ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1075.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 1075/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2003 dovolání, které podal obviněný F. K ., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 13 To 502/2001, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 521/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 2 T 521/99, byl obviněný F. K. uznán vinným trestnými činy podvodu §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, přičemž podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným firmě VDP, s. r. o., H., ve výši 194.000,- Kč a P. Z., ve výši 23.625,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená firma VDP, s. r. o., H., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný F. K. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 13 To 502/2001, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. 2 T 521/99. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného F. K. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. zčásti dokonaným a zčásti ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., protože dne 24. 2. 1998 jako soukromý podnikatel podnikající pod obchodním jménem F. K. – M., H., učinil, ač prokazatelně nedisponoval v dané době dostatečnými finančními prostředky, faxem objednávku u V. d. p., s. r. o., H., na dodání 4.000 ks přepravek na zeleninu v hodnotě 244.000,- Kč, za toto dodané zboží zaplatil pouze zálohu ve výši 50.000,- Kč, přičemž písemnou objednávkou ze dne 16. 3. 1998 se snažil rovněž podvodně získat od jmenované dodavatelské firmy dalších 4.000 ks přepravek v hodnotě 244.000,- Kč tak, že dne 3. 4. 1998 faxem zaslaným padělaným účetním dokladem z 30. 3. 1998 uvedl jmenovanou firmu v omyl, že jím došlo k úhradě platby dalších 50.000,- Kč, když k realizaci druhé objednávky po zjištění, že listina faxovaná dne 3. 4. 1998 je podvrh, nedošlo, čímž V. d. p., s. r. o., H., způsobil škodu ve výši 194.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené firmě VDP, s. r. o., H., ve výši 194.000,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená firma odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný F. K. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený P. Z. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti naposledy citovanému rozsudku podal obviněný F. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl výrok o vině. Dovolání bylo osobně podáno u Okresního soudu v Trutnově dne 16. 5. 2002 a na základě výzvy předsedkyně senátu soudu prvního stupně doplněno dne 22. 7. 2002. Obviněný opřel dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, když soud rozhodl o jeho vině na základě neúplného dokazování.
Obviněný v dovolání popírá, že by jednal v podvodném úmyslu, který mu ani nebyl prokázán. Konstatuje, že se jednalo o klasický obchodní vztah, kdy vystupoval jako zprostředkovatel a objednané zboží prodal firmě C. P., která však dodané zboží neuhradila a přivedla jej do následné platební neschopnosti. Teprve během vyšetřování se zjistilo, že jde o fiktivní firmu. Existující dluh vůči poškozené firmě v částce 194.000,- Kč uznal. Obviněný uvádí, že ve věci nebyly k zjištění skutkového stavu provedeny všechny potřebné důkazy, zejména svědecké výslechy osob, které v dovolání uvádí. Rovněž mu nebyla dána možnost označit na V. n. v P. dům, kde jednal se zástupci firmy C. K části skutku, který byl posouzen jako trestný čin podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., obviněný tvrdí, že nebylo jednoznačně prokázáno, že vyhotovil další objednávku na dodávku palet. Namítá, že v tomto případě soud vycházel z faxové objednávky a z odborného vyjádření ohledně písma. Nebylo však zkoumáno, kdo a odkud objednávky zasílal.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodl, že dovolání je důvodné a zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 13 To 502/2001, ve výroku o vině, trestu a navazujících výrocích. V případě, že by Nejvyšší soud rozhodl o přikázání věci k novému projednání, navrhl, aby ji přikázal jinému soudu.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný zejména opakuje skutková tvrzení, která neúspěšně uplatňoval v řízení před soudy obou stupňů. Konstatuje, že uplatněné námitky směřují proti skutkovým zjištěním učiněným ve věci a nekryjí se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani s jiným dovolacím důvodem. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž aby toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného F. K. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda uplatněné dovolací důvody je možno považovat za důvody uvedené v konstatovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit vady spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se správnosti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí a nemůže v tomto směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Obviněný F. K. v dovolání namítá, že by jednal v podvodném úmyslu, což dokládá popisem své verze případu. Uvádí, že nebyly provedeny všechny relevantní důkazy, a proto jeho vina nebyla jednoznačně prokázána. Tato tvrzení jsou ale námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z těchto údajných nedostatků, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Obviněný nenamítá, že by skutek, uvedený ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, byl chybně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. zčásti dokonaný a zčásti ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti nutno zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného F. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k