ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1190.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1190/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2003 dovolání obviněné R. A., které podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 4 To 30/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 21/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné R. A. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná R. A. byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 20 T 21/2002, uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že dne 7. 9. 2001 kolem 14.00 hod. na poště v obci H. V., okr. P., podala tipovací sázenku hry S. s nalepeným k zadní straně dílu „A“ sázenky č. 310638752 dílu „A“ z jiné tipovací sázenky č. 310638751, takto upravený tiket si od pracovnice pošty nechala označit podacími znaky a následně v přesně nezjištěné době po nedělním tahu 36. sázkového týdne dne 9. 9. 2001 do poštou označeného a prázdného tiketu dílu „A“ vepsala vyhrávající čísla z uvedeného sázkového týdne, přičemž dne 10. 9. 2001 předložila tento tiket v pokladně podniku S. a. s., P., kde uplatňovala výhru ve výši 48.609.831,- Kč, jež jí však nebyla vyplacena z důvodu nenalezení tipovací sázenky stejného výrobního čísla a stejných tipovacích čísel a následně pak výhru uplatňovala i v reklamačním řízení, to ke škodě podniku S. a. s., P., za což byla podle §250 odst. 4 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Proti shora citovanému rozsudku podala obviněná R. A. odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 4 To 30/03, podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 25. 7. 2003 Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích, obviněné R. A. i obhájci obviněné, JUDr. V. D.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná R. A. prostřednictvím svého obhájce dne 22. 9. 2003 na poštu dovolání, jenž bylo adresováno a doručeno Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 23. 9. 2003. Dovolání bylo předloženo se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 16. 10. 2003.
Obviněná R. A. opřela podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčena, že rozhodnutím odvolacího soudu o zamítnutí řádného opravného prostředku byl porušen zákon v její neprospěch a v řízení, které dovoláním napadenému rozhodnutí předcházelo, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého podání dovolatelka namítla, že soudem zjištěný skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu, za který byla odsouzena, neboť z popisu skutku ve výroku rozsudku nalézacího soudu nelze jednoznačně dovodit příčinnou souvislost mezi zde popsaným jednáním obviněné a nenalezením příslušného dílu „B“ tipovací sázenky stejného výrobního čísla, jaké obviněná předložila při uplatnění výhry. Dovolatelka přitom zastává názor, že se nejedná o případ, že by skutek byl popsán nedostatečně, nepřesně nebo neúplně, neboť z odůvodnění výroku rozsudku není zřejmé, zda soud příslušná skutková zjištění učinil a ani ze žádného důkazu nelze dovodit, že ve výroku popsaná manipulace obviněné s tiketem S. měla za následek nenalezení tipovací sázenky, odpovídajícího dílu „B“, stejného výrobního čísla s tipovací sázenkou „A“, kterou obviněná předložila při uplatnění výhry.
Dovolatelka se tudíž domnívá, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., v návaznosti na což v petitu dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 4 To 30/03, a vadnou část řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil a podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl, že se podle §226 písm. b) tr. řádu obviněná zprošťuje obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prachaticích ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 1 Zt 556/2001, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu doručil dne 25. 9. 2003 opis dovolání obviněné Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V písemném vyjádření ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 1 NZo 895/2003, jenž bylo doručeno Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 25. 9. 2003, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že námitku týkající se absence příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, resp. účinkem trestného činu, lze považovat za námitku odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu, při posuzování její důvodnosti je ovšem nutno důsledně vycházet ze skutkového stavu popsaného v tzv. skutkové větě a rozvedeného v odůvodnění soudních rozhodnutí. Trestněprávně relevantním následkem trestného činu, ke kterému jednání obviněné směřovalo, bylo nikoli nenalezení odpovídajícího dílu „B“ sázenky, ale neoprávněné vyplacení částky 48.609.831,- Kč. Jednání obviněné přitom zůstalo nedokonané ve stadiu pokusu, pro který je charakteristické, že nevyvolává následek, ale pouze nebezpečí, že dojde k porušení zájmu chráněného trestním zákonem.
