ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.103.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 103/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 dovolání, které podal obviněný Z. D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 23 To 566/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 261/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 2 T 261/2001, byl obviněný Z. D. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., protože společně s obviněným V. B. dne 17. 10. 2000 kolem 13,15 hod. v P. v restauraci, po předchozí pohrůžce bodnutí nůžkami a posléze násilím vzali z kapsy kalhot poškozeného H. Z. Y., finanční hotovost ve výši 1.200,- Kč, přičemž toto bezprostředně provedl V. B., zatímco Z. D. poškozeného držel levou rukou a poškozenému opakovaně říkal, aby peníze dal, že to bude lepší a aniž mu způsobili zranění, restauraci opustili.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných V. B., D. Č. a M. D.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění Z. D. a V. B. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 23 To 566/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Z. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo osobně podáno u Okresního soudu v Písku dne 25. 10. 2002. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opřel mimořádný opravný prostředek o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný v dovolání namítá, že se trestného činu loupeže nedopustil. Byl sice v restauraci přítomen a sledoval jednání mezi spoluobviněným V. B. a poškozeným H. Z. Y. Vyrozuměl, že jsou mezi nimi nevyjasněné finanční záležitosti a snažil se celou situaci uklidnit. Když se mu to nepodařilo, chtěl restauraci opustit. Proto uchopil poškozeného za ruku a požadoval, aby odemkl a pustil jej ven. V žádném případě se nepodílel na nějakém ohrožování nůžkami nebo jiným způsobem. Nelze dovodit, že by byl s V. B. domluven na jakékoli formě trestné činnosti. Tvrdí, že výpovědi poškozeného se od sebe odlišují natolik, že jsou zcela nevěrohodné, což potvrzuje i fakt, že poškozený nemluví česky a přesto popsal, co oba obvinění říkali. Obviněný rovněž uvádí, že pokud za jednání, které průkazně směřovalo k uklidnění konfliktu, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, nelze hovořit o represi, ale o něčem nepojmenovaném – snad o „trestu pro výstrahu“. Konstatuje, že soudy neposuzovaly jeho jednání samostatně a nezaujatě, ale s ohledem na postoj spoluobviněného V. B., který jakoukoli vinu popíral.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a učinil vlastní rozhodnutí a zprostil jej obžaloby. S poukazem na svou obtížnou finanční a rodinnou situaci (dokladovanou na č. l. 205-209 tr. spisu) rovněž požádal, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu rozhodnutí u jeho osoby.
Obviněný učinil prostřednictvím obhájce u Okresního soudu v Písku další dvě podání označená jako doplnění dovolání. Podání ze dne 29. 10. 2002 obsahuje prohlášení podepsané obviněným V. B. Jmenovaný v písemnosti mimo jiné uvádí, že se jednání v restauraci dopustil pouze sám, a obviněný Z. D. s touto věcí neměl nic společného (č. l. 211 tr. spisu). Podání ze dne 2. 12. 2002 obsahuje dopis svědka L. B., v němž stručně popisuje část události v restauraci, jíž byl přítomen (č. l. 217 tr. spisu).
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatuje, že obviněný Z. D. v dovolání namítá nesprávné skutkové závěry ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, a proto fakticky napadá skutková zjištění, nikoli vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Podle jeho názoru byl mimořádný opravný prostředek podán z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nelze o něm věcně rozhodnout. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací /§265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného Z. D. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§265e odst. 1, 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod je možné považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí a nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Obviněný Z. D. v dovolání namítá, že se skutku, pro který byl odsouzen, nedopustil. Tvrdí, že chtěl pouze vyřešit konflikt mezi obviněným V. B. a poškozeným H. Z. Y. Rovněž zpochybňuje výpověď poškozeného, přičemž soudům obou stupňů vytýká i neobjektivnost v rozhodování. V doplňujících podáních učiněných ve dnech 29. 10. 2002 a 2. 12. 2002 obviněný předkládá důkazy, jež mají svědčit o jeho nevině. Tato tvrzení (včetně doplňujících podání) jsou ale výlučně námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto údajných skutečností, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Obviněný ani nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který shledal správným i odvolací soud, byl chybně kvalifikován jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Dále lze upozornit (§280 odst. 5 tr. ř.), že důkazy předložené v rámci dovolacího řízení obviněným Z. D. by mohly být důvodem pro povolení obnovy řízení ve věci (§277 a násl. tr. ř.), pokud by takový návrh podala osoba uvedená v §280 tr. ř. a příslušný soud (§281 odst. 2 tr. ř.) by shledal podmínky obnovy řízení uvedené v §278 odst. 1 věty první tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, jenž učinil v dovolání. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o této žádosti samostatným výrokem, když předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal ani důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k