ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1033.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 1033/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2003 dovolání, které podal obviněný O. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 4 To 139/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 288/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. G. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 3 T 288/2001, byl obviněný O. G. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák., protože dne 19. 1. 2001 v době kolem 17.30 hod. v B. v okně přízemí rodinného domu chytil svoji dceru M. K., za vlasy ji vyklonil z okna do ulice a několikrát ji udeřil hlavou o parapet a zeď domu, a přitom ji napadl mimo jiné slovy: „Ty krávo, já tě zabiju!“, takže se poškozená obávala, že tuto pohrůžku uskuteční, kdy uvedenou událost sledovalo více osob a fyzickým napadením způsobil poškozené M. K. zranění v obličeji, pro které byla ošetřena v nemocnici.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Naproti tomu byl obviněný O. G. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák.
Proti odsuzující části tohoto rozsudku podal obviněný O. G. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 4 To 139/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný O. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo osobně podáno u Městského soudu v Brně dne 7. 11. 2002. Obviněný mimořádný opravný prostředek podal jednak do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, dále do jeho odůvodnění, a to s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v dovolání vyjadřuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu, podle kterých soud prvního stupně provedl úplné dokazování a dovodil z něj správná skutková zjištění. Namítá, že v jeho trestní věci nebyla dodržována povinnost provádět důkazy též ve prospěch obviněného a nikoli pouze v jeho neprospěch. Uvádí, že mezi provedenými důkazy existují marginální rozpory. Předně ve výpovědích svědků včetně poškozené na straně jedné a objektivními důkazy na straně druhé, tak i mezi výpověďmi svědků a poškozené navzájem. Tvrdí, že pro nemožnost faktického provedení skutku, který byl posouzen podle §197a tr. zák., není jeho vina prokázána. Poukazuje na lékařská vyšetření z nichž vyplývá, že zranění poškozené byla daleko méně závažná, než jaká by musela utrpět, pokud by skutek proběhl tak, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně. Všechny tyto tvrzené rozpory také podrobně popisuje a zpochybňuje důvěryhodnost výpovědí některých svědků. Z těchto námitek obviněný dovozuje, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen, zejména nebyly správně zhodnoceny provedené důkazy a proto existují vážné pochybnosti o jeho průběhu. Obviněný namítá i porušení procesních předpisů při veřejném zasedání odvolacího soudu s tím, že nebyla zaprotokolována změna ve složení senátu a přitom nebyl poučen ve smyslu §33 odst. 4 a §55 odst. 1 písm. e) tr. ř.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 4 To 139/2002, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2002, sp. zn. 3 T 288/2001, a dále podle §265m odst. 1 věty první tr. ř. zprostil jej v celém rozsahu obžaloby.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru uplatněný důvod dovolání, jak je obviněným O. G. v mimořádném opravném prostředku tvrzen, není odůvodněn tak, aby odpovídal požadavkům zákona z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, přičemž aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného O. G. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda uplatněný dovolací důvod je možno považovat za důvod uvedený v konstatovaném ustanovení zákona, jehož existence je současně podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí a nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Tvrzení obviněného O. G. podrobně rozvedené v dovolání, že soud prvního stupně neprovedl všechny potřebné důkazy a provedené důkazy chybně hodnotil, přičemž tyto vady (z hlediska ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) odvolací soud nenapravil, je námitkou, jak byl zjištěn skutkový stav věci, přičemž z těchto údajných nedostatků, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V tomto směru dovolání napadenému usnesení a rozsudku soudu prvního stupně nic nevytýká. Rovněž námitky obviněného ohledně porušení procesně právních předpisů v řízení před odvolacím soudem nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod. Dovoláním lze sice napadat rozhodnutí, které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, ovšem takové vady jsou dovolacími důvody přesně vymezeny. Nelze proto podat dovolání z důvodu jakékoli vady řízení, ale jen ohledně vady, která je uvedena v §265b odst. 1 tr. ř. Ze strany obviněného jde proto výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti nutno zdůraznit, že každý dovolatel nejen musí v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v dovolání odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného O. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k