ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1050.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 1050/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2003 dovolání obviněné M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. n. S., které podala proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 To 367/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 222/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné M. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněná M. K. byla rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 2T 222/2001, uznána vinnou čtyřnásobným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (ad I. – III., V.) a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (ad IV.), kterých se měla dopustit tím, že jako manželka soukromého podnikatele D. K., podnikajícího na základě živnostenského listu vydaného mu O. ž. ú. při MÚ ve S. n. S. dne 1. 7. 1993 pod obchodním jménem D. K. – M., zejména v místě svého tehdejšího faktického bydliště v H., přestože si byla s ohledem na znalost finanční situace svého manžela vědoma toho, že ten jako podnikatel není schopen plnit finanční závazky z doby předchozí a nebude schopen zaplatit ve lhůtě splatnosti zboží odebrané na fakturu:
I.
1. v květnu 1997, postupně, ve dvou případech za přítomnosti svého manžela fakticky za něho sjednala odběr textilního zboží od R. S. s. r. o., se sídlem v P., v hodnotě celkově nejméně 36.347,10 Kč, přičemž odebrané zboží nebylo poškozené společnosti zaplaceno,
2. v období od srpna do října 1997, postupně, ve třech případech za přítomnosti svého manžela fakticky za něho sjednala odběr textilního zboží od V. a. s., se sídlem v O. n. L., v hodnotě celkově nejméně 163.615,- Kč, přičemž odebrané zboží nebylo poškozené společnosti zaplaceno,
II.
dne 22. 5. 1998 za přítomnosti svého manžela fakticky za něho sjednala odběr textilního zboží od soukromé podnikatelky H. H. z L., v celkové hodnotě nejméně 24.848,70 Kč, přičemž odebrané zboží nebylo jmenované podnikatelce zaplaceno,
přestože si byla vědoma toho, že její manžel není schopen plnit finanční závazky z doby předchozí pod smyšlenými záminkami investic potřebných pro jeho podnikatelskou činnost,
III.
1. v období od 15. 4. do 15. 6. 1995 postupně, ve třech případech společně se svým manželem vylákala formou půjčky se závazkem splatnosti půjčky, včetně úroků, na J. B., celkově částku ve výši nejméně 117.000,- Kč a tato částka nebyla jmenovanému vrácena,
2. v období od 15. 5. do 15. 6. 1995 postupně, ve dvou případech společně se svým manželem vylákala formou půjčky se závazkem její splatnosti včetně úroků na M. L., celkově částku ve výši nejméně 75.000,- Kč a tato částka nebyla jmenovanému vrácena,
IV.
1. v období od 1. 5. do 27. 5. 1996 postupně, ve dvou případech společně se svým manželem vylákala formou půjčky se závazkem její splatnosti včetně úroků na J. P., celkově částku ve výši 120.000,- Kč, z níž část po urgencích jmenované a na základě soudního rozhodnutí byla vrácena, a to ve výši 22.000,- Kč,
2. v období od 3. 6. 1996 do 1. 1.1997 postupně, ve více případech společně se svým manželem vylákala formou půjčky se závazkem její splatnosti včetně úroků na J. T., a M. Ch., celkově částku ve výši nejméně 424.319,- Kč, z toho ke škodě J. T. nejméně 330.319,- Kč a ke škodě M. Ch. nejméně 94.000,- Kč, když se jednalo jednak o peníze jmenovaných, jednak o peníze, které tito získali formou půjček a takto získané peníze jmenovaným nebyly vráceny,
V.
v období od 11. 11. 1998 do 25. 11. 1998 ve dvou případech společně se svým manželem vylákala formou půjčky se závazkem její splatnosti na M. V., celkově částku ve výši nejméně 50.000,- Kč a získané peníze nebyly poškozené vráceny.
Za tyto trestné činy byla obviněná M. K. podle §250 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla zařazena podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Naproti tomu byla obviněná M. K. podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěna obžaloby, která ji vinila ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že v období od července do září 1995 postupně ve dvou případech za přítomnosti svého manžela fakticky za něho sjednala odběr textilního zboží v celkové hodnotě 122.350,- Kč od V. a. s., se sídlem v B., přičemž odebrané zboží nebylo poškozené společnosti zaplaceno.