Je nepochybné, že jednání obviněné spočívající v manipulaci s tiketem popsané ve skutkové větě a následném uplatnění výhry za použití tiketu, do kterého až dodatečně po zveřejnění výsledku tahu vepsala vyhrávající čísla, bylo v příčinné souvislosti se vznikem nebezpečí, že obviněné bude vyplacena výše uvedená částka ke škodě S. a. s. Nenalezení příslušného dílu „B“ tipovací sázenky stejného výrobního čísla se stejnými tipovacími čísly nebylo trestněprávním následkem jednání obviněné, ale naopak okolností, v jejímž důsledku k dokonání činu a ke vzniku trestněprávně relevantního následku nedošlo. Podle názoru státního zástupce je však i zde příčinná souvislost zřejmá, neboť pokud by obviněná shodně vyplněný díl „B“ sázenky shodného výrobního čísla nepodala, nemohl být ani nalezen.
Dovolací námitky obviněné tedy považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněné a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. řádu/.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněné R. A. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Pokud dovolatelka uplatnila v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b tr. řádu přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Přezkoumávané rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
Dovolatelka uplatnila námitku vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku spočívající v absenci příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterým byla uznána vinnou, a v tomto ohledu lze tedy dovolací námitku obviněné podřadit pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a tudíž dovolací soud v této souvislosti mohl posoudit námitky uplatněné dovolatelkou ve vztahu ke skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud ztotožnil.
Jestliže pro úvahy Nejvyššího soudu je rozhodný skutkový stav věci, pak je třeba připomenout zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích, popsané ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, s nímž se ztotožnil i Vrchní soud v Praze, proti jehož rozhodnutí dovolání směřuje.
Ze skutkové věty výroku o vině pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. napadeného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že nalézací soud spatřoval podvodné jednání obviněné v tom, že podala na poště tipovací sázenku hry S. s nalepeným k zadní straně dílu „A“ sázenky díl „A“ z jiné tipovací sázenky, takto upravený tiket si od pracovnice pošty nechala označit podacími znaky a následně po nedělním tahu 36. sázkového týdne do poštou označeného a prázdného tiketu dílu „A“ vepsala vyhrávající čísla z uvedeného sázkového týdne, přičemž poté předložila tento tiket v pokladně podniku S. a. s., kde uplatňovala výhru ve výši 48.609.831,- Kč, jež jí však nebyla vyplacena z důvodu nenalezení tipovací sázenky stejného výrobního čísla a stejných tipovacích čísel a následně pak výhru uplatňovala i v reklamačním řízení, vše ke škodě podniku S. a. s.
Z tzv. právní věty výroku o vině napadeného rozsudku je patrno, že Krajský soud v Českých Budějovicích považoval trestný čin za spáchaný ve stadiu pokusu tím, že se obviněná dopustila jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k obohacení se ke škodě cizího majetku způsobením škody velkého rozsahu tím, že někoho uvedla v omyl v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonáni nedošlo.
V odůvodnění rozhodnutí soud prvého stupně v naznačeném směru na str. 17 upřesnil, že obviněná aktivně v popsaném trestném jednání vystupovala, ona S. podávala, nutně vědoma si toho, že tiket je upraven, ona posléze doplňuje vyhrávající čísla, vystupuje v roli výherkyně a reálně v reklamačním řízení uplatňuje výhru, na kterou nemá sebemenší nárok. Jiného tak v omyl uvádí, předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Soud dále uvedl, že obviněná se chtěla neoprávněně obohatit o částku výrazně převyšující 5.000.000,- Kč, která byla rozhodná pro použití uvedené právní kvalifikace, přičemž akciovou společnost, kterou chtěla poškodit konkrétním trestným jednáním z pozice nepravdy a smyšlenek, prakticky skandalizuje, jakož i své poctivé okolí a spolupracovníky, záměrně vytváří ve svém okolí legendu, která měla posloužit k zastření jejího podvodného jednání.
Odvolací soud se pak zcela ztotožnil s úvahami a závěry krajského soudu o naplnění nejen formálních znaků předmětného trestného činu, ale i o splnění materiální podmínky nutné pro použití okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v ustanovení §250 odst. 4 tr. zák. Jediné pochybení nalézacího soudu spatřoval pouze v tom, že ačkoliv správně ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. použil při právní kvalifikaci pro obviněnou příznivější trestní zákon ve znění novely č. 265/2001 Sb., tuto skutečnost výslovně neuvedl ve výroku o vině ani v odůvodnění rozsudku. Toto pochybení je však podle názoru vrchního soudu pouze formálního rázu a nemělo na správnost rozhodnutí vliv.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry nalézacího i odvolacího soudu a pro úplnost pouze připomíná, že trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí na cizím majetku takovým činem škodu velkého rozsahu. Podvodné jednání tedy spočívá v uvedení nebo využití omylu, přičemž při uvedení v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, využitím omylu jiného pak pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, pokud neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo, popř. došlo za méně výhodných podmínek.
Právní závěr o subjektivních znacích trestného činu podvodu se přitom musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, přičemž okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
Pokus trestného činu se pak ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. vyznačuje jednáním pro společnost nebezpečným, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, úmyslem spáchat trestný čin a konečně nedostatkem následku předpokládaného ve skutkové podstatě trestného činu, tj. nedostatkem dokonání trestného činu. Pokus trestného činu tedy pouze vyvolává nebezpečí, že k poruše nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem dojde, avšak u pokusu se nikdy nerozvine příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem, požadovaným u dokonaného trestného činu, neboť pachatel tento následek z důvodu absence dokonání deliktu nezpůsobil. Pokusem vyvolané nebezpečí je následkem, který však není znakem skutkové podstaty; pachatel je za pokus trestně odpovědný přesto, že nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, přičemž trestní zákon v tomto směru požaduje, aby jednání, jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, bylo trestné, i když nedošlo k následku, neboť pokus představuje „pouze“ bezprostřední nebezpečí způsobení tohoto následku.
Ve světle shora rozvedených skutečností je tedy patrno, že námitka dovolatelky dovolávající se údajné absence příčinné souvislosti mezi vytýkaným jednáním a nenalezením příslušného dílu „B“ tipovací sázenky shodného výrobního čísla, nemůže obstát. Vzhledem k tomu, že jednání obviněné zůstalo nedokonáno ve stadiu pokusu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák., trestněprávním následkem jednání dovolatelky, které směřovalo k dokonání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., bylo neoprávněné vyplacení částky 48.609.831,- Kč společností S. a. s. a nikoli nenalezení odpovídajícího dílu „B“ tipovací sázenky. Z popisu skutku ve výroku o vině rozsudku vyplývá, že jednání obviněné spočívající v úpravě sázkového tiketu, dodatečném doplnění výherních čísel a následném uplatněním „výhry“ bylo v příčinné souvislosti se vznikem nebezpečí, že obviněnou požadovaná částka jí bude ke škodě společnosti S. a. s. vyplacena, přičemž k dokonání činu nedošlo právě nenalezením odpovídajícího dílu „B“ tipovací sázenky stejného výrobního čísla a stejných tipovacích čísel.
Nejvyšší soud tudíž konstatoval, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, objasňuje všechny skutkové otázky potřebné pro použitou právní kvalifikaci skutku jako pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., přičemž skutková zjištění a právní závěry nalézací i odvolací soud pečlivě rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, kde se rovněž logicky a přesvědčivě vypořádaly s námitkami obviněné uplatněnými v rámci obhajoby. Popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 20 T 21/2002, v němž Vrchní soud v Praze neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 4 To 30/03, ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.
S ohledem na výše uvedené posoudil Nejvyšší soud České republiky námitky obviněné R. A., uplatněné v dovolání, jako zjevně neopodstatněné, a proto dovolání podané z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Dovolatelka opřela své dovolání vyjma shora uvedeného důvodu rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jehož podstatou je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej v případě odvolání podle §256 tr. řádu, je možno citovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. řádu. V tomto případě by však dovolatelka musela tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci obviněná R. A. v rámci dovolání formálně uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, avšak neodůvodnila konkrétními vadami, v čem tento dovolací důvod spatřuje a ani dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatněný v návaznosti na shora citovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, s ohledem na shora rozvedené argumenty v kontextu podaného dovolání neobstojí.
Dovolání obviněné R. A. podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je tudíž rovněž nutno jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné R. A. podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněné R. A. o odklad výkonu napadeného rozhodnutí, neboť podle §265h odst. 3 tr. řádu rozhoduje Nejvyšší soud o odložení výkonu rozhodnutí jen k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně, který však nebyl učiněn. Nejvyšší soud by mohl o odkladu výkonu trestu rozhodnout podle vlastní úvahy ve smyslu §265o odst. 1 tr. řádu, avšak s ohledem na shora uvedené skutečnosti a konkrétní charakter rozhodnutí dovolacího soudu neshledal k tomuto rozhodnutí důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. listopadu 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k