítl, že jeho jednání bylo vždy až reakcí na útoky ze strany poškozených. Namítal, že by jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně, což je otázka hmotně právního posouzení. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že i tyto námitky jsou však podle svého obsahu námitkami skutkovými, kterými se obviněný J. K. snaží dosáhnout jiného skutkového závěru, než ke kterému dospěl soud prvního stupně, neboť obviněný uvádí, že se skutek stal jinak, protože je přesvědčen, že napaden byl on. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný J. K., i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení, podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl. O dovolání rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2003
ředseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal