ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.105.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 105/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 o dovolání obviněného C. F. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P.– B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 8 To 284/2002, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 3 T 207/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný C. F. M. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 3 T 207/2001 uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu ustanovení §41 odst. 1 tr. zákona. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zákona za použití §42 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání devíti (9) let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný i státní zástupce. Na základě těchto opravných prostředků rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 8 To 284/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle §41 odst. 1 tr. zákona odsoudil podle §241 odst. 1 tr. zákona za použití §42 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmi (8) let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 8 To 284/2002, podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. O. V. podáním ze dne 9. 12. 2002, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 10. 12. 2002. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V písemném odůvodnění dovolání obviněný zejména namítá, že soudy I. i II. stupně vzaly za prokázané, že se trestné činnosti dopustil, pouze na základě jediného důkazu, jímž je výpověď poškozené L. Další důkazy prokazující jeho vinu nebyly zajištěny, státním zástupcem předloženy a před soudem provedeny, a to přesto, že obviněný v průběhu trestního řízení o jejich provedení žádal. Orgány činné v trestním řízení tyto návrhy zamítaly. Má zato, že důkazy zajištěnými v přípravném řízení a následně provedenými při hlavním líčení před soudem, nebyl prokázán skutkový děj popsaný v obžalobě a jeho vina není spolehlivě doložena. V převážné části textu svého dovolání dále rozvádí obsah jednotlivých důkazů, ať již své výpovědi nebo poškozené L., které ze svého pohledu vyhodnocuje odlišně od toho, jak byly posouzeny oběma soudy. Zmiňuje také znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie.
Dovolatel vzhledem ke shora uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a násl. tr. řádu zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí nebo ve věci sám rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu, ve svém podání učinil návrh, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání obviněného C. F. M. v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Poukázal na to, že obviněný namítá pouze nesprávné skutkové závěry a požaduje, aby dovolací soud znovu a jiným způsobem vyhodnotil důkazy provedené a zhodnocené soudem nalézacím. Mimořádný opravný prostředek obviněného byl podán podle jeho hlediska z jiných důvodů, než jsou uzákoněny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu. Nadto konstatuje, že formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu.
Z obsahu shora citovaného dovolání však vyplývá, že obviněný této povinnosti ve svém opravném prostředku formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Tato argumentace však obsahově se zákonným vymezením tohoto dovolacího důvodu nekoresponduje. Nejsou v něm totiž vytýkány právní vady, na něž je předmětné ustanovení zaměřeno, ale celé dovolání rozvádí pouze nesprávná skutková zjištění, která dle názoru dovolatele nemají oporu v provedeném dokazování.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. řádu. Konkrétně důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotvuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho je zřejmé, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. S tím koresponduje, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu.
U důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který musí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) dán a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného v napadeném rozhodnutí.
V posuzovaném případě dovolatel, dle obsahu podaného dovolání, nenamítá vadu právní povahy, ale zcela jednoznačně se jeho výhrady týkají nedostatků spatřovaných v neúplnosti skutkových zjištění, když poukazuje na nedostatečný rozsah provedeného dokazování. Nespokojenost vyjadřuje i ohledně způsobu, jakým byly provedené důkazy hodnoceny. Je tak zřejmé, že celá takto faktická argumentace obviněného stojí mimo zákonný dovolací důvod, jehož se formálně domáhá. Těžištěm dovolání je nesprávné zjištění skutkového stavu věci (tedy porušení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu), na což důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak bylo výše rozvedeno, nedopadá.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného C. F. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 8 To 284/2002, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 3 T 207/2001, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová