ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.912.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 912/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2003 o dovoláních obviněných D. M., R. V. a L. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 1 To 544/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 2 T 105/2001, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. M. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu se dovolání obviněných R. V. a L. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. 2 T 105/2001 byli obvinění D. M., R. V. a L. M. uznáni vinnými trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Obviněný D. M. byl dále uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný D. M. byl za uvedené trestné činy odsouzen podle §250 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 15 T 308/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro výkon trestu byl obviněný D. M. podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále byl odsouzen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Obvinění R. V. a L. M. byli odsouzeni za výše uvedené trestné činy podle §250 odst. 1 tr. zák. každý k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byly obviněným výkony těchto trestů podmíněně odloženy na zkušební dobu jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněným R. V. a L. M. uložena povinnost zaplatit ve zkušební době podle svých sil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný D. M. zavázán nahradit společnosti B., a. s., P., T. 13a, škodu ve výši 22.440,- Kč. Obvinění L. M. a R. V. byli zavázáni společně a nerozdílně nahradit téže společnosti škodu ve výši 5.349,90 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost B., a. s. P., T. 13a odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění R.V., L. M. a D. M. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 1 To 544/2002, tak, že podle §256 tr. řádu odvolání všech obviněných zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 1 To 544/2002, napadli obvinění D. M., R. V. a L. M. dovoláními. Obviněný D. M. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obvinění R. V. a L. M. v dovoláních, která byla podána dne 27. 12. 2002, neuvedli důvody, o které svá dovolání opírají.
Obviněný D. M. v dovolání namítl, že soudy prvního i druhého stupně vycházely z dokazování, které podle jeho názoru nebylo provedeno zákonným způsobem a že ve věci byly údajně použity důkazy, které jsou podle něj nezákonné. Je přesvědčen, že pokud jde o skutek pod bodem 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně, nebyl skutek před soudem vůbec prokázán. V průběhu celého trestního řízení nebyl podle něj proveden jediný přímý důkaz, který by prokázal, že skutek spáchal právě on. Poukázal na to, že soud prvního stupně ho odsoudil za neoprávněný odběr 880 l benzínu Natural, aniž by bylo objektivním způsobem zjištěno odcizení benzínu v tomto rozsahu. Stejně tak u skutku v bodě 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně je přesvědčen, že provedené důkazy ho neusvědčují, naopak výpovědi svědků, které navrhl, vylučují jeho trestní odpovědnost. Obviněný D. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. 2 T 105/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 1 To 544/2002, a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.
Obvinění R. V. a L. M. ve svých dovoláních odkázali na obsah svých odvolání, která byla podána proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jsou přesvědčeni, že soudy prvního i druhého stupně neměly k dispozici důkazy, zejména ve vztahu k výši způsobené škody. Obvinění mají za to, že předložili dostatek důkazů, které podle nich prokázaly nepravdivost tvrzení svědků, ohledně množství odcizených pohonných hmot. Oba obvinění navrhli, aby rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 1 To 544/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, byla zrušena.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém písemném vyjádření uvedla, že obviněný D. M. své dovolání opírá o námitky, které se vztahují ke skutkovým zjištěním. Námitky tohoto druhu se však nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani s žádným jiným dovolacím důvodem. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Pokud jde o dovolání obviněných R. V. a L. M. nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud obě dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť tato dovolání nesplňují náležitosti obsahu dovolání, protože v nich není obsažen zákonný odkaz na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve zkoumal, zda u dovolání obviněného D. M. jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno prostřednictvím obhájce ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1, 2 tr. řádu) a dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného D. M. to pak znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž obviněný D. M. spáchal skutky tak, jak je uvedeno v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. 2 T 105/2001. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr o posouzení skutků jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a trestného činu maření úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ve stručnosti stačí odkázat na námitky obviněného D. M., z nichž je zřejmé, že jeho námitky směřují proti skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů.
S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného D. M. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávném skutkovém zjištění, tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu a nemůže být tudíž ani důvodem pro aplikaci §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jako jednoho ze zákonem stanoveným dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když nebyl shledán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Pokud jde o dovolání obviněných R. V. a L. M. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda tato dovolání obsahují všechny náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu a zda není dán důvod pro jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Důvod odmítnutí podle tohoto ustanovení se uplatní tehdy, jestliže podané dovolání nemá všechny obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu, za předpokladu, že v řízení před soudem prvního stupně bylo postupováno v souladu s §265h odst. 1 tr. řádu.
V dovolání musí být uvedeno vedle obecných náležitostí podání (§59 odst. 3 tr. řádu), proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněných R. V. a L. M., která byla podána u Okresního soudu v Karviné dne 27. 12. 2002, nemají všechny výše uvedené náležitosti, protože neobsahují, který výrok je dovoláním napadán s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu. Ačkoliv byl obhájce obviněných soudem vyzván v souladu s §265h odst. 1 tr. řádu k odstranění vad dovolání ve stanovené lhůtě dvou týdnů, která začala běžet dne 28. 5. 2003 a skončila dne 10. 6. 2003, vady neodstranil. Podání obsahující odstranění vad bylo doručeno soudu prvního stupně až dne 24. 6. 2003, tedy po uplynutí lhůty uvedené v §265h odst. 1 tr. řádu. Součástí výzvy, která byla obhájci řádně doručena, bylo i upozornění, že pokud vady nebudou odstraněny ve lhůtě dvou týdnů, bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, protože nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem se striktně stanovenými obsahovými požadavky, jejichž nedodržení je spojeno s odmítnutím dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Všechny zákonné podmínky pro takový postup byly v případě dovolání obviněných R. V. a L. M. splněny, a proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu jejich dovolání odmítl, protože dovolání nesplňovala náležitosti obsahu dovolání. O dovoláních rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal