ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1035.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 1035/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 dovolání, které podal obviněný MUDr. M. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 To 303/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 51/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. M. O.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný MUDr. M. O. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 1 T 51/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a za to mu byl uložen podle téhož ustanovení za použití §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla dále obviněnému uložena povinnost zdržet se fyzického a verbálního napadání poškozené B. O. Podle §229 odst. 1 tr. ř. pak byla poškozená B. O. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zjištění nalézacího soudu spáchal obviněný trestné jednání tak, že dne 24. 1. 2002 kolem 16.00 hod. ve V., po předchozí slovní výměně názorů fyzicky napadl svoji manželku B. O. tak, že ji udeřil pěstí do nosu a takto jí způsobil otok v obličeji a zlomeninu nosu, což si vyžádalo léčení do 19. 2. 2002.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 To 303/2002, a usnesením podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 1. 10. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně dne 3. 9. 2002.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. V. u Okresního soudu ve Vsetíně osobně dne 11. 11. 2002 dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a uvedl, že usnesení odvolacího soudu napadá v celém jeho výroku.
V úvodní části dovolání obviněný rekapituluje dosavadní řízení, uvádí skutkovou větu výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a poukazuje na jím uplatněné námitky v řízení před soudem odvolacím ohledně lékařských zpráv, doby léčení poškozené a charakteru jejího zranění. Dále pak vytýká soudu druhého stupně, že se nedostatečně věnoval jeho obhajobě, přičemž uplatňuje i výhrady proti odůvodnění rozhodnutí uvedeného soudu. Požaduje doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku z odvětví chirurgie, neboť má za to, že nebylo náležitě prokázáno, že by svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu, pro nějž byl odsouzen. Uvádí výhrady proti správnosti skutkových zjištění o fyzickém napadení a toto sám popisuje, na základě čehož dovozuje, že se soudy měly zabývat případnou nedbalostní formou zavinění a posouzením jeho jednání jako přestupku. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil v celém jeho výroku a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření a případnému vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Ke dni svého rozhodnutí však Nejvyšší soud neměl takové vyjádření nejvyššího státního zástupce k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
V dané věci obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g)tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a z toho dovozovat, že obviněný neměl být uznán vinným, jak to v podaném dovolání činí obviněný v této věci. V takovém případě nebyl ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, na základě nichž obviněný polemizuje se správností posouzení jeho jednání jakožto úmyslného soudy obou stupňů, případně jako trestného činu vůbec.
V případě obviněného MUDr. M. O. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se ztotožnil Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, když ve veřejném zasedání odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí přitom uvedl, že soud prvního stupně provedl veškeré dostupné a potřebné důkazy rozhodné pro zjištění skutečného stavu věci, tyto zhodnotil způsobem, kterému nelze nic vytknout, a následně vyvodil z provedených důkazů úplná a správná skutková zjištění. K charakteru poranění poškozené uvedl, že toto bylo náležitě objektivizováno včetně doby její pracovní neschopnosti, a tudíž vypracování znaleckého posudku je nad rámec potřeb trestního řízení v této věci, neboť způsobený následek byl provedenými důkazy dostatečně objasněn a nejsou o něm důvodné pochybnosti. Vyslovil rovněž, že soud prvního stupně nepochybil ani při právní kvalifikaci trestného jednání obviněného, který beze zbytku naplnil všechny zákonné znaky citovaného trestného činu jak po stránce subjektivní, tak po stránce objektivní.
Vzhledem k tomu, že obsahem podaného dovolání byly i výhrady obviněného k odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Bláha