K odvolání obviněné M. K. a jejího manžela D. K. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 14 To 367/2002, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině pod bodem II. rozsudku a v celém výroku o trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že s ohledem na novelu trestního zákona, provedenou s účinností od 1. 1. 2002 zákonem č. 265/2001 Sb., která v ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. výrazně posunula hranice škod, s přihlédnutím k ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., při nezměněné skutkové větě pod bodem II. výroku o vině uznal obviněnou M. K. vinnou toliko podle §250 odst. 1 tr. zák. V návaznosti na to odvolací soud modifikoval i nově uložený trest odnětí svobody, který obviněné uložil podle §250 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. v trvání dvou let a šesti měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Podle §253 odst. 3 tr. řádu bylo odvolání dcery obviněné, I. Š., odmítnuto.
Podle tzv. dodejky a doručenek, založených v trestním spisu, byl opis rozsudku odvolacího soudu doručen dne 14. 8. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Pelhřimově, dne 14. 8. 2002 obviněné M. K. a dne 19. 8. 2002 obhájci obviněné, JUDr. J. K.
Dne 10. 10. 2002 napadla obviněná M. K. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Pelhřimově shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích dovoláním, směřujícím do výroku o vině i trestu. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 10. 12. 2002.
Dovolatelka výslovně opřela podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněná především namítla, že v provedeném trestním řízení nebyla prokázána subjektivní stránka zavinění trestných činů, kladených jí za vinu, jako obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák, neboť v době získávání zboží či finančních prostředků nebyl prokázán její úmysl nezaplatit cenu zboží či nevrátit získané finanční prostředky. Dovolatelka v tomto ohledu zopakovala své námitky z odvolacího řízení, že všichni poškození uzavírali příslušné dohody s jejím manželem, o nakládání s peněžními prostředky z podnikatelské činnosti rozhodoval výlučně její manžel, který ji neseznamoval se svou finanční situací, přičemž její případná vědomost o tom, že manžel nebude schopen své závazky plnit, nebyla v trestním řízení opatřenými důkazy jednoznačně zjištěna. Pokud se obviněná účastnila jednání o konkrétních odběrech zboží nebo o půjčkách, neuváděla nikoho v omyl, neboť každému z poškozených bylo vždy zřejmé, že jde o podnikatelské aktivity jejího manžela. Soud dospěl k nesprávnému závěru, že v daném případě šlo o spolupachatelství, přičemž v této souvislosti obviněná odkázala na zákonnou definici spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák.
V petitu dovolání obviněná M. K. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a rozhodl, že se obviněná obžaloby v plném rozsahu zprošťuje podle §226 písm. b) tr. řádu, neboť skutky označené v rozsudku nejsou trestnými činy.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil dne 24. 10. 2002 v souladu s §265h odst. 2 tr. řádu Nejvyššímu státnímu zastupitelství opis dovolání obviněné s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu rovněž doručil dne 4. 11. 2002 obhájci obviněné přípis s upozorněním na možnost udělení souhlasu obviněné s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V písemném vyjádření ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 1 NZo 839/2002, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu a aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Obviněná M. K. ve svém přípise ze dne 19. 11. 2002, jež byl doručen Okresnímu soudu v Pelhřimově dne 20. 11. 2002, sdělila, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněné M. K. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněné M. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 31. 7. 2002, přičemž opis rozsudku byl doručen obviněné M. K. dne 14. 8. 2002 a jejímu tehdejšímu obhájci JUDr. J. K. dne 19. 8. 2002. Dovolání podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dne 10. 10. 2002 u Okresního soudu v Pelhřimově, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněné M. K. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněná M. K. své dovolání opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněné M. K. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv formálně uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, její námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním, které soudy učinily ohledně rozsahu její znalosti o stavu podnikatelských aktivit jejího manžela a o míře její účasti na jeho protiprávním jednání, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněná sice citovala jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněnou namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Nejvyšší soud navíc nad rámec podaného dovolání konstatoval, že skutkový stav zjištěný soudem prvého i druhého stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku a použité právní kvalifikaci odpovídá, přičemž svá skutková zjištění a právní závěry soud nalézací i odvolací podrobně rozvedly v odůvodnění jednotlivých rozsudků, kde se rovněž logicky a přesvědčivě vypořádaly s námitkami obviněné uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněné M. K., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněné M. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. ledna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k